
Recenze: Simona Bohatá – Všichni sou trapný
- Vytvořeno 17. 12. 2019 0:00
- Autor: Daniela Slouková Recová

Žižkov v době tuhé normalizace a parta dětí z jedné třídy základní školy, která nepatří zrovna mezi výběrové. Jak se žilo dětem s nálepkou „ti ze Žižkova“ v době, kdy v Praze platilo úsloví: Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni? Krátký časový úsek jedné ztracené party ve své novele Všichni sou trapný zachycuje Simona Bohatá.
Bóža, Růža, Šimona a Martin. Čtyři hlavní hrdinové, čtyři příběhy dětí, jejichž prožitky jsou na hony vzdálené dnešní představě ideálního dětství. Ač každý úplně jiný, cíl mají společný. Trávit co nejméně času doma, kde se to jen hemží alkoholiky, veksláky, prostitutkami, estébáky. Z této třaskavé směsi lidských charakterů vzniká koktejl plný patologických vztahů, které pozvolna ničí mladé životy už v začátku. Přežijí jen ti nejsilnější a nejotrlejší. Ostatní se nechají semlít a odejdou do života vybaveni šrámy na duši a někdy i na těle.
Žižkov osmdesátých let dvacátého století je svět sám pro sebe a banda dětí se v něm snaží vyplnit volný čas po svém. Z něj postupně vystupují a proplétají se jednotlivé příběhy. Dcera, jejíž matkou je zarytá spolupracovnice režimu. Syn, kterému matka dovedla otčíma alkoholika. Dcera, které zavřeli otce za okrádání státu. Syn, kterého rodiče emigranti ponechali u své staré matky. A k tomu všemu obraz starého Žižkova, který mizí v nenávratnu. Jednotlivé domy musejí ustoupit plánované moderní výstavbě. Nic nebude jako dřív. K čemu je snaha třídního učitele dětí, které mají pošramocený kádrový profil už jako náctileté? I přesto – a možná právě proto – si každé z nich ve svém srdci nese vzpomínku na starý Žižkov, kde se navzdory všemu a všem dalo prožít i několik šťastných chvil.
Novela Simony Bohaté je psána specifickým jazykem pubertálních dětí, které zažívají různé citové i fyzické deprivace, a na jejich vyjadřování je to znát. Čas líně plyne a všechno podstatné se stane jaksi mimoděk. Hlavní hrdinové svůj osud berou tak, jak přichází. Nikdo se nehroutí, emoce netryskají, přehnaná gesta se nekonají.
Nečekejte počtení v tolik populárním retro stylu, kdy se autoři nostalgicky ohlížejí za frontami na všelicos, za tesilkami, bony a veksláky s konstatováním, že nakonec nebylo tak špatně. Všichni sou trapný ukazuje, že zničit život sobě nebo někomu dalšímu bylo v té době jednoduché jako lusknout prstem.
Přes pomalý rozjezd příběh nabere nečekané obrátky, a i když text plyne stejně líně jako letní odpoledne na rozpáleném plácku mezi žižkovskými činžáky, zjistíte, že jste se nechali zcela pohltit a čekáte, jak to všechno vlastně dopadne. Dá se ještě něco nebo někdo zachránit?
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...