Recenze: Jaromír Jindra – Jed pro kralevice

Vytvořeno 2. 12. 2019 1:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Jed pro kralevice je v pořadí již třetím historickým románem věnovaným rodu Lucemburků. Jaromír Jindra, jihočeský rodák a spisovatel, vytvořil historickou řadu, ve které se věnuje nástupu Lucemburků na český trůn, jejich potížím s ujímáním se vlády, ale i nižší šlechtě a jejím služebníkům, kteří žili mnohdy stejně dobrodružné životy jako sami králové.

Ve třetím díle této ságy se čtenáři setkávají s kralevicem Karlem – budoucím Karlem IV. –v Itálii. Jeho otec Jan Lucemburský tam chce vybudovat lucemburskou signorii spojením několika významných měst, které se mu podařilo dobýt. Správou těchto měst pověří svého synaKarla. Netuší, že někteří muži, tvářící se jako spojenci, jsou ve skutečnosti podlí zrádci a budou jeho synovi usilovat o život.

Vedle této „královské“ linie autor pokračuje ve vyprávění příběhu zdánlivě obyčejných lidí – předpokládám, že smyšlených. Sledujeme další osudy Matouše Rozoumka, který se z královského posla vypracoval až na rytíře a držitele hradu Vildštejn. Rozoumek se rozhodne navštívit ovdovělou Hedviku, svou staronovou lásku. Na nějaký čas se na jejím hradě usadí a žije tam i s jejím synem Josífkem, který už má čas na ženění. Jeho vyvolenou je dcera sousedního šlechtice, jenž je nyní přítelem rodiny. Ne vždy však jejich vztahy byly tak pozitivní. Matouš odhaluje minulost obou rodin, vyšetřuje vraždu, a dokonce hledá pravdu o zavraždění Josífkova otce. Ne všechno je totiž takové, jaké se zdá být na první pohled.

Jaromír Jindra je autor, který má neskutečně bohatou slovní zásobu. Používá i slova, která už dnes v knihách běžně nepotkáváme, a o to víc je jeho vyprávění autentické.

Nevím, zda byla chyba v tom, že jsem předchozí dva díly série (Sny umírají s králi a Válka královen) nečetla, nebo mi zkrátka děj úplně „nesedl“. Vadilo mi, jak jsou dějové linie rozdělené. Autor oddělil prakticky po kapitolách to, co se odehrávalo kolem Lucemburků, a to, co se dělo kolem Matouše Rozoumka a dalších smyšlených postav. Zatímco fiktivní linie mě bavila, skvěle se mi četla a dokázala mě přimět, abych přemýšlela nad vrahem a únosci spolu s Matoušem, linie kolem Lucemburků mě nijak nenadchla. Možná je to i tím, že historii kolem Lucemburků znám a přímo tuto etapu jsem četla nedávno v jednom z románů jiného českého autora. Kapitoly kolem Lucemburků mi přišly jako trochu lépe popsané kapitoly z dějin dějepisu. Tu a tam autor přidal nějaký ten dialog, ale ne moc. Spíše to bylo čtivější podání českých dějin. Také prolínání s fiktivní linií bylo podle mě slabé. A to je veliká škoda.

Pro mě osobně by kniha byla naprosto dokonalá, pokud by zcela vynechala Lucemburky. Chápu, že jsou tam převážně z komerčních důvodů, ale je to škoda. Věřím, že čtenáři už dnes umí ocenit dobrý historický příběh – i když smyšlený – a nemusí pořád číst jen o svých dějinách. Podle mě je tato kombinace v knize Jed pro kralevice zcela zbytečná a ději uškodila. Moc bych ocenila, kdyby mohl autor psát svobodněji – třeba jen detektivní příběhy Matouše Rozoumka. To bych si početla opravdu s velkou chutí. 

Jed pro kralevice

	Autor	Jaromír Jindra
	Nakladatelství	Brána
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2019
	Vydání	1.
	Počet stran	248
	ISBN/EAN	978-80-7617-588-4
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny