
Recenze: Robert Bryndza – Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové
- Vytvořeno 9. 9. 2021 1:00
- Autor: Tereza Zítková

Autor Robert Bryndza žijící na Slovensku je známý spíše svými detektivními příběhy. Jeho oddechový román Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové je úplně jiným šálkem kávy. Jestli to bude ten váš, to musíte posoudit sami. V České republice vyšel román v nakladatelství Grada.
Coco Pinchardová je začínající spisovatelka, na první pohled je to spokojená manželka a matka, která tráví Vánoce s manželovou rodinou. Užívá si pohodu, i když jí to všichni členové rodiny hodně znesnadňují, a užívá si ten skvělý pocit, že jí vyšla její knižní prvotina. V životě jí nic nechybí. S manželem si už nejsou tak blízcí, ale stále vedle sebe žijí relativně spokojeně. Spokojenost se rozplyne jako pára nad hrncem ve chvíli, kdy načape svého manžela v posteli s cizí ženou. Coco tak začíná svůj život od nuly a se svými radostmi a starostmi se svěřuje svým nejbližším pomocí emailové komunikace.
Hlavní hrdinka se musí znovu postavit na nohy. Její skoro bývalý manžel a jeho rodina jí to ale vůbec neusnadňují. Nikdo si neuvědomuje, že Coco už nemá povinnost starat se o svou tchýni nebo zvát na návštěvu svou švagrovou. Naopak. Coco by chtěla, aby všichni pochopili, že ona už tu pro ně není, stejně jako oni tu nikdy nebyli pro ni. Naštěstí má po boku lidi, kteří jí nenechají padnout a pomohou jí proplout rozvodovým řízením i dalšími životními kroky. A že jich nebude málo.
Celý román je napsán formou emailových zpráv a zaznamenává období od prosince do srpna. Čtenář může sledovat, jak Coco komunikuje se svými nejlepšími kamarády Chrisem a Marikou a jak rozdílně vypadá komunikace se skoro bývalým manželem a synem. Každý z nich hlavní postavu vnímá jinak a svým způsobem ji ovlivňuje. Názory blízkých jsou sice pro Coco Pinchardovou důležité, ale v konečném důsledku se umí rozhodnout sama, i když její volba nemusí dopadnout nejlépe.
Kniha je velmi osobní zpovědí ženy, která si myslela, že má svůj život nalajnovaný, a najednou tomu tak není. Učí se chovat jako single žena a snaží se zapomenout na to, jak ublíženě se cítila, když přišla na to, že ji manžel podvedl a myslel si, že mu to projde. Příběh je napsaný lehkou formou a je místy opravdu hodně vtipný. U některých pasáží jsem se neudržela a zasmála se i nahlas.
Autora Roberta Bryndzu mám ráda, jeho detektivní příběhy mě vždy chytily. Byla jsem tedy překvapená, že napsal humoristický román. Kniha není úplně špatná, ale musím říct, že znovu už se do jejího čtení nepustím. Mám ráda hlavní hrdinku Bryndzových detektivek a v porovnání s ní je pro mě Coco Pinchardová slabý odvar. Já ale věřím, že si kniha najde své čtenáře, kteří si její čtení užijí. Osobně se ale těším, až se zase začtu do příběhu Eriky Fosterové a nově se seznámím s Kate Marshallovou.
Název Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové
Autor Robert Bryndza
Překlad Ivana Skenderija
Nakladatelství Cosmopolis
Místo vydání Praha
Rok vydání 2021
Vydání 1.
Počet stran 320
ISBN 978-80-271-0540-3
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...