
Recenze: Arkadij a Boris Strugačtí – Piknik u cesty
- Vytvořeno 6. 10. 2021 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Mohlo by se zdát, že psát o knize Piknik u cesty, kterou zná snad každý příznivce vědeckofantastické literatury, je už zbytečné. Důvodem je však nové vydání této skvělé knihy. Nejde o pouhý nový tisk, nakladatelství Triton přišlo se zcela novým překladem, v němž bylo přihlédnuto k originálu bez cenzurních zásahů.
Úpravy textů, které nevyhovovaly vkusu tehdejší komunistické garnitury, nebyly v minulosti žádnou výjimkou ve všech státech východního bloku. Mnohdy šlo o věty nebo výrazy, ve kterých sám autor marně hledal cokoliv protistátního nebo nějaký dvojsmysl. Cenzor byl člověk, a proto bylo jen na něm, jeho momentálním rozpoložení nebo osobních sympatiích k autorovi, jak s jeho textem naloží. Možná by bylo dobré připomenout si mechanismus zásahů do uměleckých děl, protože i když máme pocit, že žijeme ve světě, který umožňuje svobodnou tvorbu, jde o zjevný omyl. Korektnost, která je současným žhavým tématem zejména USA, s sebou přináší velmi silnou cenzuru, která některým autorům přechází do krve v podobě autocenzury. Vraťme se ale do minulosti, i když budoucnost bychom měli mít stále na zřeteli.
V úvodu nového vydání knihy Piknik u cesty se můžeme hned v úvodu, který napsal Boris Strugackij, dočíst, jaké komplikace provázely vydání textu v tehdejším Sovětském svazu. Abychom pochopili důvod, je potřeba si uvědomit, jaké sci-fi knihy v tehdejším sovětském impériu vycházely. Pro jednoduchost je je možné nazvat výrazem „optimistická“, charakterizovaná nezištným vítězstvím člověka nad živly i vesmírem. Ta druhá, vyjadřující nemožnost pochopení a nepatrnost lidstva, nebyla v kurzu. Byla doménou západu a čtenáři, kteří se s ní mohli setkat, byli fascinování myšlenkami, jež je zaváděly někam úplně jinam. Knihy sovětských spisovatelů, přibližujících se k jinému něž oficiálnímu proudu, byly pro čtenáře zjevením. Samozřejmě nezapomínám, že bratři Strugačtí nebyli jediní ze socialistických autorů, píšících podobným způsobem, za zmínku jednoznačně stojí třeba polský Stanislaw Lem.
Stejně zajímavá je následující předmluva Konstantina Šindeláře, překladatele nového vydání Pikniku u cesty. Popisuje osud dřívějšího překladu, pořízeného Vladimírem Blažkem, který potkal stejně absurdní osud jako původní text. Čtenář si může připomenout tehdejší fenomén „pokrývání“ autorství uměleckých děl.
O samotném Pikniku u cesty už bylo asi napsáno vše, podle mého názoru je ale důležité to, že obstál v průběhu času. Není v něm zhola nic, co by ukazovalo na dobu jeho vzniku. Strugačtí vychází z faktu, že lidstvo se v podstatě nemění. Mohou se zdokonalovat technologie, můžeme mluvit o humanismu, základní motivace lidí ale zůstává stejná napříč dějinami. Takové pojetí jde samozřejmě přímo proti komunistické propagandě, předpokládající vznik společnosti založené na společné práci a rozdělování podle potřeb.
Hrdinové bratrů Strugackých nejsou černobílí a rozhodně nejsou jen kladní. Přesto má Redrick Schuhart – stalker a hlavní hrdina knihy – v sobě hodně dobrého. I když se živí nezákonným způsobem, v době, kdy jde o vše, nedokáže myslet jen na sebe. Piknik u cesty je plný chaosu, nepochopitelnosti, popisuje místo, v němž neexistuje řád v žádném směru. Je mnohem přirozenější, než hrdinské cesty ke hvězdám.
Boris Strugacký se ve své předmluvě zmiňuje i o filmu, který natočil režisér Tarkovskij, jde o nejznámější adaptaci knihy, nikoliv však jedinou. Dokonce i tehdejší československá televize se pokusila o zfilmování Pikniku v televizní inscenaci a velmi úspěšně k tomu použila prostředí Vítkovických železáren, které nemusela pro účely natáčení nijak upravovat.
Vydání necenzurovaného textu Pikniku u cesty je významným nakladatelským počinem, důležitým nejen pro pamětníky, ale i pro mladé čtenáře, protože ti si zaslouží poznat historii, z níž by se měla nová generace poučit.
Název: Piknik u cesty
Autor: Arkadij a Boris Strugačtí
Překladatel: Konstantin Šindelář
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 264
Rok vydání: 2021
ISBN: 978-80-7553-884-0
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...