Recenze: Matija Lisičar – Nemocné svědomí

Vytvořeno 14. 12. 2021 1:00

Autor: Jiří Lojín

Existují oblasti, odkud k nám informace o literatuře přicházejí jen zřídka a stojí mimo hlavní proud. Je to škoda, protože malý zájem nakladatelů i čtenářů neznamená, že by nešlo o kvalitní díla. Proto většinou úkol přinášet v této oblasti jistou osvětu spočívá na malých nakladatelstvích. Jedním z nich je už delší dobu Runa, specializující se většinou na chorvatské autory. Mezi nejnovější texty najdeme knihu Nemocné svědomí, jejímž autorem je Matija Lisičar.

Jde o sbírku chorvatského spisovatele žijícího mezi lety 1877 a 1939, zařazovanou mezi modernu. Útlý svazek obsahuje devět povídek zpracovávajících různá témata, která byla autorovi zjevně blízká, protože odrážela tehdejší běžný život. Právě proto má současný český čtenář vzácnou příležitost seznámit se nejen s jedním z vynikajících chorvatských spisovatelů, ale i udělat si obrázek o životě v oblasti, spojeném s našimi krajinami tehdejším rakousko-uherským mocnářstvím, přesto ale rozdělenými mentalitou obyvatelstva.

První povídka, po níž celá sbírka dostala jméno, se zabývá problematickým vztahem otce a syna. Banální zážitek, jenž otec zřejmě považoval za obvyklý výchovný akt, se transformoval do celoživotního traumatu, končícího tragicky. Text je koncipovaný jako deníkový zápis, je tedy psaný ich-formou.

Podobné téma najdeme v následující povídce Zničený talent. Opět jde o zprostředkované vyprávění, tentokrát však přes několik prostředníků. Syn, který projevuje pozoruhodný umělecký talent, musí – veden silnou autoritou otce – jít dělat „poctivou“ práci topiče, což opět vede k dramatickému konci.

K formě deníkového zápisu se vracíme v dalším textu nazvaném Lopudský sirotek. Jde o fragment odehrávající se v časovém horizontu necelého měsíce. Má romantické ladění vycházející z rozjitřeného citu mladého muže a možné deprivace na opuštěném místě. Nelze příliš rozlišit fantazii od skutečnosti.

Drobná črta ze života rodiny, která pochovala syna, se jmenuje Potrhlý Stojan. Autor nám nepředkládá příběh, ale okouzluje čtenáře drobnými, avšak přesnými detaily, a ty před něj stavějí plastický obraz místa i doby.

Název další povídky Strach lze interpretovat dvěma způsoby. Tím prvním, který se nabízí jako prvoplánový, je vyprávění o skutečném strachu vyvolaném nějakým děsivým zážitkem. Druhý – snad poněkud iracionální – prožívají mladí muži, když chtějí vyjádřit své city vyvolené dívce. V tom občas zklamou i ti nejstatečnější.

Páter Brnja jako kdyby překlenul propast sta let a připomněl problém zneužívání dětí kněžími, přestože jde o nedorozumění, z něhož se vypravěč po čase zpovídá svým přátelům. Do zcela jiných časů zavádí autor svého čtenáře v textu Pod křížem. Spolu s hlavním hrdinou Flaminiem se můžeme projít Jeruzalémem v den, kdy byl ukřižován Ježíš.

Povídky s podobnými názvy Jeden akt a Jeden život se týkají úplně odlišných životů. Zatímco v té první vystupuje inteligentní mladý muž, který se zamiluje do dcery vysoce postaveného vojáka, hrdinkou té druhé je prostá chromá dívka, jejíž sen ji vede do ještě hlubšího bláznovství.

Matija Lisičar byl excelentní vypravěč, který dokázal přiblížit i současnému čtenáři mentalitu lidí žijících před sto lety v různých společenských vrstvách v místech, která jsou v dnešní době sice jednoduše a rychle dosažitelná, ale v té době byla velmi vzdálená. Zásluhou Jana Doležala, jenž v tomto případě vystupuje jako nakladatel i překladatel, se kniha dostává na český literární trh a má své významné místo vedle mainstremové literatury.

Název: Nemocné svědomí
Autor: Matija Lisičar
Překlad: Jan Doležal
Nakladatelství: Runa
Rok vydání: 2021 
Vydání: 1.
Počet stran: 121
ISBN 978-80-87792-31-5