Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Fredrik Backman – Životní terno

1 1 1 1 1 (2 hlasů)

Čtenáři Fredrika Backmana – a že jich na světě je! – už přesně vědí, co mohou od tohoto oprávněně bestsellerového autora čekat. Pořádnou dávku emocí, životní nadhled, schopnost vcítit se do pocitů protagonistů a dar odvyprávět příběh tak, že v nás bude jeho poslání rezonovat ještě několik dnů. Životní terno se stalo v Česku jednou z nejočekávanějších knih loňského podzimu, natolik je švédský spisovatel Fredrik Backman u čtenářů oblíben. 


knihaÚtlá knížka Životní terno přišla na pulty českých knihkupectví v ideální čas. Jednak to byla právě doba Vánoc, která tvoří základní časový rámec příběhu, jednak text přináší zamyšlení nad životními hodnotami, tedy úvahy, které s sebou nostalgická nálada svátků a závěru kalendářního roku klasicky přinášejí.

Ani tentokrát nás Backman, co se emotivnosti příběhu týče, nešetří. Malé dítě a smrt – představa, která v nás vzbuzuje úzkost, pocit životní nespravedlivosti a strach. Strach o ty nejbližší. Od prvních stránek víme, že „žena v šedém svetru“, která se prochází po nemocničních chodbách a v deskách si odškrtává jména těch, které má odvést „jinam“, svůj úkol splní i tentokrát a na konci knihy někdo zemře. Lidí, ze kterých by si mohla vybírat, přitom v příběhu moc není. Vystupuje tu jen pár postav, ono by to na tak malém dějovém prostoru ani jinak nešlo. Zemře malá holčička, která se v nemocnici léčí s rakovinou? Neměla by si poselkyně smrti spíše zvolit pětačtyřicetiletého muže, který postavil na vrchol svého žebříčku hodnot moc, majetek a snahu tu po sobě něco významného zanechat? Jenže smrt si nevybírá. Nebo snad ano?

Děj je vyprávěn z pozice nemocného, který má po mnoha hektických letech honby za úspěchem a majetkem konečně čas na vnitřní bilancování a na uvědomění si hodnoty času, který je člověku dán. Autor se stylizuje do role muže, který se ze strachu před tíhou zodpovědnosti kdysi před lety dobrovolně vzdal toho, co miloval. Své rodiny, svého syna. A právě synovi vypravěč adresuje tento text. Jak uvádí Backman v předmluvě, tato kniha vznikla v období, které pro něj bylo psychicky náročné. A na textu je skutečně znát, že je ryze osobní, že zrcadlí autorovy strachy, potažmo i ty naše. Jako by spisovatel přesně viděl do duše nás všech.

Dichotomie života a smrti je nosným pilířem celého titulu. Přestože tu vypravěč vystupuje jako jedna z postav, příběh je vyprávěn s jistým odstupem, z vnější perspektivy, se schopností vidět sebe i svůj život očima pozorovatele. Některé krásné doprovodné ilustrace, zachycující město z ptačího pohledu, tento narativní styl přesně vystihují. Celková vizuální stránka knihy je více než zdařilá. 

Text pěkně plyne, autor se nepouští do zdlouhavých popisů, každá věta má svůj význam. Umělecký zážitek umocňuje výborný překlad Heleny Matochy. Zkrátka, Backman nepotřebuje mnoho vzletných vět a přehršel básnických obrazů, aby dokázal u čtenářů vzbudit silné emoce. Stačí mu na to několik málo desítek stran, na nichž citlivě zpracovává silné téma.

Pokud milujete knihy Fredrika Backmana a s každým jeho dalším přečteným titulem si říkáte, že už nic lepšího snad ani napsat nemůže a že stejně jako mnozí jiní úspěšní spisovatelé brzy ztratí dech a začne se tematicky opakovat, nemusíte se bát, Životní terno rozhodně není dílem, které by signalizovalo autorův pozvolný pokles uměleckých sil. Naopak, je to stále ten Backman, kterého jsme si zamilovali díky starému morousovi Ovemu (recenze zde) nebo svérázné důchodkyni Britt-Marie (více zde). Nebo ne, je ještě o něco lepší!



Životní terno
Autor Fredrik Backman
Překlad Helena Matocha
Ilustrace Ella Laytham
Nakladatelství Host
Místo vydání Brno
Rok vydání 2019
Vydání 1.
Počet stran 79
ISBN/EAN 978-80-275-0003-1
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Poohlédnutí za rokem 2019

    Vážení čtenáři, rok 2019 je za námi. Jeho odchod jsme oslavili bujarým veselím na Silvestra, někdo dal přednost poklidnějším oslavám a třeba si našel čas i na dobrou knihu. A jak to tak bývá, nyní, na prahu nového roku s magickým číslem 2020, je vhodná doba na připomenutí si toho, co se nám v tom předešlém roce podařilo, a nebo co by bylo naopak vhodné zlepšit.

    Číst dál...  
  • Paseka slaví 30 let. Rodinné nakladatelství zůstává nezávislé a svobodomyslné.

    Nakladatelství Paseka vzniklo 9. prosince 1989. Revoluce umožnila Ladislavu Horáčkovi, aby svobodně vydával knihy, které jeho samotného zajímají a baví. Když po Horáčkově smrti v roce 2015 převzala nakladatelství jeho dcera Anna Rezková Horáčková, musela se vyrovnávat s hlasy, které tvrdily, že Paseka už nebude jako dřív nebo že nakladatelství dokonce zanikne. I díky knihám z posledních let si Paseka mohla ponechat nezávislý duch a zůstává například také nejúspěšnějším nakladatelstvím v historii literární ceny Magnesia Litera.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení