
Recenze: Bianca Bellová – Tyhle fragmenty
- Vytvořeno 15. 4. 2021 0:00
- Autor: Jiří Lojín

Biancu Bellovou známe v poslední době především jako autorku velmi úspěšné prózy Jezero, ale čtenáři, kteří její dílo sledují pečlivěji, vědí, že má za sebou mnohem větší počet kvalitních titulů. Kromě rozsáhlejších útvarů napsala mnoho povídek, uveřejňovaných v časopisech či souborech různých autorů, například ve sbírce Země skrytých úsměvů. Nejnovější kniha Biancy Bellové Tyhle fragmenty je sbírkou převážně těch povídek, které vyšly již dříve.
I když jsou témata, která autorka zpracovává, různorodá, jednoznačně převažují rodinné vztahy. Právě ty jsou často zdrojem velkých dramat, o to intenzivnějších, že se většinou odehrávají ve skrytu, někdy pouze v mysli jediného člověka. Vztahy jako téma lze variovat i kombinovat nejrůznějšími způsoby – rodičů k dětem, dětí k rodičům, milenecké, manželské i mimomanželské. Může jít i o vztah mezi neznámými lidmi.
Povídky, které nalezneme ve sbírce Tyhle fragmenty, působí velmi tichým až komorním dojmem, a přestože jejich rozsah je malý, dokáže čtenář, pokud zapojí svou fantazii, rekonstruovat svět hlavního hrdiny. Nakonec – proč ne, většina jeho problémů se týká i nás samých. Autorka čerpá až na výjimky ze života běžných lidí, proto i jejich starosti a bolesti nejsou nijak neobvyklé. Komplikace, které přináší stáří, puberta nebo neuspokojivé manželství.
Způsob, jakým čtenář povídky Biancy Bellové vnímá, hodně záleží na osobní zkušenosti. Někdo za nimi nachází naději, jiný depresi bez východiska. Dobré povídky nemusí mít brilantní pointu, ale dokážou ve čtenáři rezonovat, rozechvět neviditelnou strunu, jak píše Ladislav Fuks. Často můžeme v textu nalézt bod, z jehož perspektivy se zdá, že vše dobré už bylo a pominulo. V české literatuře byl způsob vyprávění „smích mezi slzami“ dovedený do dokonalosti. Člověk se sice pobaví, ale po přečtení má chuť se vším skoncovat. Na začátek sbírky zařadila autorka povídku Samozřejmě, že se podívala. Má hororový nádech a měla by děsit. Paradoxně však je méně působivá, než zmíněná osobní dramata. Jde o rozdíl mezi tím, co běžně zažíváme, a tím, co je evidentně propracované ve stylu Drastického děsivého Dextera. Proto zmíněná povídka působí jako příjemné osvěžení, světlý bod v chmurách.
Bylo by možné zmínit se o každé povídce, těžko volit nejlepší, jejich úroveň je vynikající. Za zmínku stojí Došlo ke vzájemnému kulturnímu obohacení, v níž autorka nezpracovává téma migrace, jak by název mohl naznačovat, ale účast spisovatelů na pseudofestivalu sloužícímu pouze k čerpání nějakého z fondů. Přál bych autorce, aby to nebyla její vlastní zkušenost, protože taková akce je opravdu tristní.
Zatím jsem Tyhle fragmenty prezentoval jako sbírku, z níž deprese doslova kape. Takový pohled by však byl zavádějící. Na čtenáře čekají poslední řádky závěrečné povídky Pro otce. Ta sice začíná podobně jako ostatní, tématem se stal obtížný vztah syna k otci, přecházející z dětství až do dospělosti, avšak závěrečné věty nás katapultují někam úplně jinam, z povídky se stává čistá groteska.
Bianca Bellová je skvělá vypravěčka s bohatou slovní zásobou, která dokáže napsat hladce plynoucí text. Volí správná slova, jimiž dokáže jednoduše vyjádřit i složité životní situace. Kniha dokazuje, že je stejně kvalitní autorka delších i krátkých textů, ve všech formách má schopnost uchopit podstatu lidských emocí a zprostředkovat je čtenáři.
Název: Tyhle fragmenty
Autor: Bianca Bellová
Nakladatelství: Host
Vydání: 1.
Rok vydání 2021
Stran: 197
ISBN 978-80-275-0592-0
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...