
Recenze: Iva Tajovská – Hořící nebe
- Vytvořeno 22. 10. 2019 0:00
- Autor: Jiří Lojín

Po úspěšném románu Odpusť, že jsem se vrátil (recenze zde) se jeho autorka znovu ponořila do vyprávění o osudech rodiny těžce poznamenané první světovou válkou. Hořící nebe posouvá časovou linii dále, téměř ke konci druhé světové války, konkrétně do roku 1944, do doby vystupňovaného nacistického teroru po atentátu na Reinharda Heydricha.
Kniha se neobejde bez malého ohlédnutí, aby byl čtenář zasvěcen do toho, co se se členy rodiny dělo v meziválečném období, v letech, kdy lidé doufali, že se útrapy poslední války nebudou opakovat. Nejdůležitějším se stal příběh Františkovy dcery Sofie, kterou v Čechách přejmenovali na Soňu, aby předešli zbytečným otázkám a dohadům o jejím původu. Sofie, která nikdy nebyla úplně zdravá, při jednom ozdravném pobytu v zahraničí otěhotněla s fotografem Georgem. Učitel Miloš si Sofii vezme, aby ji uchránil před osudem svobodné matky. Jejich manželství je však jedna velká katastrofa. Sofie porodí holčičku a dá jí jméno Jiřinka, po jejím pravém otci. To vše je však jen předehrou ke katastrofě mnohem větších rozměrů, která postihne nejen rodinu, ale mnoho dalších lidí.
Jedním ze zásadních bodů knihy se stalo bombardování pardubické rafinérie. O této události toho bylo již napsáno mnoho nejen historických pojednání, ale stala se i tématem v beletristických knihách. Lze ji zkoumat z mnoha úhlů a uchopit ji různými způsoby, dodnes se město potýká s následky bombardování, zejména v podobě nevybuchlých bomb, s nimiž se musí počítat při každých zemních pracích v okolí rafinérie Paramo.
Iva Tajovská si jako jedno z témat své knihy zvolila kontroverzní vztah místních obyvatel k akcím spojenců, k nimž se staví podobně jako ke zmíněnému atentátu na říšského protektora. Ostatně ambivalentní vztah k těmto událostem přetrvává dodnes. Částečně je v Češích zakořeněný kvůli komunistickému výkladu dějin, který nechtěl západu ponechat žádnou zásluhu za vítězství ve druhé světové válce. Autorka vkládá do úst svých postav různé argumenty, ale nesnaží se za každou cenu preferovat „ty správné”, stejně jako se nesnaží potrestat „ty zlé”, což jsou v jejím románu zejména obchodník Sůra a jeho manželka. Autorka zůstává v roli nezaujatého pozorovatele, nestaví se do pozice soudce, pouze vypravěče.
Autorčini hrdinové – tím mám na mysli kladné hrdiny – nejsou okázalí, ani prvoplánově stateční. Jejich typy vycházejí ze skutečných osudů lidí, kteří neměli příliš na výběr, jestli se do nějaké nebezpečné situace zapletou. Jejich volba spočívala jen v tom, jak se v takové situaci zachovají. Ovšem jde pouze o zdánlivě svobodnou volbu, protože je již dána předem. Většina lidí neví, jak se zachovají v krizové situaci, a v ní už není čas na přemýšlení. Takovými postavami jsou v románu Ivy Tajovské Miloš, František a celá jejich rodina. Jsou kladní hrdinové, nejsou však neohrožení a zcela reálně se bojí o sebe a ještě víc o své blízké. Nacistická mašinérie v té době pracovala neúprosně a efektivně také díky udavačům, kterých se našlo vždycky dost. Přestože se za ně český národ styděl, za komunistů se opět jejich řady rozrostly, částečně kvůli strachu, částečně kvůli prospěchu, který z udávání kynul. Motivací v obou režimech byla i závist a touha ublížit sousedovi kvůli banální rozepři. Základní rys povahy nelze zlomit, a tak zatímco jedna skupina lidí pomáhala, i když měla strach, druhá kolaborovala.
Trochu násilným dojmem působí dějová linka vztahu Sofie a George, klenoucí se od začátku až do konce. Autorka může namítnout, že se něco podobného mohlo stát, a třeba se i stalo, avšak pravdivé příběhy často působí nepravděpodobněji než ty vymyšlené. Stejně jako román Odpusť, že jsem se vrátil, ostatně jako všechny autorčiny knihy, je kniha Hořící nebe pečlivě vystavěná, děj je vyprávěný s klidem, kontrastujícím s hrůzami, o nichž vypráví. S terorem, kterému bylo vystaveno civilní obyvatelstvo Pardubic a vlastně celého Česka, k němuž se přidaly i akce spojenců.
Technické detaily, týkající se bojové techniky, zejména bombardovacích letadel, přispívají k přesvědčivosti díla. Nekontroloval jsem podrobnosti, ostatně jde o román a ne literaturu faktu, ale působí velmi věrohodně, stejně jako údaje historické a geografické.
Kniha Hořící nebe je důstojným a vyváženým pokračováním předchozího románu Odpusť, že jsem se vrátil. Román takového typu nemůže nikdy definitivně končit a z historie víme, že rodinu čekají další zkoušky života v totalitní společnosti. Možná se autorka rozhodne udělat sondu i do této doby.
Ivě Tajovské byla za její nový román Hořící nebe udělena Střediskem východočeských spisovatelů cena za mimořádně kvalitní dílo (viz zde).
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...