
Recenze: Richard Erml – Libeňský román – Žalozpěv o lásce a psech
- Vytvořeno 18. 7. 2021 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Velká města se mění k nepoznání doslova před očima, už nejsou bezpečná jako dřív, agresivita různých skupin vzrůstá. Zní to jako fikce, ponurá kulisa nějakého dystopického románu. S podobným prostředím pracuje i Richard Erml, autor knihy Libeňský román, jemuž dal podtitul Žalozpěv o lásce a psech.
Přestože – jak jsem se v úvodu zmínil – působí shrnutí atmosféry Ermlova románu jako čirá dystopie, není skutečnost od této představy tak vzdálená. Stačí pouze malý myšlenkový posun, nechat do mysli pronikat negativní signály a zprávy, a ocitneme se ve světě, který se den ze dne hroutí.
Do něj autor přivádí své postavy. Stará paní, která sama sobě říká Dáděnka, okolo sebe vytváří jakousi podivnou sociální bublinu, nelze s určitostí říct, do jaké míry jde o náhodu, či o záměr. Její role je sice dočasná, avšak nenahraditelná. Na scéně se tak může objevit spisovatel Roman, jenž má zaznamenat Dáděnčiny paměti a snad je i vydat knižně, a Beata, do níž se Roman po chvíli váhání zamiluje. Potud ta původní láskyplná linka. Není úplně čistá, protože do ní stará paní úspěšně přilévá jed. Autor však jako kdyby ji za to nijak neodsuzoval a pokud ji už líčí jako starou čarodějnici, pak jako čarodějnici vysloužilou, v níž zlo už uvadlo a jen občas problýskávají plamínky někdejší vášně.
Jinou tvář Libně ukazuje Bruno, osamělý chovatel psů bojového plemene, kterého můžeme velmi rychle do příběhu zařadit jako Dáděnčina syna. Bruno o ni nejeví zájem, má mnoho důvodů ignorovat její snahy o sblížení.
Autor používá vícenásobnou ich-formu, čtenář má možnost poznat vnitřní svět jednotlivých postav, zároveň se na ně dívat i očima jejich okolí. Vzniká tak větší množství dějových linií, některé se odehrávají synchronně, jiné používají odlišnou časovou osu. Román je tím velmi bohatý a košatý.
Dějové linky se začínají sbíhat ve druhé půli románu a celá koncepce začne dávat čtenáři správný smysl, zejména u zpočátku trochu tajemné postavy Rišky, dítěte prostupujícího celým románem, jenž v konečném důsledku zachycuje celý jeho život. Možná není jen náhodou, že mu autor propůjčil své křestní jméno.
Brunovi psi mají pro atmosféru románu určující význam. Vykresluje je jako oddaná a věrná zvířata a je pravda, že mnoho lidí nedokáže prožívat takové emoce ve spojení s lidmi jako právě se psy. Možná by se daly psí vlastnosti aplikovat i na jednotlivé postavy, to by mohl být zajímavý směr rozboru románu.
Román se neustále točí okolo smrti, umírají lidé i psi a závěr míří do bodu, který se nedá nazvat jinak než „dojemný“, ne ve smyslu sladkobolnosti, spíše pocitu ztráty. Přesto se autor snaží, aby jeho postavy mohly vyjádřit své smíření a uspokojení se šťastnými momenty svého života.
Autorův jazyk je bohatý a barvitý, dokáže se vyrovnat s popisy krásné krajiny i ošklivostí některých částí města, umí vykreslit charakter jednotlivých postav bez sáhodlouhých vět. Snad jen jediná věc je zvláštní – zcela logicky odlišuje způsob vyjadřování různých lidí, dopadá to tak, že snad kromě Romana, který je spisovatel a mělo by jít o vzdělaného a inteligentního člověka, všichni ostatní téměř důsledně používají slůvko „co“ jako náhradu za zájmena. V době, kdy k takovému mrzačení češtiny dochází i v oficiálních článcích, si toho může člověk velmi dobře všimnout. Ovšem co se dá dělat, autor není zodpovědný za způsob, jakým jeho postavy promlouvají.
Kniha je doplněna fotografiemi Karla Cudlína, které tento pozoruhodný román citlivě doplňují. Nakladatelství Druhé Město opět potvrdilo, s jakou pečlivostí dokáže vydávat knihy a jak dokáže nalézat autory textů, které mají čtenáři co říct.
Název: Libeňský román – Žalozpěv o lásce a psech
Autor: Richard Erml
Nakladatelství: Druhé Město
Fotografie: Karel Cudlín
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 304
ISBN 978-80-7227-865-7
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...