
Recenze: Alena Blanářová – Slzy od smíchu
- Vytvořeno 22. 9. 2019 1:00
- Autor: Klára Dvořáková

Slzy od smíchu vypráví příběh na první pohled docela obyčejného moravského děvčete, které se rozhodlo pokořit hranice běžných dní a jít za svými sny i přes často spletité životní cesty, které vedou k jejich splnění. Malá Anežka se vzepřela dobrým radám své maminky a babičky a z poslušného děvčete se stala ženou, která dokáže zvládnout naprosto cokoliv. Třeba se stát úspěšnou ředitelkou banky, majitelkou svatebního salonu nebo nadšenou chovatelkou nejrůznějších zvířat, porodní bábou jedenácti roztomilých štěňat a matkou dvou malých dětí.
Jak již bylo zmíněno, hlavní postavou příběhu je Anežka, která čtenáře seznamuje se svým dětstvím na jižní Moravě a Valašsku, útrapami v období dospívání, hledáním vysněného zaměstnání a životem jedné obyčejné rodiny se dvěma velkými psy, štěňaty a dětmi na vesnici.
Autorkou tohoto románu je moravská spisovatelka Alena Blanářová, jejíž tvorbu doposud mohli okusit jen účastníci nejrůznějších literárních soutěží v Čechách a na Moravě, Slzy od smíchu jsou její úspěšnou prvotinou. Slzy od smíchu vydalo na jaře roku 2019 nakladatelství Fragment.
Slzy od smíchu je autobiografický román, který humoristickým způsobem líčí život jedné na první pohled zcela obyčejné rodiny a jejích přátel. V knize lze nalézt řadu míst, kde se škodolibá část čtenářovy duše pobaví nad úskalími a nehodami, které hlavní hrdinku a její blízké potkávají, ale zároveň je zde řada pasáží, jež přinášejí zamyšlení nad životními hodnotami.
Příběh je napsán velice čtivým způsobem, který dokáže čtenáře ponořit do příběhu a upoutat jeho pozornost. Zároveň je v knize použitý poměrně jednoduchý způsob vyprávění, který mnohdy připomínal slohovou práci ze školních lavic, než autobiografický, propracovaný román od vyzrálé ženy.
I přes jisté výtky ke kvalitě vyprávění však lze knihu jen vřele doporučit, protože se v ní najde snad každý. V každém čtenáři se jistě nalézá malý škodolibý diblík, který se rád od srdce zasměje “neštěstí” druhých, ať už se jedná o dům, jenž prostě nejde uklidit, nebo o zážitky s nepořádnými, ale o to láskyplnějšími chlupatými společníky. Zároveň je příběh zářným důkazem, že pokud sebereme odvahu, dokážeme mít život plný splněných snů a přání.
Slzy od smíchu lze vřele doporučit čtenářům i čtenářkám, kteří mají rádi české humoristické příběhy, v nichž se mohou zasmát nad útrapami druhých, a zároveň také těm, jež mají kolem sebe chlupaté kamarády a dokáží plně pochopit třeba předem prohraný boj se špinavou podlahou.
Knihu lze také doporučit pro lenošivé a odpočinkové letní odpoledne, protože příběh naprosto nevyžaduje čtenářovu pozornost.
Slzy od smíchu hodnotím 50%, jedná se o vtipný a zajímavý příběh, který stojí za přečtení, ale přesto má své znatelné nedostatky, především ve slohové úrovni vyprávění.
Název: Slzy od smíchu
Autor: Alena Blanářová
Nakladatelství: Fragment
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2019
Vydání: 1
Počet stran: 168
ISBN: 978-80-253-4162-9
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...