Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Štěpán Smolen – Cikánský evangelia

1 1 1 1 1 (6 hlasů)
5

Aby autor v současné době genderové a rasové korektnosti mohl použít slovo „cikán“ nebo „cigán“, musí si být hodně jistý jeho významem a funkcí v textu. Do názvu knihy Cikánský evangelia, kterou napsal Štěpán Smolen, to slovo opravdu patří a jiným nahradit nelze.

 

cikansky-evangelistaKniha je vlastně obsáhlým rozhovorem autora se dvěma Romy, kteří v dospělosti nalezli Krista a začali žít zcela odlišným způsobem než do té doby. Viktor a František k tomu přitom neměli žádné předpoklady, oni i jejich rodiče vždy patřili do skupiny, které se nyní říká sociálně vyloučená. To jsou pro knihu základní a určující informace.

 

Oba muži prožili velmi bouřlivé mládí a dopustili se téměř všeho, čeho se dopustit mohli. Autor je nechává o tom vyprávět, čímž získává velmi zajímavý a čtenářsky přitažlivý obsah, zabírající větší polovinu textu. Projevuje se v tom velmi zvláštní fenomén, že hrdina knihy dokáže u čtenáře vzbudit sympatie i skutky, kterými by v reálném životě podnítil strach a nenávist. V textu se setkáváme s drogami, prostitucí i krádežemi a násilím. Samozřejmě, že když o tom Viktor a František vyprávějí, vidíme i druhou stránku mince. Přitom ani jeden z nich se nesnaží své činy omlouvat, spíše naznačují, z jakého rozpoložení vycházejí.

 

Cikánský evangelia není knihou, která by se snažila o násilnou integraci, o naivní přijetí Romů většinovou společností, neklade si za cíl zdůrazňovat kladné stránky a zakrývat či bagatelizovat problémy, které z tohoto soužití vycházejí. Viktorův otec byl Rom, jeho matkou Češka. Díky tomu poznal obě kultury a v rozhovoru dokázal velmi přesně vystihnout jejich rozdíly, kladné i záporné stránky. Nehodnotí je, jen předkládá. Ale i když mluví o kladných stránkách romské kultury, nesnaží se čtenáře motivovat ke globálnímu přijetí jejích nositelů. V tom je kniha velmi dospělá, nenaivní.

 

V dalších částech rozhovoru se autor soustředí na cestu k víře obou mužů a jejich chápání náboženství. To je nosný prvek knihy, což je samozřejmé, uvážíme-li, že Štěpán Smolen je katolickým knězem. V tom smyslu jsou Cikánský evangelia příběhem o napraveném hříšníkovi, respektive dvou hříšníků. 

 

Čtenář si může pomyslet, že většinu práce za autora odvedli Viktor a František, když mu vyprávěli svůj příběh a on jej zaznamenal. Ovšem i kdyby šlo pouze o přepis rozhovorů, musel Štěpán Smolen klást správné otázky, aby se příběh odvíjel kýženým směrem. Výrazným rysem je i neutrální postoj, který k vyprávění autor zachovává. Není to jednoduché, protože musel vyslechnout věci, které v normálním člověku vyvolají silnou averzi. Opět musím připomenout autorovo povolání a to, že při zpovědích si musel vyslechnout mnoho kontroverzních příběhů.

 

Autor přistupuje k lidem bez ohledu na jejich původ, nemá tedy ani problém se samozřejmým používáním slov Rom, cikán nebo cigán. Nehraje si na žádnou korektnost, protože křečovitá snaha o ni je jen jiná strana rasizmu. Ani Viktor a František neodmítají svůj původ, naopak jsou na něj hrdí. A když o sobě mluví, používají slovo cigán přirozeně, bez dehonestujícího významu. František říká: 

 

„Nejsem Rom, jsem cigán.“ (str. 292)

 

Cikánský evangelia je zajímavá a vyvážená kniha. Malou vadou na kráse je sjednocenost textu. Všichni (autor, Viktor a František) se vlastně vyjadřují stejně. Chápu, že Štěpán Smolen musel odpovědi přepsat, ale asi měl nechat víc prostoru individuálním odlišnostem obou respondentů. Ale malé vady na kráse nemohou snížit kvalitu díla. Konečný výsledek podtrhuje bohatá obrazová příloha, jejímž autorem je fotograf Timotej Križka. Jeho snímky působí komorně až intimně a jeho portréty mají hloubku. 

 

Název: Cikánský evangelia

Autor: Štěpán Smolen

Fotografie: Timotej Križka

Vydavatelství: Cesta 

Rok vydání: 2020

Vydání: 1.

Stran: 336 

ISBN 978-80-7295-262-5

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení