Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Marika Dumková, David Čech – Tam – Jedeme do Afriky

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Každý měl někdy nutkání všechno sbalit a odjet někam daleko. Marika Dumková a David Čech ho vyslyšeli. Sbalili svých pět švestek, odevzdali klíče od bytu v Brně a autobusem VW vyrazili na výlet do Afriky. A protože jedou busem, říkají si Busny. Jejich první kniha Tam – Jedeme do Afriky vypráví právě o jejich cestě ze severu na jih kontinentu.

 

busnyMariku s Davidem pravděpodobně spousta lidí zná díky jejich pořadu na internetovém portálu stream.cz, kde dokumentují svou cestu prostřednictvím videí. Ta si co do zpracování i obsahu zadají s klasickými filmy či seriály, je na nich vidět spousta práce. V knize má čtenář možnost nahlédnout za záclony natáčení pečlivě připravených záběrů a poznat strasti i slasti života na cestách.

 

Davida už na bráně nikdo nekontroluje, asi už se nás taky chtějí zbavit. Takže pokud projdete branou více než osmkrát, už můžete prakticky propašovat do Izraele cokoliv.

(Str. 34).

 

Busnám se výborně daří dokumentovat své cestování se vším všudy. Tam – Jedeme do Afriky totiž zdaleka nepopisuje jen krásy Afriky a zážitky na cestách (i když i těch se v knize objeví požehnaně), ale také okolnosti práce, setkání s místními lidmi i Čechy a náladu obou cestovatelů. Text tak ve zdravém poměru kombinuje pozitivní i negativní aspekty cesty a zároveň nepřehlcuje čtenáře sluníčkovými zážitky nebo naopak návštěvami nemocnic.

 

Krátké kapitoly jsou prokládány krátkými stripy s útržky života v buse. Bohužel úplně nekorespondují s odpovídajícími textovými pasážemi a nachází se tak třeba o pět stránek jinde než relevantní příhoda. Může být sice příjemné se vrátit k veselým historkám, ale jinak tento aspekt trochu narušuje čtenářský prožitek. Stejně tak se někomu může zdát obtížné udržet pozornost u textu s tak malými okraji a poněkud nešťastně zvoleným fontem.

 

Formát se ale na druhou stranu také vydařil – na přední části předsádky najdete mapu cesty, která je na zadní předsádce doplněna o zážitky v jednotlivých místech. Marika s Davidem si opravdu neberou servítky a popisují všechno realisticky, leckdy i peprně. Tam – Jedeme do Afriky tak nelze číst s kamennou tváří, zkrátka musí vykouzlit úsměv na tváři.

 

Náš trapný výstup je pro obyvatele lesa stěží tak úchvatný, jako pouhá gorilí přítomnost pro nás. A kdo z nás, primátů, se tu spíš chová jako zvíře?

(Str. 162)

 

Zároveň se jedná o skvělé nakopnutí k cestování – busny si svou cestu užívají naplno. Když to jede, i když to vůbec nejede. Přesto (nebo možná právě proto), že řeší nemálo komplikací a nabírají obří zpoždění, nepřestávají být nadšení ze všeho a všech okolo. A když jsou v depce, tak ne nadlouho. Každý, kdo někdy aspoň na chvilku zatoužil odjet z konvenčního života v Evropě, dostane po dočtení této knihy chuť se sbalit… kamkoli.

 

Busny mimo jiné také ukazují, že jde zvládnout pracovat na cestách. Především díky pomoci místních, ale také Čechů po všech koutech Afriky, se jim daří řešit komplikace a poznávat kontinent z úplně jiné perspektivy, než jakou by měli běžní turisté.

 

Neumí moc dobře anglicky, ale když nerozumí, říká ne, což je mnohem lepší než většina lidí, kteří cokoliv, čemu nerozumí, odkývají.

(Str. 182).

 

Sečteno a podtrženo, tenhle africký cestopis by neměl minout nikoho s chutí odjet někam za dobrodružstvím. Tam – Jedeme do Afriky je skvělou motivací k cestování, ale také odpočinkovým čtením pro letní večery, kdy má člověk chuť se zasmát nad milou knihou. Dobrou zprávou je, že už se pilně chystá druhý díl o cestě zpět, takže budeme mít co číst i na podzim.

 

Název knihy: Tam – Jedeme do Afriky

Autor: Busny: Marika Dumková, David Čech

Překlad: -

Nakladatelství: Jota

Místo vydání: Brno

Rok vydání: 2019

Vydání: 1.

Počet stran: 294

ISBN: 978-80-7565-526-4

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení