Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Francis Scott Fitzgerald – Poslední kapitán

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Pokud jde o knihu Poslední kapitán, varuji vás předem – nečtěte ji. Dojdete totiž k větě „Na tomto místě končí souvislý Fitzgeraldův rukopis“. A bude vám to vadit. Jakože hodně. Rozhodli jste se mě neposlechnout? Správné rozhodnutí. Tato knižní klasika a poslední, nedokončený román slavného amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda totiž za přečtení rozhodně stojí.

  

posledni-kapitanJeden z nejvýraznějších představitelů ztracené generace, spisovatel, který bývá označován za autora tzv. jazzového věku, autor světoznámých děl, jako jsou například Velký Gatsby či Něžná je noc. Francise Scotta Fitzgeralda asi není třeba představovat obšírněji. Jeho Poslední kapitán bohužel zůstal nedokončený. Než mu však do uší přestaly našeptávat múzy a jejich místo zaujala smrt, stihl F. S. Fitzgerald napsat přibližně dvě třetiny románu zasazeného do období Hollywoodu v době jeho největší slávy.

 

Příběh knihy je vyprávěn z pozice Cecílie Bradyové, mladinké dcery hollywoodského producenta. Ačkoli se jedná pouze o jednu z vedlejších postav, Fitzgeraldovi se podařilo velmi důvěryhodně a precizně vykreslit postavu přibližně devatenáctileté dívky, které nechybí mladická drzost a sebevědomí. Cecílie je platonicky zamilovaná do producenta jménem Monroe Stahr – „posledního kapitána“ hollywoodského filmového průmyslu, charismatické postavy, kolem které je vystavěn děj knihy.

 

Monroe Stahr je „zázračné dítě“ se šestým smyslem na úspěšné filmy, člověk, který pracuje tvrději, než kdokoli jiný, muž, jehož ženy milují a muži obdivují. Ale také nešťastný vdovec, kterého smrt jeho milované ženy zatvrdila a zlomila. Jenže pak potká Kathleen…

 

Příběh Posledního kapitána je poměrně prostý a je vlastně těžké určit, co z něj dělá tak poutavou knihu, jakou bezesporu je. Snad je to Fitzgeraldovým jazykem, jeho „barevností“ a lyričností, schopností popsat běžné okamžiky zcela mimořádným způsobem. Nebo za tím možná stojí postavy románu, které jsou nevšední a přitažlivé, ale zároveň velmi životné.

 

V doslovu knihy se dozvíte, že román jen napsaný přibližně ze dvou třetin, ale existují Fitzgeraldovy pracovní poznámky a načrtnuté úryvky, podle kterých lze závěr knihy zrekonstruovat. Zároveň je však známo, že Fitzgerald míval ve zvyku své rukopisy v průběhu psaní revidovat a přetvářet. Jak by to tedy nakonec dopadlo s Monroem Stahrem nevíme, ale možná koneckonců není na škodu, že nám zbývá tolik prostoru pro vlastní fantazii.

 

Opravdu jediná věc, která mě na knize zklamala, byla vazba. I při šetrném zacházení se hned při prvním čtení začala rozlepovat. Je to veliká škoda, zvláště když překrásná obálka vznikla ve studiu Tomski&Polanski a rozhodně se jedná o kousek, který si asi většina čtenářů bude chtít s láskou uložit do své knihovny jako jeden ze sběratelských kousků.

 

Tak jsme se Stahrem tančili na senzační muziku Glenna Millera, který hrál Na Houpačce. Teď se tančilo bezvadně, místa bylo ažaž. Ale člověk se tam cítil opuštěně – mnohem opuštěněji, než dokud tam byla ta dívka. Podle mě a také podle Stahra si ten večírek odnesla s sebou, a s ním i bodavou bolest, kterou jsem předtím pociťovala, a velký plesový sál nechala prázdný a vychladlý. Nezůstalo nic, a já jsem tančila s mužem, který byl duchem nepřítomný a vykládal mi, jak moc se Los Angeles změnilo. (Str. 125)


Poslední kapitán
Autor Francis Scott Fitzgerald
Překlad Rudolf Červenka
Nakladatelství Leda
Místo vydání Voznice
Rok vydání 2019
Vydání 1.
Počet stran 224
ISBN/EAN 978-80-7335-586-9
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Poohlédnutí za rokem 2019

    Vážení čtenáři, rok 2019 je za námi. Jeho odchod jsme oslavili bujarým veselím na Silvestra, někdo dal přednost poklidnějším oslavám a třeba si našel čas i na dobrou knihu. A jak to tak bývá, nyní, na prahu nového roku s magickým číslem 2020, je vhodná doba na připomenutí si toho, co se nám v tom předešlém roce podařilo, a nebo co by bylo naopak vhodné zlepšit.

    Číst dál...  
  • Paseka slaví 30 let. Rodinné nakladatelství zůstává nezávislé a svobodomyslné.

    Nakladatelství Paseka vzniklo 9. prosince 1989. Revoluce umožnila Ladislavu Horáčkovi, aby svobodně vydával knihy, které jeho samotného zajímají a baví. Když po Horáčkově smrti v roce 2015 převzala nakladatelství jeho dcera Anna Rezková Horáčková, musela se vyrovnávat s hlasy, které tvrdily, že Paseka už nebude jako dřív nebo že nakladatelství dokonce zanikne. I díky knihám z posledních let si Paseka mohla ponechat nezávislý duch a zůstává například také nejúspěšnějším nakladatelstvím v historii literární ceny Magnesia Litera.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení