Recenze: Jessica Knoll – Nejšťastnější dívka na světě

Vytvořeno 24. 9. 2019 1:00

Autor: Alena Lochmannová

Zdá se, že jí nic nechybí. Celý život toužila vymanit se ze středostavovské šedi života, zapadnout mezi ty, kteří jsou obklopeni luxusem, nepřemýšlí nad útratou a mohou si dovolit jen ty nejvybranější značky. Zdá se, že se jí to povedlo. Má práci v prestižním módním časopisu, žije v New Yorku, jehož ruch miluje, navíc se bude brzy vdávat. Právě snubní prsten jako by byl příslibem završení cesty za bohatstvím a luxusem. Ale je tu něco, co jí nedá spát. Temný kout minulosti, který nikdy úplně nezapadl, na který nikdy nezapomněla a který zůstal nevyřešen.

Musím přiznat, že mi chvíli trvalo pochopit, dokonce i po přečtení knihy, proč název titulu zní Nejšťastnější dívka na světě. Snad to bylo opravdu netypickou hrdinkou, snad jí opravdu být chtěla, ve skutečnosti bylo ono štěstí jen iluzí, oparem, který se rozplynul stejně snadno jako pára nad hrncem. TifAni je skutečně netradiční hrdinka, je sebestředná, arogantní, manipulativní. Čtenáři jistou chvíli bude trvat, než si na ni zvykne. Já si na ni nezvykla do konce knihy a jako takovou ji hodnotím jak jednu ze svých nejméně oblíbených hrdinek. To ovšem neubírá na zajímavosti knize, ba naopak to působí jako jisté zpestření. Tedy i přes svoji averzi k TifAni jsem věnovala několik večerů, které jsem strávila s ní a jejím příběhem a jednoznačně nelituji.

Jessica Knollová přichází s příběhem ze života dívky, kterou poznamenala změna školy i lidé, které zde potkala. Když sem vstupovala, nemohla ani tušit, s čím vším se setká a co vše ji poznamená do dalšího života. Autorka pracuje opět s dvojí časovou perspektivou, s tou současnou, kde se toho zprvopočátku příliš neděje, a pak s minulostí, která je mnohem zajímavější. Pochopitelně se v závěru obě časové perspektivy prolnou, nicméně ve skutečnosti minulost nedává příliš odpovědí, je vlastně samostatným dějem, příběhem života TifAni tehdy, před životem dnes.

Kniha se profiluje jako detektivní příběh, thriller, ačkoliv zprvopočátku se tak skutečně netváří. Ačkoliv pasáže, ve kterých čtenář zatají dech, nechybí, s detektivkou to skutečně má společného jen velmi málo, alespoň v rámci mých značně konzervativních měřítek. Nicméně to není vůbec na škodu, naopak je kniha svěžím zpestřením knihovny každého, kdo si rád přečte strhující příběh jedné ženy, která dosáhla až na vrchol, ačkoliv se sama často cítila úplně na dně. Na první knize z pera Jessicy Knollové je zajímavé to, že se jedná o román, který je zároveň čtivý, napínavý a velmi citelně se dotýká témat, která jsou více než aktuální. V pozadí příběhu vyvstávají otázky a polemiky na téma moderní společnosti, žen jako obětí, a nechává čtenáře zamyslet se nad tím, odkud pramení krutost a násilí, často tak nečekané, až člověka při tom uvědomění zamrazí.

Kniha je skutečně čtivá, je psána jednoduchým, živým jazykem, přímočaře. Postav je tak akorát, aby se v nich dokázal čtenář zorientovat, ačkoliv osobně si o některých postavách dělám obrázek jen velmi těžko. Jako čtenář bych uvítala na úkor popisných pasáží hlubší vhled do psychologie postav, co je motivuje v jejich jednání, co prožívají, jaký dopad na ně jejich jednání má… Vnímáme, jak jednají, ale nevíme, proč to dělají. Domýšlíme se, jsme kreativní čtenáři, ale u některých skutečně často jen tápeme.

V závěru se příběh TifAni značně zdramatizuje, což zvyšuje kredit knihy samotné. Ve skutečnosti je závěrečná část ta nejzajímavější. A pravdou je, že řada toho, co čtenáři během čtení připadalo skutečně divné, najednou začne dávat smysl. Dokonce se dost možná dokáže vžít do hlavní hrdinky a na okamžik ji pochopí. Třeba jsem jí opravdu jen křivdila, když mi na začátku byla tak nesympatická!

Ukázka z knihy:

Lukovi jsem nic nezamlčela. Pár dní po našem návratu jsem mu řekla, že bych ráda napsala panu Larsonovi mail. Musela jsem na něj pořád myslet, představovala jsem si, jak sedíme vedle sebe ve zšeřelém baru, na jeho tváři směsice sympatií a chlípnosti, zatímco se mu vyznávám z dalšího tajemství: nejsem si jistá, jestli tohle zvládnu. Způsob, jakým mě bude líbat – bude mít zábrany, protože na něj doma čeká Whitney. A Booth. A Elspeth. Ale pak si najednou uvědomím, že to jsem já.
A pak tahle malá fantazie skončila závěrečnými titulky. Pan Larson by tohle nikdy neudělal. Ani já bych to vlastně nechtěla. Měla jsem se vdávat. To je jen tréma před svatbou, která postihne každou nevěstu. A je normální mít strach, připomněla mi máma, když jsem se jí nenápadně ptala a naznačila, že možná nejsem připravena na vdavky, jak jsem si myslela. „Takový jako Luke se už nemusí objevit,“ varovala mě. „Nepokaz si to, Tif. Tak skvělého muže už znovu nenajdeš.“
Přitažlivost pana Larsona spočívala v tom, že byl vždycky u toho. Byl svědkem toho, jak jsem zapadla do nejhlubšího bahna, a přesto stál při mně, udělal všechno, aby mi pomohl. Dokázal si představit moji budoucnost ještě dřív, než mi vůbec přišlo na mysl, co bych sama chtěla, a byl to on, kdo mě postrčil správným směrem. Tohle je víra. (Str. 167)

Název knihy:     Nejšťastnější dívka na světě 
Autor:     Jessica Knoll
Překlad:     Jaroslava Novotná
Nakladatelství:     Jota
Místo vydání:     Brno
Rok vydání:     2016
Vydání:     První
Počet stran:     392
ISBN:     978-80-7462-971-6