
Recenze: Michal Viewegh – Povídky o nelásce
- Vytvořeno 11. 7. 2019 1:00
- Autor: Tereza Zítková

Existuje mnoho dojemných vyprávění o tom, jak vše dobře dopadlo a daný pár byl šťastný až do konce svých dnů. Co ale mnoho z nás nerado slyší je fakt, že často se to nepovede a láska skončí. Michal Viewegh se o těchto případech rozhodl napsat pár povídek. Kniha věnovaná tomuto tématu se jmenuje Povídky o nelásce a obsahuje dvanáct různých povídek a navíc i přepis jedné divadelní hry.
Každý z nás touží po krásném vztahu bez problémů. Sníme o vztahu, ve kterém počáteční zamilovanost nikdy neskončí a každé ráno vstáváme s úsměvem na rtech při pomyšlení na toho druhého. Celý den jsme šťastní a těšíme se, až budeme s naším vyvoleným. Nic není problém, drobné dárky jsou na denním pořádku, neustále cítíme potřebu vyznávat se ze svého štěstí. To je ale pohádka a ne reálný život. I když patříme mezi ty šťastlivce, kteří potkají toho pravého, a máme pocit, že už to nebude lepší, přijdou okamžiky, kdy máme chuť se na všechno vykašlat. A někdy už jsme z toho snažení tak unavení, že vzdát se nám přijde jako fajn řešení.
Jak už jsou čtenáři u Michala Viewegha zvyklí, hlavním hrdinou je i v této knize Hugo. Je to autorovo alter-ego. Tentokrát se s ním ale setkáváme ve chvílích, kdy láska už vyprchala a on se musí potýkat se ztrátou manželky, dětí, občas i hromady peněz. V jedné povídce od něj dokonce odchází i milovaný pes. Hugo to samozřejmě bere s grácií a nezapomíná veškeré dění kolem sebe cynicky komentovat. Jistý smutek ale stejně pociťuje. Ví totiž, že za svůj život nese zodpovědnost pouze on a dobře si uvědomuje, že sám je svého štěstí strůjcem. Nakonec každý z nás musí žít hlavně tak, aby nezradil sám sebe. A kromě ztrát majetkových je u Huga na žebříčku jeho hodnot zraněné ego.
Kniha Povídky o nelásce mě bavila. Povídky byly tak akorát dlouhé, Hugo byl zase sebeironický, cynický a světaznalý. Ocenila jsem, že se nelituje a nepláče nad rozlitým mlékem. Bere život tak, jak přichází, a snaží se s nově vzniklou situací poprat tak, jak to umí jen on. Někdy ne tedy úplně s grácií, ale jelikož už ho léta čtenáři znají, ví, o čem mluvím.
Divadelní hra, která ukončuje celou knihu, je úplně jiným příběhem. Odehrává se v prosinci 1989 a mapuje tři večery, během nichž se několik lidí schází v bytě Huga a Ireny Novákových, kteří stojí u převratu na vysoké škole. Konverzace se věnuje především blížící se revoluci a ve vzduchu je cítit naděje a radost z nově přicházejícího stavu. A i když je povídka již třicet let stará, může v ní čtenář cítit to vzrušení, tu radost z toho, co přijde. Možná i lehkou naivitu. Protože i když změna režimu pomohla k lepšímu, nemusela vždy změnit život na osobní rovině a už vůbec nemohla změnit povahu jednotlivce. Ač si někteří z nich mysleli, že tomu tak bude.
Knihu Povídky o nelásce doporučuji všem příznivcům Michala Viewegha. Navíc má kniha krásný přebal, a pokud se vám opravdu líbí, můžete si do knihovny pořídit ladící starší knihy, které nakladatelství Ikar vydává znovu. Jsou svěží a opravdu povedené.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...