
Recenze: Marie Lamballe – Hortenziová zahrada
- Vytvořeno 14. 6. 2019 2:00
- Autor: Marta Šimečková

Literatura pro ženy, to jsou zpravidla oddechové romány plné romantiky, končící většinou happy endem, kdy se hlavní hrdinka ocitne v náručí svého milovaného a jsou šťastni na věky věků. Na knihy tohoto žánru se možná někteří dívají skrz prsty, avšak někdy neuškodí na chvilku si odpočinout a odreagovat se právě u dobrého románku.
A tak jsem se i já po dlouhé době odhodlala přečíst knihu z tohoto soudku. Má volba padla na Hortenziovou zahradu od německé autorky Marie Lamballe, kterou většina čtenářek zná díky její trilogii Panský dům. Vzhledem ke kladným referencím na zmíněnou sérii a také díky přenádherné obálce recenzované knihy (jak jsem povrchní!) jsem se s chutí začetla do příběhu začínajícího v nádherné Bretani v předvečer druhé světové války...
Děj je rozvíjen ve dvou časových liniích. V první sledujeme osud krásné Bretaňky Maelle a její kamarádky Semy, které se chtějí vzepřít svým rodičům a jít si za svou láskou. Jenomže jak tomu bývá, do jejich dívčích snů zasáhne krutá realita. A život obou dívek jde úplně jiným směrem, než očekávaly. Druhá linie se odehrává v současnosti, kdy do téže oblasti přijíždí mladá sochařka, jež přijme špatně placenou práci v místním klášteře. Při restaurování soch se dostává do sporů s obyvatelkami kláštera i starousedlíky, kteří z neznámých důvodů nemají v oblibě ani jeptišky, ani Yannika – muže, kterého mladá sochařka nejprve nenávidí, avšak postupně se s ním sbližuje. Jakou souvislost mají tyto dva příběhy? A zvítězí láska alespoň na jedné frontě? To si už můžete přečíst sami...
Samotný námět není špatný, ovšem nepřináší jednak nic nového pod sluncem (přece jen jde o další variaci románů na téma rozum versus cit), jednak je až příliš komplikovaný. Rozdělení děje do dvou časových rovin je v poslední době v módě, a tak se k němu uchyluje stále více autorů. Musí se to však umět. A ono rozložení nesmí být samoúčelné a nevyvážené. Zde bohužel nacházíme oba neduhy – zatímco příběh zasazený do minulosti vyniká hned v několika bodech (např. zajímavá změna hodnot u obou dívek ve chvíli, kdy si s nimi osud nepěkně pohraje – jde tak částečně o iniciační román, v němž se postavy vyvíjí a dospívají; množství romantických okamžiků, které jsou v tomto typu literatury vyžadovány; netradiční propojení s lidovou pověrčivostí a dětskou představivostí), příběh druhý je upozaděn, mj. i kvůli zvolené hlavní hrdince, která u čtenářek mnoho sympatií nevyvolá.
Kniha je navíc velkým zklamáním, co se týče jazykové úpravy. Překlad, kterého se ujala Jana Broučková, je vcelku v pořádku (byť na některých místech se zdá být mírně archaický), avšak z hlediska jazykové správnosti by měly drahé čtenářky nad touto knihou zaplakat. Nějaká chyba (ať už vzniklá z pouhého přehlédnutí a mající status překlepu, a nebo zjevná chyba, kdy korektor nevěděl, která bije) se vyskytuje skoro na každé stránce, někdy najdete i více chyb naráz na stránce jedné! Kniha s takovým množství chyb by se neměla dostat do tisku, natož do rukou čtenářů, kteří za ni zaplatili. Jméno korektora (nebo korektorky) – snad v tušení kritiky – uvedeno není, vina tak padá na vrub odpovědné redaktorky Dany Bryndové. O jazykových prohřešcích, které tu byly napáchány, je pojednáno ve zvláštním příspěvku (čtěte zde), jednak abyste mi věřili, že se v knize skutečně nachází tolik chyb, jednak aby si z toho onen korektor vzal případně ponaučení a aby si o oněch pravopisných jevech doplnil vzdělání (některé z nich skutečně náleží do učiva žáků základní školy).
Knihu Hortenziová zahrada tak mohu s klidným srdcem doporučit jedině těm, kterým nevadí povrchní příběh, zvrzaný konec (ten bohužel nemohu vyzradit) a pochybná jazyková péče, jež se tomuto dílu dostala. Ale abych nebyla pesimistou a našla na knize také něco dobrého – tak obálka, ta je nádherná!
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...