
Recenze: Jana Poncarová – Alžběta a Nina
- Vytvořeno 16. 5. 2021 1:00
- Autor: Markéta Páralová Tardy

Jana Poncarová vstoupila do literatury a všeobecného povědomí čtenářů románem Podbrdské ženy (2018), v němž se zaměřila na osudy tří generací žen jedné rodiny. Tématu ženských osudů se věnoval i její druhý román Eugenie (2019) inspirovaný skutečným životem hoteliérky Eugenie Egertové Janečkové. K sepsání třetího románu Alžběta a Nina autorku inspirovala vlastní babička.
Poncarové babička si zlomila krček a autorka ji v nemocnici často navštěvovala, tento čas jim oběma poskytl prostor k vyprávění a naslouchání. Babička se ve svých vzpomínkách vracela do dětství, do Sudet. Už samotný název této oblasti nese v sobě nádech tajemna a vyvolává v nás v otázky, na něž nebude snadné odpovídat.
Autorka ve svém románu rozvíjí několik témat najednou – česko-německé vztahy, mezigenerační vztahy, otevírá třinácté komnaty rodinných traumat a zároveň se dotýká i osudu Židů v českých zemích.
Hlavní hrdinka Alžběta vyrůstá v Sudetech, kamarádí se s Kristýnou, německou dívkou, a je zbita německými mladíky, což v ní zanechá doživotní následky. Po obsazení Sudet je její rodina nucena domov opustit. Do rodného kraje se vrací opět po válce a zdá se, že ji po boku manžela čekají hezké roky. Nicméně řada okolností a rozhodnutí vedou k tomu, že je Alžběta dotlačena učinit kroky, které jí nejsou příjemné.
Alžbětin nejstarší syn má z nevydařeného manželství dceru Ninu. Nina vyrůstá s matkou a rodinu z otcovy strany skoro vůbec nezná, proto se rozhodne s babičkou Alžbětou vyrazit na výlet, který je nejen cestou do rodného kraje, ale rovněž výpravou do minulosti, snahou získat odpovědi na otázky, které by Nině pomohly najít sama sebe. Možná právě tomuto Ninině hledání mohla autorka věnovat i více prostoru a poskytnout čtenářům četnější informace o Ninině dětství, v němž se její babička prakticky nevyskytovala.
Poncarová své vyprávění představuje ve dvou časových rovinách – v přítomnosti (čas výletu) a v minulosti (babiččin příběh). Postupně, vrstvu po vrstvě odhaluje babiččin život a pomalu otevírá třináctou komnatu jejich rodiny. Přítomnost a minulost se proplétá, až nakonec vytváří plastický mnohovrstevnatý obraz. Autorka neustále drží čtenáře v napětí a velmi umně mu dávkuje jednotlivé informace, jako kdyby rozmotávala zašmodrchané klubko.
Kniha nejenže připomíná pohnuté osudy Sudet, z nichž se nejprve stěhovali Češi do vnitrozemí a po válce byli donuceni opustit své domovy Němci, ale rovněž nastiňuje osudy českých Židů. Autorka se inspirovala životními osudy Věrky Kohnové, rodačky z Dobříva (kam je částečně děj knihy situován), jež si jako mladá dívka vedla deník, který se dochoval. Byl vydán rovněž knižně pod názvem Deník. Zachycuje období let 1941 a 1942, než byla Věra deportována do Terezína. Nicméně deníkové zápisky citované v knize jsou smyšlené, nelze jim však upřít dobře vykreslenou atmosféru dané doby a vnitřní pocity dospívající dívky.
Jana Poncarová touto knihou skládá hold své babičce. Do úst Alžběty vložila životní moudra staré ženy, která je vyrovnaná se svým životem, smířená s osudem, i když jí připravil nejen hezké chvíle. Zároveň autorka vybízí k zamyšlení. K zamyšlení nad příběhem vlastní rodiny, nad tím, co všechno víme a nevíme o vlastních předcích, nakolik jsme v podobné situaci jako Nina, jež kvůli rozvedenému manželství svých rodičů byla v dětství připravena o bližší vztah s polovinou své rodiny. Lze říci, že autorka svým románem přispívá k současným iniciativám na podporu mezigeneračních vztahů, např. „kafe s babi“ nebo „pivo s dědou“.
Název: Alžběta a Nina
Autor: Jana Poncarová
Nakladatel: Motto
ISBN: 978-80-267-1894-9
Rok vydání: 2020
Počet stran: 352
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...