
Recenze: Monica Sabolo – Summer
- Vytvořeno 26. 4. 2019 1:00
- Autor: Lenka Karasová

Summer – pro většinu z nás anglický překlad slova léto. A vlastně si nic jiného než slunce, vodu a prázdniny nepředstavíme. Summer je ale také jméno jedné z postav v knize Monicy Sabolo. A jak se jmenuje kniha? Překvapivě též Summer. Pojďte se podívat, zda má příběh s létem něco společného, či měli rodiče Summer jen bujnou fantazii.
Benjaminu Wassnerovi bude za chvíli čtyřicet let. Žije sám a v práci mu zrovna vymalovali kancelář. Od té doby do práce nechodí, nedokáže do čerstvě vymalované místnosti vkročit. Jako kdyby nová výmalba byla spouštěčem a Benjaminovi se jako bumerang do mysli vrací čtyřiadvacet let stará tragická událost – nikdy nevyřešené zmizení jeho sestry, devatenáctileté Summer. Co se s ní stalo? Jak mohla zničehonic beze stopy zmizet? A ještě v létě. Paradox. Jedna myšlenka stíhá druhou a Benjamin se svěřuje do péče doktora Trauba, ačkoliv nemá pocit, že by mu léčba k něčemu byla. Neprotestuji, počkám si na předpis (Derotax, 50 mg denně, Xanax, 4 mg denně), kterému nerozumím. … Doktor Traub se také usměje, jako by byl spokojený se směřováním rozhovoru, jako by vše bylo normální, jako bychom byli na dobré cestě, ach Bože. (Str. 13). Aby toho nebylo málo, musí pravidelně chodit s otcem na obědy, volá mu matka, kterou již minimálně rok neviděl. Žít v přítomnosti a současně čelit minulosti není jednoduché. Dá se z toho vůbec vymotat a dopátrat se pravdy? Já sám jsem vyčerpaný a na ní vidím, že má chuť se hádat. „Takže to věděli všichni, až na mě.“ Její víčka kmitají, na kraji řas má černý stín. „Ty jsi ale stejně nechtěl nic vědět.“ (Str. 210).
Celý děj je vyprávěn Benjaminem, mladším bratrem ztracené dívky. Noří se do svých vzpomínek a vytahuje jednu za druhou. Nikoliv v nějaké smysluplné posloupnosti. Skáče z jedné myšlenky na druhou, což znamená, že v jednu chvíli vás zavede do dne, kdy Summer zmizela, v další sedí u svého psychologa, jindy je zase dospívajícím ve škole, vzápětí řeší přítomnost. V knize jsou momenty, kdy není jednoduché si uvědomit, v jaké časové rovině se nacházíte, že už vyprávění nepatří do vzpomínky, ale jste jinde. Nepomůže ani oddělení odstavci. Ničemu nepřispívá ani fakt, že drtivá většina vět se skládá ze souvětí, která jsou přes čtyři a více řádků. Díky všem těmto negativním faktorům se zážitek ze čtení stane spíše utrpením. A tak jsem byla v závěru ráda, že velikost písma v knize je větší než obvykle, což uměle nafouklo obsahovou stránku knihy.
Anotace knihy slibuje silný, poetický, znepokojující příběh, ve kterém se snoubí tajemná atmosféra s dechberoucím napětím (přebal knihy). Bohužel nic takového uvnitř pevných desek nenajdete.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...