
Recenze: Marie Viktorie Kopecká – Deník farářky
- Vytvořeno 23. 11. 2021 1:00
- Autor: Zuzana Tomášková

Jak se asi žije farářce ve 21. století? Ukrývá se v zákoutích fary? Ne. Tančí ve StarDance, přednáší, čte a zajímá se o módu. Farářka Martina Viktorie Kopecká se k Bohu dostala spíše omylem. O jejích zážitcích a zkušenostech se dočtete v knize Deník farářky z nakladatelství Mladá fronta.
Z korporátu od nudné práce k poslání farářky a terapeutky. To je cesta Martiny Viktorie Kopecké, která popisuje svůj život někde mezi nebem a zemí. Velkou část jejího života se nezdálo, že bude aspirovat na službu v církvi – přesto je dnes výraznou postavou Církve československé husitské.
Před pár lety začala farářka Kopecká psát blog, nyní ze svých zážitků vytvořila knihu. Jak vypadá její rok? Co zažívá a prožívá? To se dozvíte v jejích zápiscích, které se odvíjejí v rytmu církevního roku a nabízejí neopakovatelný vhled do zážitků ženy-kněze: od bohoslužeb až po setkání s papežem Františkem.
Kniha Deník farářky je taková literární všehochuť. Najdete v ní úvahy, vyprávění z cest, úryvky rozhovorů. Přečtete si také její kázání a nahlédnete do jejích snů i myšlenek. Prolistujete se řadou fotek Martiny Viktorie Kopecké – ať už jejími stylizovanými portréty, nebo fotografiemi z různých setkání, která ji formovala.
Zároveň vás farářka seznámí se svým životním stylem i církevními pojmy – např. svátostmi, představením svátků, do čehož přimíchá i informace o tom, co nosí pod talárem v zimě. A protože kniha vznikala v období pandemie, dotkne se i křehkosti života.
Farářku Martinu Viktorii Kopeckou jsem zaznamenala pár let zpátky. Možná tomu bylo v rozhovoru s Karlem Šípem ve Všechnopárty, možná jsem jen omylem narazila na její blog. Působila na mě tehdy mile, vtipně, angažovaně a odhodlaně. Říkala jsem si, že možná přivede k víře více mladých lidí, protože svým vzhledem i vystupováním boří předsudky o tom, koho můžete jako faráře nebo farářku čekat v kostele.
Těšila jsem se na knihu, protože jsem si myslela, že hlouběji nahlédnu do nitra této ženy a popřemýšlím o její cestě k víře. Ale ouha, nebylo za tím nic zásadního. „Jen“ nuda v korporátu a hledání životních hodnot, a pak příhodná situace v podobě přijetí na fakultu bez přijímacích zkoušek. A pak naštěstí velký zápal pro duchovní činnost, víru k Bohu a službu lidem.
Kniha Deník farářky má netypickou vazbu a střídají se v ní různé žánrové úryvky – od výkladu svátostí, přes rozhovory v médiích, k úvahám a influencerské prezentaci typu: „Jím paleo a cvičím jógu.“ Je to takový punk a některé pasáže jsou velmi stylizované. Pro někoho to může být zábavné a vtipné čtení, slovní hrátky jsou opravdu mistrné – například pojmenování kostek cukru jako zbraní hromadného ničení. Mě to ale to někdy při čtení spíše rušilo.
Po přečtení jsem měla smíšené pocity, protože jsem od knihy očekávala víc. Deník farářky je spíš lehké a zábavné čtení než dílo, které by mělo významnou hloubku. Některé církevní rituály mi autorka osvětila trochu blíže, postavu Jidáše zasadila do jiného kontextu. Líbilo se mi také její finální slovo o tom, zda se mají dávat k Vánocům dárky, když se jedná o církevní svátek. Epilog mě dojal svou upřímností. Některé průpovídky a citáty jsou trefné, lidské a svěží. Třeba to, že i víra může mít své nahoru a dolů, jenže i díky tomu je živá, křehká a opravdová.
Celkově věřím, že se autorka našla v povolání, které jí dává smysl a životní směr. Také si myslím, že poslání farářky cílí na její silné stránky a sytí touhu po přesahu. Také ale v její prezentaci nově cítím touhu po pozornosti – možná i kvůli současnému působení ve StarDance. Přemýšlím, jestli pro mě teď její osoba a vystupování představuje střet konzumu a víry, souboj duchovního a světského života, nebo naopak jejich propojení a soulad. Nedokážu se rozhodnout. Možná přeci půjde jen o ten život mezi nebem a zemí, jak stojí v popisku knihu.
Každopádně se jedná o dílo, které mladým i starým lidem předkládá svěžejší, modernější pojetí duchovní služby v církvi. I i proto stojí za to nahlédnout do zákoutí života i mysli této mladé farářky.
Název: Deník farářky
Originální název: /
Edice: /
Autor: Marie Viktorie Kopecká
Překlad: /
Nakladatelství: Mladá fronta
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 264
ISBN: 9788020457622
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
to mě těší, že vám má recenze sedla k tomu, jak jste knihu vnímala. Jsem ráda, že jsem mohla takto přispět. :)