Recenze: Štěpán Kučera – Největší lekce dona Quijota

Vytvořeno 10. 1. 2022 1:00

Autor: Jiří Lojín

Parodie na rytířské romány Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, kterou na počátku sedmnáctého století napsal španělský spisovatel  Miguel de Cervantes y Saavedra, baví čtenáře už více než čtyři sta let. Právě jím se nechal inspirovat Štěpán Kučera, a tak vznikla kniha Největší lekce dona Quijota.

Existuje mnoho uměleckých děl, která přežívají staletí a ovlivňují celou řadu svých pokračovatelů. Ne všechny ustojí kritiku podle přísných měřítek, jiná však dokážou posunout původní námět na zcela jinou úroveň. To však neznamená, že původní předloha mizí, dá se říct, že právě díky svým následovníkům jsou připomínána a udržována při životě.

Štěpán Kučera sáhl po tématu, které láká, slibuje nesmírně zajímavou práci, ale předem varuje, že se nenechá úplně lehce uchopit a autor může snadno zabřednout do míst, z nichž se jen tak nepohne. Svůj záměr dává najevo názvem knihy Největší lekce dona Quijota a podtitulem Důmyslný derviš Sidi Hamet Ibn Enheli a voják Saavedra ho podtrhuje, ale zároveň předesílá, že se ve svém textu bude ubírat jinými cestami.

Tou cestou je spojení fabulace a faktů, která autor sesbíral z různých pramenů, například z Cervantesových děl. Vytváří pomocí této syntézy pozoruhodný mnohovrstevnatý příběh, překlenující čtyři století. Začíná a končí za současné uprchlické krize, do něj se však promítá skutečný i vymyšlený život velkého španělského spisovatele, derviše zmíněného v podtitulu i mnoha dalších postav. Podstatným inspiračním zdrojem se pro autora stala i nekonečná vyprávění krásné Šahrazád.

Velkou předností Kučerovy knihy je jazyk, jakým vypráví. Dokáže ve čtenáři vyvolat pocit, že se ponořil do stránek středověkého cestopisu a má možnost prostřednictvím autora-poutníka poznávat cizí země, jejich zvyky a zejména historii, smíšenou s pověstmi a mýty. A právě implantací mýtů do skutečného života se rodí romantická atmosféra a my si ji můžeme vychutnat a třeba si i představovat, jak v ní listujeme ve starém křesle u krbu s praskajícími poleny.

Pro čtenáře je kniha i zajímavým zdrojem informací, které stojí za to dohledávat. Jen je potřeba mít se na pozoru, abychom při vstřebávání informací nepřekročili pomyslnou hranici – šev mezi realitou a fikcí, abychom pak ve společnosti neperlili vědomostmi typu „hovnivál“. Obraz každého klasického autora léty bledne a je zbavován skutečného života. Jejich beletrizované životopisy se i přes jisté historické nepřesnosti snaží přivést je zpět k současným lidem. 

Svou schopnost fascinujícího vyprávění osvědčil Štěpán Kučera už v předchozích knihách, kterým jsme se na stránkách www.vaseliteratura.cz věnovali, třeba v knize Projekt Gilgameš (recenze zde) či ve sbírce povídek Jidáš byl ufon (recenze zde). Ovšem ve svém posledním díle se mu podařilo zvednout pomyslnou laťku opět o kousek výš. 

Název: Největší lekce dona Quijota

Autor: Štěpán Kučera

Nakladatelství: Druhé město

Vydání: 1.

Rok vydání: 2021 

Počet stran: 240

ISBN: 978-80-7227-871-8