
Recenze: Kim Liggetová – Prokletý rok
- Vytvořeno 29. 8. 2020 0:00
- Autor: Tereza Dvořáková

Prokletý rok je prvním dílem napínavé young adult série od americké autorky Kim Liggetové, která již sepsala romány Blood and Salt, Heart of Ash nebo The Last Harvest, jenž dokonce získal ocenění Bram Stoker Award. Liggetová se kromě psaní věnuje studiu výkladu tarotových karet a hledá neobvyklé lahvičky s parfémy.
Celý příběh se nese v duchu fenoménu Příběh služebnice (americký antiutopický dramatický seriál, jehož předlohou se stala stejnojmenná kniha od Margaret Atwood). I zde jsou ženy brány jako slabší pohlaví, tedy méněcenné. Určité podobenství je patrné i s trilogií Hunger Games, a to především v částech, kdy jsou nevinné, nedotčené dívky poslány vstříc nebezpečí, aby se zbavily své magie a vybojovaly si návrat do vesnice.
V sedmnácti letech jsou mladé dívky svolány a volní chlapci si mezi nimi vybírají své partnerky. Tierney vyloženě děsí představa, že by byla něčí poslušnou manželkou, která splní svému muži veškerá přání. To by raději skončila v dělnických domech. A proto se ze všech sil snaží postarat o to, aby si ji žádný nápadník nevybral. Ale to není vše, co bystrou dívku trápí, ještě větší starosti jí dělá blížící se prokletý rok. Při něm jsou dívky poslány do divočiny a dvanáct měsíců se snaží přežít a vrátit se zpět do vesnice. Její otec ji od mládí učil, aby byla alespoň trochu připravená na život tam venku, protože nikdy se nevrátí všechny účastnice.
Hlavní hrdinka Tierney Jamesová je svéhlavá, umíněná, vzpurná a zvědavá. Prostě silná osobnost, která se liší od svého okolí tím, že nepřijímá roli trpitelky, jež jí byla dána. Nehodlá se podvolit, naopak chce být volná a rozhodovat o své budoucnosti. Sní o lepší společnosti, která nebude ženy terorizovat.
V této knize mají moc muži a mohou v podstatě všechno. Pokud se jim nějaká žena znelíbí, je bez soudu odsouzena. Na ženské pohlaví se pohlíží jako na bezvýznamné a nahraditelné. Prostě patriarchální společnost, ve které vládnou muži, kteří rozhodují o všem, a ženy musí poslouchat, jinak to s nimi špatně skončí. A místo toho, aby se spojily, tak na sebe útočí a žárlí.
Prokletý rok přináší napínavý příběh, který je určený mládeži. Autorka přichází se zajímavým nápadem záhadného roku, který je opředen tajemstvím a strachem z neznámého. Součástí díla jsou výplody představivosti, bludy, sugesce, hřích, pověry, zkoumavé pohledy či nespravedlnost.
V první části nás autorka seznamuje s prostředím, se zvyky a tradicemi. Získáváme povědomí o prostředí a o pořádcích ve společnosti. Kim Liggetová popisuje děsivou tradici Prokletého roku, kolem kterého se vznáší plno tajemství. A druhá část je pak věnována samotnému boji o přežití.
Kim Liggetová dostala nápad na sepsání tohoto čtivého díla při čekání na vlak. Na nádraží si všimla mladé dívky a zarazilo ji chování okolí. Pro muže byla dívka mnohdy kořistí a pro ženy soupeřkou.
Prokletý rok je feministicky laděný příběh, taková antiutopie smyšlené společnosti, která se vyvinula špatným směrem. Ženy jsou zde utlačovány a omezovány. Lidé si navykli nevšednímu způsobu života a i na děsivou místní tradici. Místo ženy ve společnosti je dané a na první pohled vypadá, že jsou s tím všichni ztotožněni. Ale zdání klame.
Ukázka:
Letos je v okrese Garner dvanáct způsobilých chlapců – chlapců, kteří se narodili do vysoce postavených rodin. A pak je tady třicet tři dívek. Dnes se od nás očekává, že budeme korzovat po městě, aby si nás chlapci mohli naposled pořádně prohlédnout, než spolu s dospělými muži začnou ve velké stodole obchodovat a směňovat naše osudy, jako bychom byly dobytek, což není zas tak nepřesné, když vezmu v úvahu to, že každé z nás hned po narození ocejchují chodidlo znakem našeho otce. Poté co si nás rozeberou, přinesou otcové závoje svým dcerám, které vyčkají v kostele, a beze slov zahalí hlavy vybraných dívek těmi průhlednými obludnostmi. A až se zítra ráno všechny seřadíme na náměstí před odchodem na prokletý rok, každý chlapec odhalí zakrytý obličej té, kterou si vybral, na znamení slibu, že si ji po návratu vezme za ženu, zatímco mi ostatní zůstaneme naprosto postradatelné. (str.15)
Název: Prokletý rok
Autor: Kim Liggetová
Nakladatelství: CooBoo
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2020
Vydání: 1
Počet stran: 344
ISBN: 978-80-7544-946-7
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...