Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Jan Tomeš – Trny v čase

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

Kniha Trny v čase mě upoutala na první pohled – její zajímavý název a krásný obrázek na obálce působí velmi nadějně. Text na zadní straně obálky pak předestírá „dobrodružný výlet po celé Evropě a filozofických směrech“. Takovou knihu jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít, obzvlášť když je prvotinou dosud neznámého českého autora.



Hlavní hrdinka Karolína studuje filozofii na Karlově univerzitě. Zároveň pátrá po tom, kdo byla její maminka, kterou nikdy nepoznala, a proč se jí pořád dokola opakuje jeden záhadný sen. Jednoho dne potká v kavárně Tomáše, kluka, který je v mnoha ohledech jiný než ona, a asi právě proto je to brzy začne táhnout k sobě. Tomáš pomáhá Karolíně pátrat po její mamince, indicie je postupně zavedou do Holandska, Německa, Rakouska a Francie, kde odhalují stopy Karolíniny rodiny a zároveň prožívají svou čerstvou zamilovanost.

Na své cestě se setkávají s profesory filozofie a debatují – ačkoli jen povrchně – o různých filozofech a jejich myšlenkách, řeč je například o Descartesovi, Grofovi nebo Steinerovi. Stěžejním směrem celé knihy se nakonec stávají myšlenky rosekruciánů, které jsou jakýmsi spojením křesťanství, esoteriky a mystiky. Místo slibovaného „výletu po filozofických směrech“ je tak kniha v druhé polovině spíše jakýmsi „úvodem do esoteriky“.

Zadní strana obálky je celkově hodně zavádějící. Poslední věta například tvrdí, že kniha „ukazuje, že mileniálové nemají v hlavě jen avokádo“. Já ale nějak nevím – není to vlastně úplně naopak? Všechny filozofické myšlenky jsou v knize maximálně zjednodušené, aby s nimi čtenář nemusel příliš zápolit, což jim pochopitelně bere kontext a hloubku. Jednotlivé kapitoly jsou pojmenované podle nejrůznějších filozofů, o těch filozofech je ale v dané kapitole často jen letmá zmínka, kterou hlavní postavy pronesou mezi řečí. Kniha se snaží čtenáře nalákat na svou „hloubku“, ve výsledku je z ní ale jen jedno velké plácání po povrchu.

Navíc jsou všechny myšlenky, které by snad měly potenciál být opravdu hodné zamyšlení, v knize až na druhém místě za romantickým příběhem Tomáše a Karolíny. Kdykoli spolu ti dva někam vyrážejí, neptá se čtenář sám sebe: „o jakém filozofovi si asi budou povídat?“, ale daleko spíš: „vyspí se spolu už tentokrát?“. Kniha je zkrátka psaná tak, že druhá otázka budí daleko více napětí než ta první. Nedůvěřuje snad autor mileniálům, že by dokázali přelouskat knihu, kde by filozofie dostala stejně prostoru jako romantika?

Možná bych nebyla tolik kritická, kdyby obálka neslibovala něco, co kniha následně nedokáže splnit. Abych byla spravedlivá, Jana Tomeše je třeba za řadu věcí také pochválit. Především za to, že se odhodlal napsat knihu, která je jaksi „jiná“ než většina knih, které se vydávají, v tom smyslu, že kromě napětí či romantiky přináší čtenáři také možnost se zastavit a zamyslet. Dále také za to, že píše poutavě, lehce a nenuceně a že je kniha krásně graficky zpracovaná. Pokud v budoucnu napíše něco dalšího, určitě si to přečtu a budu doufat, že obsah napříště dohoní formu.

Název knihy: Trny v čase
Autor: Jan Tomeš
Nakladatelství: Paseka s. r. o.
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2019
Vydání: 1.
Počet stran: 240
ISBN: 978-80-7432-951-7

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení