Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Alena Mornštajnová – Tiché roky

1 1 1 1 1 (11 hlasů)

Minulost nezmizí, ani tehdy, pokud o ní nemluvíme. A jednoho dne nás dožene. Pokud ne nás, pak naše potomky. V novém románu Aleny Mornštajnové Tiché roky jedna taková událost ovlivní rovnou dvě generace.


Stejně jako v předchozích knihách, i tentokrát použila autorka formu rodinné ságy, počínající před druhou světovou válkou. Žákovi jsou chudá rodina, není proto divu, že se otec, který má velký problém uživit ji, hlásí k ideám komunizmu. Tento moment je pro další vývoj příběhu velmi důležitý, i když o politiku v románu Aleny Mornštajnové primárně nejde. Ji zajímají zejména postavy a jejich psychologie, ovšem ta nelze vytrhnout z kontextu prostředí, v němž žijí. Politické názory hlavy rodiny převezme syn Svatopluk a celý život je považuje za samozřejmé natolik, že není schopen ani ochoten je podrobit kritice.

Kapitoly v románu se střídají – jednou se týkají otce Svatopluka, podruhé dcery Bohdany. Časové roviny se míjejí, otcova začíná jeho narozením, Bohdanina v době jejího dětství. A tak jak jsou vzdálené časové osy, tak jsou si vzdálení otec s dcerou. Tady se naplno projevuje autorčino vypravěčské umění. Bohdanino vyprávění a její zápisky dokážou čtenáře popudit proti Svatoplukovi, který ji ignoruje, odstrkuje a v podstatě i ponižuje. Bohdana naznačuje, že je jiná, ale Aleně Mornštajnové se dlouho daří tajit v čem. Čtenáře tak udržuje v napětí nejenom příběhem, ale i zdánlivě nepodstatnými detaily. Detaily jsou však v literatuře důležité a mnohdy tvoří hranici mezi špatnou a dobrou.

Koncepce románu Tiché roky je velmi účelná, linky příběhu do sebe zapadají a jejich logika je dokonalejší než v předchozí knize Hana. Alena Mornštajnová zřejmě ještě literárně dozrává, i když se zdálo, že už svou první knihou do literárního světa vstoupila jako zralá a sebevědomá osobnost. Její potenciál je ale ještě větší.

Čtenář, který je zvyklý na dramatické příběhy plné zvratů, by na začátku knihy mohl být trochu zklamán, protože děj plyne trochu líně a v dohledu není žádný zvrat. Poklidné vody osudů zapšklého Svatopluka a zakřiknuté Bohdany jsou záměrně matoucí. Karel Čapek ve své novele Obyčejný život také nejprve tvrdí, že jeho hrdina prožil jen obyčejný život, i Alena Mornštajnová tajemství rodiny Žáků nevyjeví hned. Zlom, který nastane během jednoho krátkého okamžiku, je o to působivější, oč rychleji nastane.

Autorka se ve většině románů soustředí na ženské postavy, jejich psychologii dokázala podat mnohem přesvědčivěji, než u postav mužských. Tentokrát se však Svatopluk skutečně „povedl“. Jeho vztah k první manželce Evě i k prvorozené dceři Blance je natolik uvěřitelný a skutečně lidský, že prvotní averze vůči Svatoplukovi je najednou pryč. Čtenář k němu pravděpodobně nepřilne, ale jeho chování začne vnímat v jiném světle.

Pro příběh není místo děje důležité. Přesto jej Alena Mornštajnová alespoň částečně přenesla do svého rodného Valašského Meziříčí. I když… autorka píše vždy pouze Meziříčí, může jít o jiné, třeba o Velké. Tam se rodina Žákových přestěhuje po dramatických událostech z Prahy.

Na románech Aleny Mornštajnové je pozoruhodný jazyk. Vyrovnaný, klidný, vytříbený. V současné literatuře je spíše výjimkou, aby na něj autor takto dbal. Dnešní čtenář si žádá spíše příběh, ten se prodává. Je skvělé, pokud se tak dobrý příběh podaří dodat v kvalitním obalu. Odpadají tak spekulace na téma, zda se přizpůsobovat obecnému vkusu, nebo snažit čtenáře (diváka či posluchače) vychovávat, tříbit jeho schopnost vnímat umění.


Tiché roky
Autor Alena Mornštajnová
Nakladatelství Host
Místo vydání Brno
Rok vydání 2019
Vydání 1.
Počet stran 296
ISBN/EAN 978-80-7577-911-3
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení