
Recenze: Petr Bazger – MEDIACE
- Vytvořeno 29. 6. 2020 1:00
- Autor: Jolana Hlušičková

To je sdělení, které čtenáři přináší kniha Petra Bazgera Mediace. Nenápadná, útlá knížka s nálepkou silného psychologického románu o tragédii, vině i odpuštění. Když jsem začínala knihu číst, neměla jsem příliš vysoká očekávání, často se setkávám s psychologickými bestsellery, které po přečtení zanechávají ve čtenáři pouze údiv nad tím, jak je možné, že něco podobného vůbec vyšlo. Ale co kdyby právě toto byla ta pověstná jehla v kupce sena?
A byla. Neobešlo se to však bez „porodních“ bolestí. Složitá konstrukce celého příběhu a velké množství postav způsobovaly, že jsem na začátku tápala, kdo je vlastně kdo a o čem to vlastně mluví. Určitě by pomohl seznam postav, ten jsem v knize ale hledala marně. K mému zmatku přispělo také to, že vyprávění jednotlivých postav doplňují dopisy, které si vzájemně píší pachatelé a oběti. Ale vše do sebe začalo postupně zapadat, pochopila jsem, kdo je oběť, kdo pachatel, i motivy jednání jednotlivých osob.
Romský vysokoškolák Pavel po bujaré oslavě narozenin ukradne auto vážně nemocné učitelce Kateřině a spáchá trestný čin na mladistvém Tomášovi. Případ se dostává k mladé pracovnici Probační a mediační služby Anežce. Ta se pod vedením zkušenějšího kolegy učí pracovat s oběťmi a pachateli trestných činů. Postupně poznává realitu, přichází o iluze a musí se naučit vyrovnávat s různými předsudky. Šok ji čeká ve chvíli, kdy se na scéně objeví vrah Marcel a požaduje setkání s pozůstalými po své manželce, kterou zabil. Všechny tyto dějové linky jsou podkresleny linií vyprávějící příběh první řízené mediace v Elmíru, odkud se tato metoda postupně dostala do celého světa a ovlivnila stovky lidí - oběti i pachatele.
Mediace může napomoci k ukončení konfliktního stavu mezi pachatelem a obětí. Je to prostor, bezpečné místo, kde se můžete vrátit k tomu, co se stalo, a určitým způsobem to uzavřít. (BAZGER, P. (2020). MEDIACE. Ed. J. Šulistová. Praha:
Pointa Publishing s.r.o, s. 92.)
Text Mediace je skvěle napsaný, dopisy pachatelů svým obětem jsou velmi působivé, zejména ty, které psal vrah z vězení:
Co člověk vlastně může od života chtít? Štěstí? Mít se dobře? Peníze? Lásku? Já jsem toužil jenom po tom, mít rodinu. Šťastnou, zabezpečenou a láskyplnou rodinu. Nic víc. A co mám teď? Celu o rozměrech pět krát tři metry, vzpomínky a dva spolubydlící k tomu. A to jen pro to, žes byla celým mým vysněným životem. (Tamtéž, s. 70)
Chodím na Probační a mediační službu. Je to takový úřad, kam se musím každý měsíc hlásit. Dá se to přežít. Hrají si tam na něco extra. Ale o mém plánu nemají tušení ani oni. Alespoň mi dobře poslouží. Dostali za úkol zařídit mi setkání s Tvými rodiči. Ani na jeden dopis z vězení mi neodepsali a vzpomínám si, že při hlavním líčení maminečka pořád brečela a ani jednou se na mne nepodívala, zatímco taťulda na mne vrhal nenávistné a nechápavé pohledy. Možná už pochopili, že to jinak nešlo. Oni i Ty jste od malička měli rodinu, která se starala, vždycky pro vás byl někdo nablízku. Ale já jsem neměl nikoho. A když jsem konečně někoho našel, tak jsem Tě nechtěl a ani nemohl ztratit. Musí to přece pochopit. Už vědí, co to je někoho ztratit. (Tamtéž, s. 138-139).
Kniha je o strachu, nemoci, samotě i smrti. Ale také o odvaze postavit se čelem ke svým činům a o naději, že i když jsme třeba udělali něco, na co nejsme příliš pyšní, něco, co změnilo negativně osudy jiných lidí, vždy je možnost najít cestu, jak se pokusit o nápravu.
Oceňuji také snahu autora dát každé postavě charakteristický projev, jinak mluvil teenager a jinak probační pracovník. Co mě však mírně nadzvedávalo ze židle, byly dialogy Anežky s jejím starším probačním kolegou, tak nějak bych si představovala dialogy Mirka Dušína s Alenkou v říši divů. Ale možná to byl autorův úmysl stvořit oba probační pracovníky z velké části z „intelektuálního naivismu“.
Každopádně bych knihu doporučila čtenářům všech věkových skupin, dovedu si ji představit třeba jako povinnou školní četbu. Díky ní se totiž můžeme zamyslet nad svými vzorci chování, najít odvahu řešit nepříjemnosti a průšvihy. Kniha Mediace ukazuje čtenáři, že i hodně složité situace mají řešení. Stačí si jen uvědomit pravdivost slov několikrát v textu zmiňovaných: „Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš.“
Název knihy: MEDIACE
Autor: Petr Bazger
Nakladatelství: Pointa Publishing s.r.o.
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 184
ISBN: 978-80-7650-014-3
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
Co děláte, má smysl!
S pozdravem
Petr Bazger
Ať se Vám daří!
Petr B.
děkuji Vám za zprávu. Předně Vám přeji vše nejlepší v tomto roce! Moc mne mrzí, že kniha ještě nedorazila. Můžu prosím vědět, kde jste ji objednávala? Vím, že v nakladatelství je to v současné době marné. Na druhou stranu to pro Vás možná není zas tak velká škoda, protože jako "povídkář" se opravdu necítím:) Na každý pád Vám velmi děkuji za snahu!
Ať se Vám daří a život Vám postaví do cesty nějaké nevšední literární zážitky.
S pozdravem PB