
Německý historik Joachim Fest vzpomíná ve své autobiografii na období nacismu
- Recenze
- Vytvořeno 14. 12. 2009 1:00
- Autor: Alena Štouračová

„Člověk většinou začíná psát vzpomínky, až když zjistí, že prožil větší část svého života a to, co zamýšlel, více či méně dokončil. Bezděčně mu vyvstává na mysli vše, co prožil – vyděsí ho, kolik z toho se ztratilo v temnotách nebo zmizelo v minulosti jako bezobsažné časové období. Co považuje za důležité, by chtěl zachovat nebo, když to již upadá do zapomnění, alespoň zachránit ve vzpomínkách.“
(Fest, Joachim. Já ne! Praha: Práh 2009, s. 19.)

Joachim Fest své dětství prožil na periferii Berlína se svými čtyřmi sourozenci a rodiči, kteří se odmítli podřídit ideologii nacionálního socialismu. Proto celou rodinu od roku 1933, kdy se v Německu dostal k moci Hitler, stíhala jedna perzekuce za druhou. Otec Joachima Festa Johannes – intelektuál a člen katolické strany – byl nekompromisním odpůrcem Hitlera, riskoval tak s početnou rodinou nejen ztrátu živobytí, ale i života.
Fest se tak ve své knize zabývá problematikou nacismu. Pokládá si otázku, kdo byli ti, kteří se k šílenství jménem nacismus nepřidali? Jakým způsobem to dokázali? Co je k tomuto činu motivovalo, i když záhy pochopili, že za svou neloajalitu vůči režimu budou pykat? Fest se ptá také obráceně: čím to, že se tolik lidí v Německu přidalo k Hitlerovi?
Rodinu Festových ve 30. a 40. letech 20. století stíhala jedna rána za druhou. Otec jako politicky nepohodlný byl v roce 1933 propuštěn ze zaměstnání a nesměl nikde pracovat, jeho děti byly režimem omezeny ve výběru střední školy. K Festovým se po roce 1933 otočili zády známí a přehlíželi je sousedi, zůstali jim pouze nejbližší přátelé, kteří s Festovými sdíleli odmítavý postoj vůči Hitlerovi a nacismu.
Fest ve svých vzpomínkách uvádí, že v 30. letech „se znenadání vyskytla nepřátelství, která sice měla zcela ideologické důvody, ale ve skutečnosti jen poskytovala prostor pro závist, zlobu a pro přirozenou škodolibost. Otec vnímal tyto proměny se zděšením. Když jsem se ho později zeptal, co ho nejvíc deprimovalo, řekl, že to byl „prázdný prostor“, který se tehdy otevřel, a „zeď mlčení a pohlížení stranou“, která vyrostla kolem něj. To ho zasáhlo víc, než předpokládal. Neboť na špatných skutcích těch, kteří najednou začali nosit uniformu a měli moc, nebylo nic nečekaného. Něco takového předvídal a spíše se divil tomu, že se mnozí chovali slušněji, než by od nich očekával. Docela rád by se zřekl zadostiučinění, že si oprávněně zachoval svou skepsi vůči lidem. Během jednoho výbuchu vzteku mu ujelo, že je mu pořád „na zvracení“. Ale na zvracení bylo příliš málo lidem.“
(Fest, Joachim. Já ne! Praha: Práh 2009, s. 76.)
Otec Joachima Festa byl poslán za druhé světové války jako odpůrce režimu na Sibiř, bratr Wolfgang padl jako voják na severu Německa a matka Elisabeth se psychicky zhroutila. Joachimovi na frontě zemřelo také několik dobrých kamarádů. Joachim Fest se počátkem války přihlásil jako dobrovolník k Luftwaffe, protože věděl, že jedině tak se zachrání před jinak nevyhnutelným povoláním k Waffen SS. Na konci války padl Joachim do zajetí Američanů, odkud se za dva roky dostal konečně na svobodu.
Autor v závěru autobiografie dodává, že nikdy neskrýval, kolik je v jeho vzpomínání mezer: „Minulost je vždycky jakési imaginární muzeum. Nezobrazuje se v něm – třeba dodatečně – to, co člověk zažil, nýbrž to, co čas, narůstající perspektivní posun, jakož i vlastní úsilí o zvolení vhodné formy v chaosu polozasutých zážitků z toho udělaly. Celkově se zachová méně z toho, jak to vlastně tehdy bylo, ale více z toho, jaké by to bylo. To není jen slabina, ale také ospravedlnění vzpomínkových knih.“ (Fest, Joachim. Já ne! Praha: Práh 2009, s. 301.)
Nutno dodat, že vzpomínková kniha Joachima Festa Já ne! rozhodně stojí za přečtení jako dokument reflektující dobu vlády nacismu v Německu, ale i jako osobitá výpověď člověka, který od raného dětství musel vzdorovat nepřízním osudu.
Knihu Já ne! vydalo nakladatelství Práh.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Lidé poslechem audioknih tráví stále více času
Praha, 14. 1. 2021 - Výsledky 7. ročníku Velkého audioknižního průzkumu ukazují, že lidé stále častěji volí jako formu čtení audioknihy a poslechem mluveného slova tráví čím dál více času.
Číst dál... -
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Touha bez romantiky
Ano, o tom vím, ale zmiňoval jsem se o Vaší vlastní literární tvorbě, proto jsem neuváděl překlad ... -
Touha bez romantiky
Děkuji za zmínku o knize. Ráda bych doplnila informace, jejichž absence mě zde zarazila. Mezi vydáním ... -
Když se introvertka vdá
Já sice typický introvert nejsem, ale tenhle komiks mě moc baví! Díky za super recenzi -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, děkuji Vám za zprávu. Předně Vám přeji vše nejlepší v tomto roce! Moc mne ... -
Literatura faktu
jeto hrozne -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, bohužel kniha mi dodnes nedorazila, přestože jsme ji objednávali, tak Vám to píši, že ... -
Literatura faktu
jeto hruza -
Peklo protireformace
To si určitě ráda poslechnu. -
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...