Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Thees Uhlmann – Sofie, Smrťák a já

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

 

Nikdo neví, kdy přijde jeho čas a přijde si pro něj smrt. Nikdo z nás neví, kolik času mu ještě zbývá. Ale když to nastane, budeme připraveni odejít? Kniha německého hudebníka a spisovatele Theese Uhlmanna se jmenuje Sofie, Smrťák a já a vyšla v nakladatelství Grada.



Hlavní hrdina žije úplně běžný, dá se říci až nudný život. Jednoho dne mu na zvonek zazvoní podivně vyhlížející muž, který tvrdí, že je Smrt a že jeho čas již nadešel. Pak se ale všechno zvrtne. Smrťák nemůže odejít se svou obětí před zraky někoho dalšího, navíc jeho plán zhatí další návštěva, která čeká za dveřmi. Kdo je to? A jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina žít, aby si ho Smrťák mohl vzít s sebou?

Na téma smrt bylo napsáno již mnoho děl. Kniha Sofie, Smrťák a já je humorný a zároveň přemýšlivý příběh o podstatných otázkách života. Hlavní hrdina je totiž ten typ člověka, který se raději všem omluví, nepříjemným situacím se vyhne a dopředu se vzdá. Když mu ale do života vstoupí smrt, uvědomí si, že život je moc krátký na to, aby byl vždy jen zdvořilý. Někdy je totiž potřeba vstát a bojovat sám za sebe, za své dítě, za právo na to žít.

Sofie, Smrťák a já je psána z pohledu hlavního hrdiny. Postav je tu pomálu – Sofie, Smrťák, hlavní hrdina a jeho matka. Sem tam se mihne další osoba, ale ty už nejsou podstatné.

Kniha v anotaci slibuje humor, ale myslím, že ho tam nebylo tolik, kolik by čtenář očekával. Naopak jsou tu pasáže, které nutí čtenáře přemýšlet o svém životě a o jeho smyslu. Opravdu žiji tak dobře, jak mohu? Neměl bych dělat více? Jsem připraven zemřít? Domnívám se, že humorných částí mohlo být více, ale záleží na tom, jak ke knize člověk přistupuje. Na druhou stranu jsou v díle opravdu povedené ilustrace. Černobílé obrázky, které vykreslují život jednoho obyčejného muže, jenž se těsně před smrtí snaží být lepším.

Co mi v knize opravdu vadilo a podle mého názoru bylo zbytečné, byly scény s fantastickými prvky. Už jen to, že za vámi přijde Smrťák a pak se s vámi vydá na výlet, není úplně běžné, je to situace až absurdní. Ale chvíle, kdy Smrťákův meč vzplane modrými plameny v boji s jeho soupeři, byla na můj vkus přehnaná a kniha ji rozhodně nepotřebovala.

Knih o smrti bylo napsáno opravdu hodně. Nemyslím si, že toto dílo něčím vybočuje. Vtipných dialogů mohlo být více, když už na nich podle anotace kniha stojí. Ani prostřední část není moc silná. Hlavní hrdina se snaží dostat za svou matkou a svým synem, určitě by se dal tento příběh více rozvinout. Charakter klíčové postavy je dost plochý a hodně neutrální. Je možné, že to byl záměr autora, aby se s ní mohl čtenář ztotožnit, ale u mě se to nepovedlo.

Název: Sofie, Smrťák a já
Autor: Thees Uhlmann
Překlad: Kateřina Prešlová
Nakladatelství: Grada
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 240
ISBN: 978-80-271-2506-7
Ediční řada: Cosmopolis

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení