Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Karin Lednická – Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Autorka oblíbeného Šikmého kostela (recenze zde) Karin Lednická letos vydala novou knihu s názvem Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie, v níž se věnuje dramatickým událostem odehrávajícím se za II. světové války v této obci. Životice mají z etymologického hlediska ve svém základu slovo život. Tragédie, ke které tam začátkem srpna 1944 došlo, však dýchá smrtí.

 

zivoticeAť už se děj odehrává od přelomu 19. a 20. století až do konce druhé světové války v zaniklém městě Karviná (Šikmý kostel), nebo v Životicích, autorka se vždy se pohybuje na Těšínském Slezsku v blízkosti polské hranice, tedy v regionu, kde se narodila, vyrůstala nebo v současné době žije a kde válečné i poválečné události přinesly vždy zcela jiný průběh než ve zbytku našeho území. Životice byly po mnichovské konferenci v roce 1938 připojeny k německé říši. Kdo tehdy nepodepsal tzv. volkslistu (Německý národní soupis), byl postaven na podobnou úroveň jako Židé. Hrozilo mu v lepším případě zabavení majetku, různých omezení, v horším případě byl veřejně popraven. 

 

V příběhu Životic se seznámíme s různými typy lidí – se starostou, který přizvukoval nacistům, se strážmistrem Sattlerem, jenž vyvíjel tlak na místní občany, aby podepsali volkslistu, s ženami, dětmi a s mnoha obyčejnými lidmi, kteří pomáhali partyzánům. A právě nepovedená partyzánská akce, při níž byli zastřeleni tři členové gestapa, byla záminkou k nacistickému řádění.

 

A tak nařídil, aby tam starého Warcopa zatkli a řekli mu, že ho zastřelí, pokud se nepodaří zatknout jeho syna. Starý pán tedy musel jako rukojmí sedět pod vrbami kousek od sběrny a po celou tu dobu k němu doléhaly výstřely.

(s. 117)

 

Další komanda (ta sestávala především z katovických gestapáků) postupovala dále směrem na Suchou. Vykonavatelé nutili své oběti jít nebo běžet kus od domu, aby vyvolali dojem, že je zastřelili na útěku.

(s. 121)

 

Karin Lednická zvolila formu beletristického zpracování protkanou faktografickými informacemi. Po Šikmém kostele si tedy čtenář musí chvíli zvykat na úplně jiné autorské podání, avšak hned po přečtení několika stran pochopí, že taková látka vyžaduje nejprve syrové podání bez fabulovaných příběhů. Události, o kterých se léta nemluvilo, jsou samy o sobě emotivní a silné. Poskytují celistvý obraz toho, co v Mokroszově hospodě v srpnu proběhlo, co předcházelo a co následovalo. Útržky zpracované beletristicky na základě vypravování pamětníků však také mají své místo, neboť čtenáře vtáhnou do této hořké události skrze emoce. Stačí například jeden pohled a pocit malého dítěte a čtenáře z hrůzné představy toho, co bude následovat, mrazí.

 

Pětiletý Brunek je šťastný. Venku konečně svítí sluníčko a vůbec se chytají samé pěkné věci. Tatínek dostal na neděli volno ze šachty, takže po dlouhé době konečně zase půjdou do kostela společně, celá rodina. To už se nepoštěstilo strašně dlouho, protože Němci prý potřebují na válku co nejvíce uhlí, a tak se musí rubat sedm dní v týdnu. 

(s. 79)

 

Kniha je rovněž bohatá na obrazový materiál. K jednotlivým událostem jsou připojeny fotografie a obrázky různých dokumentů či výstřižků z novin, což dodává ještě větší míru autenticity. Příběh nelze jednoznačně žánrově zařadit, má dokumentární i uměleckou hodnotu. Čerpá jak z rešerší, tak z vyprávění, které Karin Lednická převyprávěla.

 

Říká se, že bychom se z historie měli poučit. Kniha Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie vychází v neklidné době, kdy se ve světě opět válčí. Znovu ti, kteří přežijí, budou podávat bolavá svědectví o tom, jak zahynuli jejich blízcí, nevinní lidé... Proto je velmi důležité o těchto dějinných událostech mluvit a nenechávat je bez povšimnutí, aby neupadly v zapomnění. 

 

Název: Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie

Autor: Karin Lednická

Nakladatelství: Bílá vrána

Místo vydání: Ostrava-Svinov

Rok vydání: 2022

Vydání: 1.

Počet stran: 245

ISBN: 978-80-88362-08-1

 

Aktuality

  • 7. ročník festivalu HorrorCon

    Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.

    Číst dál...  
  • Duna potřetí

    Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení