Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Lubomír Macháček – Zvíře na mostě

1 1 1 1 1 (2 hlasů)

V době, kdy je preferováno korektní vyjadřování, našlapující opatrně okolo každého, kdo by se mohl cítit dotčen, není ani slovo „stáří“ příliš žádoucí. Nahrazuje se různými zástupnými výrazy, někdy hraničícími s absurditou. Lubomír Macháček se mu ve svém novém románu Zvíře na mostě nevyhýbá a svého hlavního hrdinu Prokopa Orla často nazývá starcem.


knihaProkop Orel je vysloužilý psycholog, který spolu se svým vnukem tráví volno na své chatě výstižně nazývané Ztracenka. Samota uprostřed přírody je příležitostí ke vzpomínání, což by samo o sobě mohlo být dobrým základem románu, ale autor má ambici představit čtenáři komplexnější zápletku. Pro tu však potřebuje dramatičtější prostředí a ještě lépe izolaci, v níž se lépe projeví charaktery.

Autor zaostřuje pohled v podstatě pouze na svého hlavního hrdinu, i když se v románu vyskytuje poměrně hodně postav, všechny hrají podružnou roli a čtenář má pocit, že se schovávají ve stínu. Jakoby Prokopovy vzpomínky byly trochu mlhavé a z minulosti vystupovaly poněkud neochotně.

Prokop se svým vnukem zůstávají na Ztracence odříznutí od světa, všude leží závěje sněhu, dochází jídlo i nafta do agregátu, k dovršení smůly se starci ošklivě zanítí tříska v prstu. Tlak, vyvíjený autorem na jeho hrdinu, není samoúčelný, potřebuje jej dostat do mezní situace, aby mohl vyložit svůj další trumf. Ke konci dochází ke zvratu a zároveň k protnutí linie Prokopových vzpomínek a událostí, které se dějí okolo chaty Ztracenka. Tato zápletka se podobá té, s níž se čtenář mohl seznámit v jiné knize Lubomíra Macháčka – Kanibal. I psychologa může dostihnout stín minulosti v podobě pomstychtivého pacienta.

Prokopovi sice dělá na Ztracence společnost vnuk Tomík, ale často jako kdyby byl přítomný pouze symbolicky a starý pán je osamělý, zůstává pouze se svými vzpomínkami. Čtenář může sklouznout až k úvaze, zda je skutečný, anebo si Prokop povídá sám se sebou. Konkrétním rysem je pohádka, střídavě vyprávěná Tomíkem a jeho dědou. V ní ožívá Krakonoš a drak.

Drak má kromě pohádkové postavy i – jako dřevěná loutka – funkci jakéhosi hlídače mostku, brány k cestě na Ztracenku. Jde také o jednu formu zvířete, vyskytujícího se v Macháčkově textu. Ale tou nejdůležitější je zvíře v nitru člověka. Prokop má celý život problém ho v sobě krotit. Ve svých vzpomínkách se vrací hluboko do minulosti, sekundárně tak jde o sondu do minulých dob, jejichž absurditu lépe vnímáme s odstupem současnosti.

Texty Lubomíra Macháčka jsou charakteristické citlivým vybalancováním příběhu a umělecké složky, a to i přesto, že dnešní uspěchaná doba preferuje výraznou dynamiku děje. Autor knihy Zvíře na mostě si může dovolit používání metafor, náznaků i popisů, dokáže uplatnit svou bohatou slovní zásobu a distingovaný projev. Občas použije krátkou scénu, která do tohoto schématu nezapadá, avšak lépe kopíruje reálný život.

V podstatě většina scén autorova románu vychází ze skutečného základu, Lubomír Macháček má z čeho čerpat. Tím opět narážím na jeho praxi psychologa – v této souvislosti si mohl vyslechnout celou řadu příběhů. Macháček není typem autora, jenž by měl ve zvyku příliš fabulovat, často se v jeho textech objevují silně autobiografické rysy.

V úvodu se zmiňuji o stáří a o našem vztahu k němu. O Prokopovi autor často hovoří jako o starci, přesto příběh nakonec vyzní poněkud jinak. Bilancování nevede k depresi nebo rezignaci, ale čtenář se nedočká ani happyendu, čímž je stvrzena paralela děje se skutečností.

Zvíře na mostě se i přes svůj komorní ráz v mnoha bodech dotýká vnitřního i vnějšího lidského světa. Jde o body univerzální o zkušenost, s níž se každý z nás setkává. Zápletka s detektivní příchutí je pouhou třešničkou na dortu, zpestřující cestu vedoucí do minulosti i do duše starého člověka. Lubomír Macháček je zkušený autor, přesto však neustrnul ve svých vlastních schématech a jde dál dopředu. Na závěr je nutno zmínit i zpracování knihy, střízlivý design obálky, která působí vzdušným a čistým dojmem a podtrhuje tak celkovou uměleckou úroveň titulu.

Název: Zvíře na mostě
Autor: Lubomír Macháček
Nakladatelství: Pavel Mervart
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 314
ISBN 978-80-7465-437-4

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení