Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Marie Machytková – Sama v Tokiu

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

Japonsko je pro nás Evropany zvláštní a mnohdy nepochopitelnou zemí. Vnímáme ho prostřednictvím různých zjednodušených definicí, pohybujících se na hraně faktů, polopravd a mýtů. Japonsko, jako ostatně málokterou zemi lze těžko poznat čtením cestopisů a dějepisných knih či článků na internetu. I když se autorka knihy Sama v Tokiu Marie Machytková snažila zachytit život v moderním Japonsku, zprostředkovává čtenáři pouze střípky informací.

  

sama-v-japonsku1Knihu, kterou vydalo nakladatelství CPress, ale nemůže čtenář vnímat jako cestopis. Hlavní roli v ní hraje sama autorka. Vysvětluje, jak v ní vzplanula láska k Japonsku i nesnadnou cestu, kterou musela podstoupit, aby ho mohla navštívit a mohla v něm žít tak dlouho, aby ho poznala lépe než řadový turista.

 

V životopisu autorky stojí, že pracuje jako reportérka Českého rozhlasu, je absolventku oboru japanologie. Takto shrnuto to vypadá, jako by šlo o úspěšnou a přímočarou kariéru, kniha však svědčí o něčem jiném. Skloubit práci reportéra a tak náročné studium bylo vyčerpávající, zejména v kombinaci se stálým nedostatkem financí.

 

Text je velmi emotivní, takže čtenář nevnímá popisovanou realitu, ale pocity, které tato realita v autorce vyvolává. Marie Machytková se nesnaží o ucelený obrázek současného Japonska, v podstatě to ani není možné, přesto některé charakteristické znaky zachytíme. Především osamělost, způsobená udržováním odstupu – ta nesužuje pouze autorku, ale také velké množství mladých Japonců.

 

Přesto autorka kouzlu této země naprosto propadla a není jediná. Knihy s podobným tématem se občas objevují, například Probudím se na Šibuji, knížka, za niž dostala ocenění mladá autorka Anna Cima (recenze zde).

 

Snaha vyhnout se popisnosti v některých místech působí trochu chaoticky, čtenář delší dobu neví, o čem vlastně autorka píše. Týká se to samozřejmě již zmíněných pocitů, jež se čtenáři snaží zprostředkovat. Lze říct, že chaos v hlavě, který v tu chvíli autorka má, se promítá do textu takovým způsobem, jako by se snažila cosi sdělit společníkovi u nějaké sklenky vína. A to je autentické.

 

Text je převážně koncipovaný jako dialog mezi autorkou a jejím vnitřním já, které může nabývat různých charakterů, například nejisté, plačtivé a podobně. Niterné já se jeví jako nejisté, což zřejmě neodpovídá tomu, jak se autorka prezentuje navenek. Ovšem to, čemu říká vnitřní plamínek, ji žene kupředu, pomáhá překonávat překážky a rozptylovat pochybnosti.

 

Sama v Tokiu je zajímavá kniha, poskytuje však více informací o její autorce než o Japonsku. Mozaika informací je výstižná, nedokáže ale ani při nejlepší vůli pokrýt celou složitou realitu Japonska. To však není její nedostatek, protože pokud by se kniha tvářila jako vyčerpávající cestopis, lhala by.

 

Název: Sama v Tokiu

Autor: Marie Machytková

Vydavatelství: CPress

Rok vydání: 2022 

Vydání: 1 

Počet stran: 464

ISBN  978-80-264-4215-8 1

 

 

 

 

Aktuality

  • 7. ročník festivalu HorrorCon

    Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.

    Číst dál...  
  • Duna potřetí

    Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení