
Recenze: Sally Rooney – Normální lidi
- Vytvořeno 13. 3. 2021 1:00
- Autor: Marie Svobodová

Normální lidi jsou druhou knihou mladé irské autorky Sally Rooney, jejíž jméno v současnosti určitě není neznámé. Hodně se o ní píše a mluví, literární kritici se ji snaží popsat a zařadit. Její styl ale není snadné hodit do kterékoli z konvenčních škatulek. Dokáže oslovit čtenáře napříč zeměmi, společenskými třídami i věkovými skupinami, a přesto působí vyhraněně a stojí si za svým. Snaží se proniknout do nitra lidí a jejich vztahů a zároveň se věnuje také fungování společnosti jako celku, nebojí se otevírat citlivá témata.
Příběh knihy Normální lidi je překvapivě banální. Dva mladí lidé se jednoho dne setkají, začnou se přitahovat, vyspí se spolu. Postupem času se do sebe zamilují. V průběhu několika let se pak rozcházejí a scházejí, žijí své životy částečně spolu a částečně sami. Příběh na knize zkrátka není to hlavní. Důležitý je způsob, jakým obnažuje emoce hlavních hrdinů, vypořádává se s jejich vztahem ke světu a sobě navzájem a snaží se ukázat obecnější rysy současné společnosti.
Hlavní hrdinové Marianne a Connell jsou opravdu zajímavým zrcadlem mladé generace. Snaží se najít svoje místo ve světě, ale možná jen tak trochu, protože opravdu ho najít by byl konec onoho pátrání. Selhávají ve snaze zapadnout mezi své vrstevníky a perou se s vědomím, že mezi ně patřit vlastně nechtějí. Ve vztahu se potýkají s protichůdnými touhami - naprosto se poddat druhému a přitom zůstat sám sebou. Někdy vám mohou připadat vzdálení a nepochopitelní, jindy ale musíte přiznat, že některé emoce a myšlenky s nimi máte přece jen společné.
Tyto dvě osoby zasazuje Rooney do okolního světa – takového, jaký ho ona sama vnímá. Connell a Marianne se potýkají s třídními rozdíly, zažitými genderovými rolemi a s očekáváními, která na ně lidé kolem kladou. Dostávají se do situací, které mají výborný potenciál ukázat hlubší aspekty současné společnosti, především její posun od zažitých principů k novým, které utváří nastupující mladá generace. Zároveň se Rooney ale zásadně vyhýbá interpretaci a nechává čistě na čtenáři, jak si jednotlivé společenské jevy vyloží a zda jim vůbec chce věnovat pozornost.
I v oblasti mezilidských interakcí nabízí autorka poutavá zamyšlení. Poměrně hodně pozornosti věnuje tomu, jakým způsobem zkoumají Connell a Marianne svoji sexualitu. Všímá si zajímavých rysů dnešních milostných vztahů, nevyhýbá se ale ani tématu deprese nebo násilí. Občas jsou její postřehy úsměvné, občas tak silné, že je z nich až fyzicky úzko. Rooney v knize velice povedeně kombinuje dva různé hlasy, vypráví příběh střídavě z Mariannina i Connellova pohledu a nechává je protiřečit si a míjet se. Obnažuje tak důležitost mezilidské komunikace a ukazuje, jak problémy často vznikají právě v důsledku jejího nedostatku.
To vše dokáže Rooney vtěsnat do 220 stran. Nepouští se do žádných hlubších analýz, spíše jen nastiňuje a poukazuje. Při popisu pocitů a myšlenek má výbornou schopnost uhodit hřebíček na hlavičku, což jí dovoluje psát stručně a nezaplétat se do složitějších úvah. Svůj pohled na svět nabízí čtenáři spíše v implicitních náznacích. To vše, spolu s poměrně (na můj vkus až příliš) častými změnami časoprostoru, vede k tomu, že je její vyprávění rychlé a dynamické.
Na druhou stranu text někdy působí až příliš přímočaře, jako by byl osekaný ode všeho, co není zcela nezbytné. Pro většinu z nás je ale právě sem tam nějaká informace navíc důležitým předpokladem k tomu, abychom se do knihy začetli a ponořili. Místo toho má čtenář občas pocit, že místo vhledu spíše klouže po hladině. I stylem vyprávění tedy Rooney do jisté míry odráží život dnešní mladé generace, která musí své úvahy často zrychlovat a zjednodušovat s pocitem, že dlouhé a komplexní vyjadřování by ve světě kolem zůstalo bez povšimnutí.
Samozřejmě mě během čtení napadaly věci, které bych autorce vytkla. Zároveň jsem ale přemýšlela nad tím, že Normální lidi napsala Sally Rooney v 27 letech a že svoji spisovatelskou dráhu pravděpodobně teprve začíná. Přesto si už teď dokázala najít svůj autentický styl a vlastní místo ve světě. Určitě bude zajímavé sledovat, kam ji její literární cesta, kterou má stále ještě před sebou, zavede.
Název knihy: Normální lidi
Autor: Sally Rooney
Editor: -
Překlad: Radka Šmahelová
Nakladatelství: Argo
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 221
ISBN: 978-80-257-3313-4
Ediční řada: -
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...