Recenze: Petra Dvořáková – Zahrada

Vytvořeno 9. 12. 2022 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Zobrazeno: 1792

Autorka úspěšných knih Dědina, Chirurg, Vrány nebo Sítě – příběhy (ne)sebevědomí Petra Dvořáková se ve svém novém díle Zahrada pustila na velmi tenký led. Vybrala si téma, které je občas propíráno médii, především bulvárem. Média však na rozdíl od Petry Dvořákové neřeší problém jednotlivce a jeho vnitřní zápas. Některým často stačí očernit, vyvolat skandál, senzaci, ale nedívají se na podstatu problému.

Když se kněz rozhodne opustit své povolání, není to pro něj nikdy lehké. Pro církev a svou farnost se stává den ze dne zrádcem, pro materialistickou část společnosti je většinou deviantem, který možná dostal rozum, v lepším případě jedincem vymykajícím se jakési normálnosti, která ve skutečnosti nemá nijak stanovené hranice. V civilním životě to má těžké, neboť je zvyklý žít v bublině a kolem sebe má věřící lidi, vzhlížející k němu s patřičnou autoritou. Pseudopřátelé, kteří si na přátele jen hráli, najednou jako by někam zmizeli. Najít práci je také s kvalifikací teologa téměř nemožné.

Přesně v takové situaci se ocitá hlavní hrdina a zároveň vypravěč Jaroslav Havlát, bývalý kněz. Po svém radikálním rozhodnutí se vrací do zpustlého domu po svých prarodičích. Stav domu a zahrady jakoby paralelně a metaforicky od začátku příběhu vyjadřoval vypravěčův pocit a stav – hnus, plíseň, chlad, neudržovaná džungle obývaná rezavým kocourem – vyhnancem.

S rozvíjejícím se dějem začíná dům i zahrada dýchat, neboť Jaroslav hned v momentě návratu pocítí vzpomínku na prarodiče a vrátí se mu i pocit silného pouta k tomuto místu. Zahradu zvelebuje, sklízí plody své práce, dům učiní obyvatelným. Kocoura vezme na milost, ale chová se k němu odtažitě. Zahrada a neustálá péče o ni je to, co Jarkovi přináší naplnění. Cítí se v ní bezpečně jako ve své oáze, v nové bublině.

Jemné náznaky něčeho, co Jaroslav nevnímá jako standardní prožitky, se potvrdí přibližně uprostřed dějové linie. Od této chvíle je čtenář postaven do zajímavé situace. Pochopí hlavního hrdinu? Odsoudí ho? Dá mu naději, aby v sobě vše ukočíroval? A je to možné?

Děj v této chvíli dostává tak obrovský náboj, že je čtenářsky téměř nemožné knihu odložit a četbu nechat „na jindy“. Události se dají do pohybu ze všech možných stran. Mezitím Jaroslav řeší své nitro a snaží se uniknout spárům lidí, kterým dosud důvěřoval a jež se změnili v šelmy neznající slitování. 

Knížka sice odhaluje příběh jednoho člověka, ale zároveň rozkrývá mnoho rovin, např. vliv dětství na chování v dospělosti, církevní pravidla, která lze naplnit pouze tehdy, pokud člověk slepě přitakává, pro individuální přístup nedávají moc prostoru. Dalšími tématy jsou ztráta sebevědomí, schopnost tolerance, zneužití autority, střet světa dospělých a dětí.

Velmi zajímavě do děje vstupují vedlejší postavy. Některé se v příběhu zdánlivě jen mihnou, ale každá z nich má své nezastupitelné místo a všechny po přečtení zůstanou pod kůží s naprosto jasnými konturami.

Je obdivuhodné, jak autorka na malém prostoru dokázala zachytit trápení a vnitřní boj jednoho člověka. Zároveň v této postavě naťukla jisté společenské problémy, které nemají jednoznačné řešení a záleží na nás, jak se k nim postavíme. Petra Dvořáková ovládá mistrně umění náznaku. Jednou, dvěma větami dokáže vyjádřit hloubku problému nebo charakteristiku postavy. Zahrada není četbou vhodnou pro chvíle oddechu, přestože je napsána čtivě, srozumitelně, bez podrobných úvah. Ponurost děje a vážnost situace žádají čtenáře spíš hloubavého, kterého k následné úvaze přivedou.

Název: Zahrada

Autor: Petra Dvořáková

Nakladatelství: Host

Místo vydání: Brno

Rok vydání: 2022

Vydání: 1.

Počet stran: 187

ISBN: 978-80-275-1348-2