
Giacinta Carusová: Muž, který kradl rukopisy
- Recenze
- Vytvořeno 10. 12. 2009 1:00
- Autor: Renata Petříčková


Nudí vás to? Vytrvejte…
Prvních několik stran je střídavě extrémně zajímavých nebo tak trochu bez šťávy, a tak jsem si asi v první čtvrtině knihy říkala, jak já tohle jenom dočtu? Ale věřila jsem autorce… a jejímu skvělému stylu. Maličké slabé místo bylo jen krátké, a tak mohu říci, že jsem zbytek celé knížky dočetla dnešního odpoledne na plný zátah. Nebylo zbytí – prostě bych nevydržela nevědět, cože se vlastně bude dít. Děj dostává úžasný spád a začíná se tu nejen detektivní zápletka v plné parádě, ale také vzrušující směs zážitků z prostředí sadomasochistického sexu, fetišistických zálib a „kreativního sexu“, jak toto vše nazval tajemný Max…
Autorka Giacinta Carusová se narodila v roce 1958 v Itálii a žije nedaleko Říma, vystudovala novinářskou profesi, ale usoudila, že psát články je příliš málo, a vrhla se na delší texty, tedy na romány. Zahrada pozemských rozkoší, Rembrantův trojúhelník a Magický čtverec Albrechta Durera byla tři její díla, která sklidila zasloužený úspěch. Autorka v nich skvěle kombinuje historická fakta, smyšlenky, detektivní zápletky a temná tajemství. V tomto případě vycházela autorka z knihy Una curva Coca (Slepá zatáčka), z níž čerpala informace o Achillu Varzim, hlavním hrdinovi scénáře Lisy Kingové.
Tato kniha není příliš rozsáhlá, román má „pouhých“ 137 stran, ale je bravurně sestaven, má napětí a neustálé odhalování překvapivých skutečností a láká také doteky „neobvyklých sexuálních témat“.
Knihu Muž, který kradl rukopisy vydalo nakladatelství Metafora.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...