Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Ondřej Koupil – Květen. Rekompozice Máchova Máje

1 1 1 1 1 (3 hlasů)

Drobná knížka čtvercového formátu, kterou autor Ondřej Koupil nazval Květen, se v mé knihovně neobjevila náhodou. Objednal jsem si ji, neboť mě jako milovníka klasické literatury zajímalo, jak může současný autor naložit s klasickým dílem. Ano, uvažujete správně, pakliže se vám při vyslovení názvu Květen vybavil Máchův Máj. Tato drobná knížka – slovy autora – je rekompozicí jednoho ze základních děl české literatury 19. století.



Už zde jsem zpozorněl, slovo „rekompozice“ totiž nepatří do základní výbavy mého slovníku, ale samo o sobě mě zaujalo. Autor nás v kontextu významu slova odkazuje do hudební sféry, ovšem hudební slovníky, jež jsou v mém knihovním vlastnictví, toto slovo neznají. Nepohoršujme se nad neznalostí mých slovníků, je to slovo nové a moderní, tak jako mělo být moderní básníkovo pojetí starého dobrého Máje.

Přiznám se, že modernost toho slova je v oblasti použití hudebního a literárního kontextu, protože jinak je slovo „rekompozice“ známo již dlouho, a to z oblasti zkoumání jazyka, kde jej používáme ve slovotvorbě. Rekompozice značí proces opakování tvorby složeného slova, kdy k již složenému slovu se přidruží další, a vznikne tak něco jako složenina na druhou (např. rychloteploměr rychlo+(teplo+měr). A tak se oklikou dostaneme k jádru problému. Rekompozice je „skládání na druhou“, ale pozor, nejde jen o jednoduchou novost, všimněme si, rychloteploměr není jen tak obyčejný starý teploměr s novým názvem. Takže Květen přece jen nemůže být Májem. A aby si to čtenář snázeji uvědomil, nabízí autor dva texty v jednom svazku. Takové tak trošku synoptické vydání, v němž vedle textu Ondřeje Koupila na jedné stránce najdeme i Máchův text.

Zatímco Máchův text je notoricky známý, i když pro většinu populace jen z vyprávění a ukázek, Květen Ondřeje Koupila pravděpodobně zůstane zasunut na literární periferii. Zní to jako radikální odsouzení nového textu. Vůbec ne, nemyslím si, že by textově, výrazovými prostředky či formálně byl Koupilův text špatný, jeho Květen je zručná řemeslná práce, svědčící o autorově jazykovém citu a vřelém vztahu ke klasikovi.

Takže se ptáte, proč nevěřím Koupilovu textu? Právě pro tu možnost srovnání. Nemyslím si, že by čtenáři, kteří nečtou poezii, se s vervou a radostí vrhli na Koupilův text. Čtenáři poučení možná ocení erudovanost Koupilových veršů, ale v duchu hesla: „Proč jít ke kováříčkovi, když můžu ke kováři,“ sázím na Máchu. Myslím, že praxe mi dá za pravdu. Mimochodem, kolik znáte moderních úprav, které předčily originál?

Koupilův Květen je v podstatě překladem z jazyka první poloviny 19. století do současného jazyka. Převeďme celý problém na otázku živé a mrtvé literatury či otázku, je-li cesta k popularizaci klasické literatury přes moderní úpravy. Jsme-li schopni číst literaturu 100 nebo 200 let starou, nebo je pro nás již definitivně jen a jen učební látkou.

Zatímco v zahraniční literatuře kupodivu tenhle problém nepociťujeme, protože čteme-li světové klasiky 19. století, většinou je čteme v moderních překladech. S českou literaturou je to složitější, zde jsme většinou odkázáni na původní jazykový a literární potenciál. A tím se dnešnímu čtenáři český klasik vzdaluje. A tak se objevují snahy, které nám nejen překládají dílo do současného jazyka, ale také je zjednodušují, vypouštějí popisné pasáže, přetavují se do komiksové podoby a předkládají nám místo klasické literatury moderní instantní texty. Ten Koupilův patří k těm erudovanějším, ovšem jeho moderní přebásnění dle mého soudu posunulo text jinam.

Karel Hynek Mácha psal Máj jako pětadvacetiletý, v době krize ve vztahu s Eleonorou Šomkovou. Do Máje vtělil svou životní romantickou tragédii. Tato tragédie je nejen deziluze z lásky, ale také z životního rozčarování a obavy ze smrti. Je to dílo mnohovýznamové, ale téma lásky je nade vším, Máchovo pojetí udělalo z příběhu otcovraha jedinečný a originální nadčasový příběh o lásce, životu a smrti. Ovšem Koupilovo přebásnění poslalo příběh do roviny civilnosti, banálnosti až triviálnosti.

