
Recenze: Scarlett Thomas – Oligarchie
- Vytvořeno 18. 2. 2021 1:00
- Autor: Markéta Forejtová

Kam uklidit dceru ruského oligarchy, aby byla skrytá před světem? Natašin otec v tom má jasno, a tak se patnáctiletá dívka ocitá na internátní škole v Anglii, kde má sice černou kreditku, zato ale omezený přístup k internetu a v podstatě nulový kontakt s civilizací. A tak začíná Oligarchie, nový román úspěšné spisovatelky Scarlett Thomas. V česku zatím vyšly tři její knihy: Konec pana Y, PopCo a Náš tragický vesmír.
Už na první pohled působí nejnovější román Scarlett Thomas jako směs různých záměrů a žánrů, a přesně to také obsahuje. Na prvních stránkách autorka odkrývá střípky života z internátní školy, zdánlivě běžné dny a začleňování nově nastupující Nataši do kolektivu ostatních dívek. Postupně se ale na pozadí objevuje docela jiný příběh, který získává na důležitosti. Přidává se detektivní zápletka a vážná témata, ale na povrchu zůstává zdánlivě nevinný internátní život puberťaček.
Velkou roli v románu Oligarchie hrají poruchy příjmu potravy. Dokonce takovou, že je třeba to vědět, než se člověk pustí do čtení. Scarlett Thomas si dává záležet na tom, aby poskytla čtenářům podložené informace, ale i různé pohledy na tuto tématiku prostřednictvím jednotlivých postav. Jakmile totiž v kolektivu začne stravu řešit jediná dívka, spustí se vlna, která nejde zastavit.
A právě tato vlna spustí dominový efekt záhad a různých překvapivých událostí, které v kombinaci s detektivní zápletkou vyústí v thrillerově laděný epilog. Z příběhu o patnáctiletých slečnách se stává něco docela jiného, temnějšího. Na to, jak důkladně autorka vystavěla jednotlivé linky, však závěr působí poněkud nedotaženě a zbytečně zrychleně – zvláště pak v kombinaci s krátkým rozsahem knihy.
„Všichni byli tak strašně moc podráždění. Lehkost těla se jaksi přetavila na lehkost srdce.Ve skutečnosti jejich těla už nedokázala srdce unést.“
THOMAS, Scarlett, 2020. Oligarchie. Brno: Host, s. 138. ISBN 978-80-275-0338-4.
Žánrové kontroverze se promítají i v samotné hlavní hrdince Nataše. Na jednu stranu je to klasická teenagerka, která sice na kluky myslí, ale reálně si radši povídá se svými kamarádkami. Na stranu druhou je to dcera ruského oligarchy – a ačkoli do jeho činnosti nevidí, má o ní poměrně realistickou představu. O rodinném zázemí Nataši se toho (zřejmě kvůli omezené délce knihy) příliš nedozvíme, visí ovšem nad celým dějem jako Damoklův meč.
V neposlední řadě je třeba zmínit styl psaní, který Scarlett Thomas charakterizuje ze všeho nejvíce. Když píše o poruchách příjmu potravy, záhadách i pololegálních aktivitách Natašiny rodiny, pracuje se slovy s lehkostí, jaká by patřila spíše módním časopisům. Naopak při popisu drbů a školních hodin používá jazyk, který zdánlivě běžným činnostem mladých dívek dodává ponurou atmosféru a auru tajemna.
„Všechny diety jsou však ve své podstatě relativní. A jedna z nejúčinnějších (jmenuje se Einsteinova dieta, hahaha) spočívá v tom, že se jednoduše postaráte, aby lidé kolem vás byli daleko, daleko tlustší než vy.“
THOMAS, Scarlett, 2020. Oligarchie. Brno: Host, s. 34. ISBN 978-80-275-0338-4.
Ať se však podíváte na knihu jak chcete, po dočtení zůstává jediná otázka: kdo je cílovou skupinou? Kontrast mezi nevyspělostí postav, vážností témat, ponurostí prostředí a dospělostí stylu psaní je vidět na první pohled. Kterou skupinu čtenářů však Oligarchie osloví, těžko předvídat.
Název knihy: Oligarchie
Autor: Scarlett Thomas
Překlad: Alžběta Kalinová
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 222
ISBN: 978-80-275-0338-4
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...