
Recenze: Joanna Batorová – Chmurdálie
- Vytvořeno 23. 2. 2021 0:00
- Autor: Markéta Páralová Tardy

Román Chmurdálie volně navazuje na knihu Pískový vrch. Opět se setkáváme s Jaďou Chmurovou, nyní již vdovou po horníkovi Stefanu Chmurovi, a s jejich dcerou Dominikou. Dominika v závěru předchozí knihy utrpěla vážnou nehodu, kterou jen zázrakem přežila. Ležela v kómatu a díky rodinné známé (Gražyně Ropuchové, výstřední přítelkyni babičky Haliny žijící v Německu), je převezena do mnichovské nemocnice.
Tento transport je de facto první Dominičinou cestou na její pouti, po opuštění nemocnice a uzdravení se rozhodne ve svém putování pokračovat, střídá místa i zaměstnání. Na jejích cestách ji částečně doprovází Sára Jacksonová, černošská ošetřovatelka z německé nemocnice. Stejně jako ona má potřebu být na cestě – nejen fyzicky, ale i duševně. Jejich pouť je rovněž o hledání sama sebe, objevování neznámých koutů své duše, kořenů své rodiny a o nalezení svého místa na zemi. Chmurdálie je oním vysněným místem. Toto slovo je odvozeno od příjmení hlavní hrdiny román a do češtiny ho přeložit jako „mrak“, případně i jako „mračno“, „temno“. Mrak bývá symbolicky spojován s tajemnem, ale i pomíjivostí, nestálostí, všechny tyto aspekty spatřujeme rovněž v Dominičině příběhu. A nejen v jejím.
Stejně jako v předchozím díle, i v tomto autorka představila svůj osobitý vypravěčský styl, v němž proplétá řadu příběhů z minulosti i přítomnosti, představuje čtenářům nepřeberné množství vedlejších postav. A jejich životní peripetie, postupně odhaluje, jak jsou postavy spolu provázány. Jazyk vyprávění je velice bohatý a květnatý. Autorka plasticky vykresluje psychologický profil postav, popisuje jejich bolest, smutek, naděje i radost. Nechybí ani ironie, nadsázka a humorné popisy.
Zajímavým pojítkem je Napoleonův nočník. Tento kuriózní předmět sehraje v celém díle zvláštní roli. Napoleon ho údajně použil při svém tažení do Ruska. Od toho okamžiku je uchováván jako cenná relikvie a předáván z generace na generaci, z ruky do ruky, a tak putuje světem společně se svými momentálními majiteli.
Páteří knihy je příběh Dominiky, jenž se proplétá s mnoha dalšími, kratšími i delšími, příběhy, včetně příběhu její matky Jadi Chmurové. Ta se po Dominičině uzdravení vrací zpět do Valbřichu a sní o dceřině návratu. Dceřino rozhodnutí cestovat nechápe a příliš neschvaluje, protože se o ni bojí, vše cizí a neznámé je z jejího pohledu nebezpečné. V románu sledujeme postupný proces vylétávání z hnízda, přetrhávání pomyslné pupeční šňůry a vyrovnávání se s minulostí. Zatímco Jaďa pohlíží na svět ze své perspektivy Pískového vrchu, Dominika nalézá svůj klid v ustavičném balení kufru a stěhování se z místa na místo.
Forma románu zůstává stejná jako v případě Pískového vrchu. Autorka používá dlouhá souvětí, rozsáhlé odstavce a jen velmi omezeně využívá přímou řeč. Tato forma umožňuje kumulovat jednotlivé epizody na sebe. Příběhy se v knize objevují jeden za druhým, kompozice připomíná navlékání korálků na nit, ze kterých nakonec vznikne náhrdelník, čili celistvý útvar, přestože se skládá z mnoha rozdílných komponentů.
Tvorba Joanny Batorové je ověnčena řadou prestižních literárních cen. Román Chmurdálie se dostal do finále literární ceny Nike za rok 2010. Hlavní cenu Nike autorka převzala v roce 2013 za román Ciemno, prawie noc (Tma, skoro noc), který tvoří závěrečný díl valbřišské trilogie. Doufám, že se brzy objeví také v českém překladu. V roce 2014 získala za román Chmurdálie švýcarskou literární cenu Spycher Prize. V roce 2015 byla Joanně Batorové udělena medaile Za kulturní zásluhy Gloria Artis.
Název: Chmurdálie
Autor: Joanna Batorová
Nakladatel: Paseka
Originál: Chmurdalia
Překlad: Michala Bnešová
Rok vydání: 2020
Počet stran: 496
ISBN: 978-80-7637-035-7
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...