
Recenze: Evžen Boček – Aristokratka u královského dvora
- Vytvořeno 26. 11. 2020 1:00
- Autor: Jiří Lojín
- Zobrazeno: 1639

Od vydání předchozího dílu Aristokratky už uplynuly dva roky, a přesto že jsme se museli být nějakou dobu trpěliví, dočkali jsme se, neboť Evžen Boček je spolehlivý. Marie z Kostky se v knize Aristokratka u královského dvora tentokrát ocitne – inu kde jinde, než u skutečného královského dvora.
Zápletka je jednoduchá, obraz, který byl v minulém díle zachráněn před nešikovnými nenechavci, se stal důvodem, pro pozvání od nizozemské královny Beatrix. Čtenář již z počátku může tušit, že humorné situace lze vytěžit zejména z kontrastu mezi etiketou, závazně panující v nejvyšších šlechtických kruzích, a bizarních postav, žijících na zámku Kostka. Marie sice působí jako jediná normální v tomto podivném panoptiku, tím více si však uvědomuje, co všechno se při takové příležitosti může stát.
Autor velmi dobře vybruslil z potencionálních otázek, proč by Marie šla do tak nejistého a drahého podniku. Za vše může slabá chvilka, kdy Marii chybí pozornost jejího snoubence Maxe. Evžen Boček není příliš velký mistr romantických pasáží ani psychologických vsuvek, proto místa, v nichž se pojednává o milostných vztazích, řeší věcně, až téměř popisně.
Dál už jde vše ve starých osvědčených kolejích. Otec si v předtuše výdajů rve zbytky vlasů a jeho úloha se omezí na bědování, matka je tradičně trochu mimo, záhadná tetička Nora vykouzlí ze svých tajných zásob diamantové šperky, aby Marie „nevypadala jako cuchta“, paní Tichá se probojovává do užší nominace delegace z Kostky. Boček sází na svůj osvědčený, myšlenkově nepříliš náročný humor. V knize Aristokratka u královského dvora se nepokouší o nic třeskutého, o to vyrovnanějším dojmem však styl textu působí.
Samozřejmě, že autor neopomněl do dobrodružství v Nizozemí zakomponovat drogy, což je očekávaný kulturní stereotyp, bez něhož by se kniha neobešla. Objevuje se i výraz „mufloni“, i když tentokrát se v roli návštěvníků ocitají Marie a její svita. Portrét služebné, jak se dotčený Rembrandtův obraz jmenoval, tituluje autor zásadně podle paní Tiché – Bordel v kuchyni.
Evžen Boček už má o pokračování příběhu Marie z Kostky zcela jasno a před čtenářem to netají, naopak ho chce závěrem trochu navnadit. Aristokratka pod palbou lásky slibuje komplikace při výběru správného partnera, nejenže se na závěr ozval Max, ale svým vystupováním u královského dvora získala mladá aristokratka i pozornost jiného muže.
Jak si s tématem autor poradí, to se uvidí, jeho, jak už jsem poznamenal, věcný přístup k otázkám lásky mu v tomto ohledu příliš nepřeje. Ale třeba zrovna z tohoto hendikepu vytěží další humorné situace a popíše je způsobem, který opět čtenáře potěší.
Název: Aristokratka u královského dvora
Autor: Evžen Boček
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 184
ISBN 978-80-7227-442-0
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...