Recenze: Petr Bazger – MEDIACE

Vytvořeno 29. 6. 2020 1:00

Autor: Jolana Hlušičková

To je sdělení, které čtenáři přináší kniha Petra Bazgera Mediace. Nenápadná, útlá knížka s nálepkou silného psychologického románu o tragédii, vině i odpuštění. Když jsem začínala knihu číst, neměla jsem příliš vysoká očekávání, často se setkávám s psychologickými bestsellery, které po přečtení zanechávají ve čtenáři pouze údiv nad tím, jak je možné, že něco podobného vůbec vyšlo. Ale co kdyby právě toto byla ta pověstná jehla v kupce sena?

A byla. Neobešlo se to však bez „porodních“ bolestí. Složitá konstrukce celého příběhu a velké množství postav způsobovaly, že jsem na začátku tápala, kdo je vlastně kdo a o čem to vlastně mluví. Určitě by pomohl seznam postav, ten jsem v knize ale hledala marně. K mému zmatku přispělo také to, že vyprávění jednotlivých postav doplňují dopisy, které si vzájemně píší pachatelé a oběti. Ale vše do sebe začalo postupně zapadat, pochopila jsem, kdo je oběť, kdo pachatel, i motivy jednání jednotlivých osob.

Romský vysokoškolák Pavel po bujaré oslavě narozenin ukradne auto vážně nemocné učitelce Kateřině a spáchá trestný čin na mladistvém Tomášovi. Případ se dostává k mladé pracovnici Probační a mediační služby Anežce. Ta se pod vedením zkušenějšího kolegy učí pracovat s oběťmi a pachateli trestných činů. Postupně poznává realitu, přichází o iluze a musí se naučit vyrovnávat s různými předsudky. Šok ji čeká ve chvíli, kdy se na scéně objeví vrah Marcel a požaduje setkání s pozůstalými po své manželce, kterou zabil. Všechny tyto dějové linky jsou podkresleny linií vyprávějící příběh první řízené mediace v Elmíru, odkud se tato metoda postupně dostala do celého světa a ovlivnila stovky lidí - oběti i pachatele.

Mediace může napomoci k ukončení konfliktního stavu mezi pachatelem a obětí. Je to prostor, bezpečné místo, kde se můžete vrátit k tomu, co se stalo, a určitým způsobem to uzavřít. (BAZGER, P. (2020). MEDIACE. Ed. J. Šulistová. Praha:
Pointa Publishing s.r.o, s. 92.)

Text Mediace je skvěle napsaný, dopisy pachatelů svým obětem jsou velmi působivé, zejména ty, které psal vrah z vězení:

Co člověk vlastně může od života chtít? Štěstí? Mít se dobře? Peníze? Lásku? Já jsem toužil jenom po tom, mít rodinu. Šťastnou, zabezpečenou a láskyplnou rodinu. Nic víc. A co mám teď? Celu o rozměrech pět krát tři metry, vzpomínky a dva spolubydlící k tomu. A to jen pro to, žes byla celým mým vysněným životem. (Tamtéž, s. 70)

Chodím na Probační a mediační službu. Je to takový úřad, kam se musím každý měsíc hlásit. Dá se to přežít. Hrají si tam na něco extra. Ale o mém plánu nemají tušení ani oni. Alespoň mi dobře poslouží. Dostali za úkol zařídit mi setkání s Tvými rodiči. Ani na jeden dopis z vězení mi neodepsali a vzpomínám si, že při hlavním líčení maminečka pořád brečela a ani jednou se na mne nepodívala, zatímco taťulda na mne vrhal nenávistné a nechápavé pohledy. Možná už pochopili, že to jinak nešlo. Oni i Ty jste od malička měli rodinu, která se starala, vždycky pro vás byl někdo nablízku. Ale já jsem neměl nikoho. A když jsem konečně někoho našel, tak jsem Tě nechtěl a ani nemohl ztratit. Musí to přece pochopit. Už vědí, co to je někoho ztratit. (Tamtéž, s. 138-139).

Kniha je o strachu, nemoci, samotě i smrti. Ale také o odvaze postavit se čelem ke svým činům a o naději, že i když jsme třeba udělali něco, na co nejsme příliš pyšní, něco, co změnilo negativně osudy jiných lidí, vždy je možnost najít cestu, jak se pokusit o nápravu.

Oceňuji také snahu autora dát každé postavě charakteristický projev, jinak mluvil teenager a jinak probační pracovník. Co mě však mírně nadzvedávalo ze židle, byly dialogy Anežky s jejím starším probačním kolegou, tak nějak bych si představovala dialogy Mirka Dušína s Alenkou v říši divů. Ale možná to byl autorův úmysl stvořit oba probační pracovníky z velké části z „intelektuálního naivismu“.

Každopádně bych knihu doporučila čtenářům všech věkových skupin, dovedu si ji představit třeba jako povinnou školní četbu. Díky ní se totiž můžeme zamyslet nad svými vzorci chování, najít odvahu řešit nepříjemnosti a průšvihy. Kniha Mediace ukazuje čtenáři, že i hodně složité situace mají řešení. Stačí si jen uvědomit pravdivost slov několikrát v textu zmiňovaných: „Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš.“

Název knihy:     MEDIACE
Autor:      Petr Bazger
Nakladatelství:     Pointa Publishing s.r.o.
Místo vydání:     Praha
Rok vydání:     2020
Vydání:     1.
Počet stran:    184
ISBN:    978-80-7650-014-3

Komentáře   

 

0 Poděkování — Petr Bazger 2020-07-30 15:49

Děkuji redakci portálu VašeLiteratura. cz a konkrétně paní Hlušičkové za velmi pozorné přečtení mé knihy a laskavou recenzi. Přeji vám vše dobré, krásné léto a mnoho pěkných čtenářských zážitků.
Co děláte, má smysl!
S pozdravem
Petr Bazger

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

 

0 Poděkování — Jolana H. 2020-08-02 10:07

Děkuji za milý komentář, Mediace pro mne byla příjemné literární překvapení. Přeji, ať se vám tvorba daří i nadále, moc ráda si přečtu další vaši knihu (a napíši recenzi). Jolana H.

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

 

0 Poděkování — Petr Bazger 2020-08-03 06:28

Ještě jednou Vám moc děkuji, paní Jolano. Vaše recenze mne utvrzuje v tom, že má smysl psát i náměty s určitým přesahem. Dne 12. 10. 2020 mi má vyjít povídková kniha NEBYLOVÉ a bylo by mi ctí, kdybyste ji věnovala opět svou čtenářskou pozornou.
Ať se Vám daří!
Petr B.

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

 

+1 Odp.: Poděkování — Jolana H. 2020-08-05 18:39

Děkuji za informaci, knížku si velmi ráda přečtu, má skvělý název:-). Krásné léto. JH

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments