Recenze: Jakub Szántó – Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě
- Vytvořeno 30. 9. 2019 0:00
- Autor: Alena Lochmannová
Jakuba Szántó jsme si zvykli vídat na televizních obrazovkách a jeho jméno si neodmyslitelně spojujeme s válečnými oblastmi. Snad proto může být pro mnohé překvapení, že kniha Za oponou války je jeho prvotinou. V ní zpravodaj, který se dlouhodobě zaměřuje na oblast Blízkého východu a Afriky, přibližuje své zážitky z frontových linií, míst teroristických útoků i státních převratů a revolucí, a to tak lehce, jako by se jednalo o zážitky všedního dne.
Z poklidu domova sledující válečné dění z pohodlného gauče jsem vždy cítila velkou úctu vůči práci, odvaze a odhodlání válečných reportérů. Po přečtení knihy z pera Jakuba Szántó se tato úcta ještě násobí. Kniha psaná fundovaně, nicméně velmi osobně, osloví nejen ty, kteří se zajímají o historii bouřlivých regionů, či ty, kteří touží nahlédnout pod pokličku novinářské práce, ale i ty, kteří se o téma nikdy dříve nezajímali. Každý čtenář si zde najde to své.
Szántó píše s grácií jemu vlastní, jednoduše, jako by život na bojové linii byl něčím přirozeným. A pro mnohé skutečně je. Jeho vyprávění je strhující. Nutno ocenit, že jej zasazuje do širšího dějinného kontextu, čímž dává čtenáři možnost zorientovat se a rozšířit si obzory. Primárně může některé odrazovat, že nesleduje časovou osu a nepíše čistě chronologicky, nicméně se v čase vrací a svá vyprávění uspořádává do jednotlivých celků. Proto se někdy může čtenář cítit ztracen a tápat, kde se to vlastně nachází. S dalšími stránkami si však čtenář zvykne a i kdyby ne, nic to neubírá na zajímavosti vyprávění.
Jeho vyprávění je protkáno lehce sarkastickým a často až ironickým tónem, přičemž autor ukazuje, že jen nejen zpravodajem, ale především člověkem. Vedle toho, kolik času a práce stojí připravit reportáž, která pak zabere mnohdy necelé dvě minuty vysílacího času, je osvěžující vhled do osobního života autora, když píše o svém dědečkovi, manželce či narození dětí. Osobní zpověď žurnalisty, který vede osobní boj za nezávislost pohledu. Tak označil knihu Za oponou války Ondřej Neff, který je zároveň autorem předmluvy ke knize a tato věta je skutečně výstižná. Jen málokdy je možné nalézt knihu, která dokáže odbornost zkombinovat s živým jazykem. Za oponou války je kniha, které nechybí ani jedno. Rozšiřuje obzory, poučuje, dává naději, oslovuje a zároveň baví. Je čtivá, zajímavá a přitom až lidsky vřelá.
Exkurz, který publikace skýtá, je skutečně široký. Snad také proto nejsou místa a konflikty v knize obsažené řazeny chronologicky, neboť bohatý popis jejich historického pozadí a lokálních vztahů a poměrů by vydal nikoliv na jednu, ale hned na několik knih. Autor nás provede nejen po Blízkém východě, oblasti, na niž se dlouhodobě zaměřuje, ale prostřednictvím stran jeho publikace zamíříme také do Gruzie, na Majdan nebo mezi novodobé piráty v somálských vodách, nechybí Palestina, Izrael, Sýrie ani Jemen. Všechna místa jsou popisována prostřednictvím zážitků známého reportéra, které jsou někdy úsměvné, jindy ale dávají znát, jak nebezpečná práce zahraničního zpravodaje může být a jak blízko k hranici samotné smrti jej může zavést.
Co oceňuji především, to je nehodnotící pohled. Szántó vypráví. Prostě, čtivě, zajímavě. Vypráví, ale nehodnotí. Nepíše o tom, v podstatě až na výjimku v podobě Islámského státu, kdo je zlý a kdo je dobrý. Ukazuje situaci v místech, která jsou od nás vzdálená, a my je známe často jen z televizních obrazovek. Jde ještě dále, když ukazuje, jaké poměry k situaci vedly. Nehodnotící pohled přispívá k objektivitě, o níž usiluje. To je v současné společnosti nutno ocenit a já se utvrzuji po přečtení knihy dojmu, že Jakub Szántó je jedním z těch, kteří dělají novinářské profesi skutečnou čest.
Ukázka z knihy:
Nejprve nás zadržela armádní hlídka. Po ní o pár kilometrů dál policie. Následovalo četnictvo. A nakonec MIT, turecká tajná služba. Vždycky nakonec pomohlo, že jsem se naučil nazpaměť jména českých fotbalistů, kteří hostovali v místních fotbalových klubech. Jména jako Baroš, Sivok nebo Jun nakonec vždy rozzářila úsměvy na tvářích přísných důstojníků a my se dostali na svobodu dost brzy na to, abychom ještě stihli sestříhat a odeslat reportáž z divoké válečné hranice.
Teď to nefunguje. Mou snahu o další neučený vtip – dotaz, jestli jejich služební zbraň není náhodou vyrobená v České republice, se nesetkává s kýženou reakcí. Je, jenže důstojník má za to, že si ji chci půjčit. To není dobrý nápad. Atmosféra opět výrazně přituhuje a důstojník tajné služby si opravdu chce bouchnout. Nakonec nás zachrání přítel na telefonu. Respektive na drátu v uchu. Po třech hodinách nás s Karlem z policejní stanice vyhodí. Ještě předtím nás donutí vymazat inkriminovaný záběr, do kterého nám vjelo policejní auto. Žádná velká škoda. Vždyť máme tajně pořízený jiný, přímo ze samotného zadržení.
Teď jen rychle na trajekt, tramvaj, lanovku a do hotelu stříhat. S jazykem na vestě dokončíme střih reportáže psané nikoliv na oprátce, ale na klíně během nervózní cesty ohromným městem. Dávám zprávu Michalu Kubalovi do daleké Prahy – jsme na svobodě, snad stihneme poslat další reportáž. (Str. 76).
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...