
Recenze: Marie Machytková – Sama v Tokiu
- Vytvořeno 9. 7. 2022 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Japonsko je pro nás Evropany zvláštní a mnohdy nepochopitelnou zemí. Vnímáme ho prostřednictvím různých zjednodušených definicí, pohybujících se na hraně faktů, polopravd a mýtů. Japonsko, jako ostatně málokterou zemi lze těžko poznat čtením cestopisů a dějepisných knih či článků na internetu. I když se autorka knihy Sama v Tokiu Marie Machytková snažila zachytit život v moderním Japonsku, zprostředkovává čtenáři pouze střípky informací.
Knihu, kterou vydalo nakladatelství CPress, ale nemůže čtenář vnímat jako cestopis. Hlavní roli v ní hraje sama autorka. Vysvětluje, jak v ní vzplanula láska k Japonsku i nesnadnou cestu, kterou musela podstoupit, aby ho mohla navštívit a mohla v něm žít tak dlouho, aby ho poznala lépe než řadový turista.
V životopisu autorky stojí, že pracuje jako reportérka Českého rozhlasu, je absolventku oboru japanologie. Takto shrnuto to vypadá, jako by šlo o úspěšnou a přímočarou kariéru, kniha však svědčí o něčem jiném. Skloubit práci reportéra a tak náročné studium bylo vyčerpávající, zejména v kombinaci se stálým nedostatkem financí.
Text je velmi emotivní, takže čtenář nevnímá popisovanou realitu, ale pocity, které tato realita v autorce vyvolává. Marie Machytková se nesnaží o ucelený obrázek současného Japonska, v podstatě to ani není možné, přesto některé charakteristické znaky zachytíme. Především osamělost, způsobená udržováním odstupu – ta nesužuje pouze autorku, ale také velké množství mladých Japonců.
Přesto autorka kouzlu této země naprosto propadla a není jediná. Knihy s podobným tématem se občas objevují, například Probudím se na Šibuji, knížka, za niž dostala ocenění mladá autorka Anna Cima (recenze zde).
Snaha vyhnout se popisnosti v některých místech působí trochu chaoticky, čtenář delší dobu neví, o čem vlastně autorka píše. Týká se to samozřejmě již zmíněných pocitů, jež se čtenáři snaží zprostředkovat. Lze říct, že chaos v hlavě, který v tu chvíli autorka má, se promítá do textu takovým způsobem, jako by se snažila cosi sdělit společníkovi u nějaké sklenky vína. A to je autentické.
Text je převážně koncipovaný jako dialog mezi autorkou a jejím vnitřním já, které může nabývat různých charakterů, například nejisté, plačtivé a podobně. Niterné já se jeví jako nejisté, což zřejmě neodpovídá tomu, jak se autorka prezentuje navenek. Ovšem to, čemu říká vnitřní plamínek, ji žene kupředu, pomáhá překonávat překážky a rozptylovat pochybnosti.
Sama v Tokiu je zajímavá kniha, poskytuje však více informací o její autorce než o Japonsku. Mozaika informací je výstižná, nedokáže ale ani při nejlepší vůli pokrýt celou složitou realitu Japonska. To však není její nedostatek, protože pokud by se kniha tvářila jako vyčerpávající cestopis, lhala by.
Název: Sama v Tokiu
Autor: Marie Machytková
Vydavatelství: CPress
Rok vydání: 2022
Vydání: 1
Počet stran: 464
ISBN 978-80-264-4215-8 1
Aktuality
-
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál... -
Co mě zaujalo na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě
7. 10. 2023 skončil 33. Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě. Jako vždy byl plný různých doprovodných programů, které se bohužel z časových důvodů mnohdy překrývaly, proto chci informovat jen o těch, kterých jsem se stačil zúčastnit.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Ti ,,odborníci,, kteří zde haní pana Vondrušku jsou zřejmě oproti němu zaujati,neboť doposud nezískali ... -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Bohužel v Německu tato situace byla již před 50 možná i více roky.Muslimové když si zřídí obec,jejich ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
potřebuji poradit jak poznat druh tropu v praxi -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
haha -
Lucemburská sága pokračuje italským dobrodružstvím
Knížka se četla skoro sama, navazovala na Válku královen. Příběh nekončí, proto bych ráda věděla jaké ... -
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...