Vše se dá dokumentovat. Zamysleme se nad Vilémovým vzlykem z druhého zpěvu. Ten je totiž zásadní pro pochopení smyslu básně. Vilém v něm prozrazuje příčinu svého neštěstí.

Mácha:
Ach – ona, ona! Anjel můj! / Proč klesla dřív, než jsem ji znal? / Proč otec můj? – Proč svůdce tvůj? / Má kletba“ – Léč hluboký žal / umoří slova. Kvapně vstal; / nocí řinčí řetězů hřmot / a z mala okna větně zrak / zalétá ven za hluky vod.“ KOUPIL, O. (2020) Květen. Rekompozice Máchova Máje. Praha: Akropolis, s. 34.

Koupil:
Byla můj Anděl. Jenže proč dřív, / než jsem ji poznal, podvedla mě? / proč to byl otec? Pro jaký div / svedl ji? Kletba“ zajíkavě. / zmlk; řetěz táhne , zmatek v hlavě. / Z malého okna vězeň hledí / na spoustu vody v malé hloubce.“ Tamtéž s. 35.

Koupilovo „byla“ a „byl“ v porovnání s vyjádřením Máchovým zbavuje text dramatičnosti, prvoplánově zasazuje vyprávění do minulosti, a tím je mění v historku, což je podtrženo slovem „podvedla mě“. A ejhle, máme zde příhodu o erotickém vzplanutí staršího muže k mladé dívce. Skutečnost je předkládána plačtivě, bolestínsky, zdůrazněným „zajíkáním se“.

Naopak Mácha pracuje mnohem úsporněji, my víme, že se událost odehrála v minulosti, ale tato je vyprávěna nadčasově, bez zbytečného zdůraznění minulého času. Vězňovo horečné přemítání o zpackaném životě je dramatizováno vhodnějším výběrem slov. Vězňovy otázky uvozené slovy „proč - proč“ jsou nábojem dramatičtější a vzrušené, než Koupilovo uvození „jenže - proč“. Všimněme si, jak Mácha pracuje s nedoslovností, zmatek ve vězňově hlavě navozuje charakterem otázek, kdežto současný autor je doslovně mluví o „zmatku v hlavě“.

V témže duchu můžeme upozornit na skutečnost Máchova náznaku a nedořečenosti, vždyť on mluví jen o „poklesku“, kdežto moderní autor znalý čtenářovy lačnosti po bulvárních informacích mluví pregnantně hned o „podvodu“. Mácha o ničem takovém nemluví! Poklesek není podvod!

Koupilův text zcela rozbil romantické pojetí absolutní lásky, Máchovo „Bez konce láska je! -Zklamánať láska má!“  Tamtéž s. 102. je filozofické vyjádření neuskutečnitelného romantického snu po nalezení pravé a jediné lásky až za hrob. Koupilův text tuto filozofii převedl do reálného světa, ale o tom si můžu přečíst v deníku Blesk.

Suma sumárum vnímám tyto pokusy jako součást snahy zpřítomnit českou klasickou literaturu, ale pro mě je to v duchu cimrmanovské poetiky slepá ulička lidského poznání a volám: „Tudy ne, přátelé!“

Název: Květen. Rekompozice Máchova Máje
Autor: Ondřej Koupil
Nakladatelství: Akropolis
Místo vydání: Praha
Vydání: I.
Počet stran: 112
ISBN: 978-807470-283-9

 

Komentáře   

 
Marta Šimečková
0 Odp.: Mezi ANO a NEMarta Šimečková 2020-08-23 22:29
Recenzi jsem si se zájmem přečetla. Přiznám se, že sama dávám přednost originálům a že jsem hlavně dříve pohlížela s určitými pochybnostmi na vydávání převyprávěných nebo jazykově upravených klasických příběhů pro potřeby současných čtenářů. Nicméně možná by se na to jinak dívali učitelé, kteří se marně snaží své studenty přimět k četbě klasiky, obzvlášť pokud jde o žáky ZŠ nebo SŠ (něco jiného jsou studenti VŠ, kteří si obor čes. lit. vybrali jako oblast svého zájmu). Pochybuji, že by většina z nich četla takovou Babičku nebo jinou klasiku 19. století, která je jim cizí jak tematikou, tak jazykem. V recenzi mi schází právě perspektiva modelového čtenáře; přece jen s jinými kritérii bude ke knize přistupovat laik a s jinými odborník.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení