Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Alena Mornštajnová – Tiché roky

1 1 1 1 1 (11 hlasů)

Minulost nezmizí, ani tehdy, pokud o ní nemluvíme. A jednoho dne nás dožene. Pokud ne nás, pak naše potomky. V novém románu Aleny Mornštajnové Tiché roky jedna taková událost ovlivní rovnou dvě generace.


Stejně jako v předchozích knihách, i tentokrát použila autorka formu rodinné ságy, počínající před druhou světovou válkou. Žákovi jsou chudá rodina, není proto divu, že se otec, který má velký problém uživit ji, hlásí k ideám komunizmu. Tento moment je pro další vývoj příběhu velmi důležitý, i když o politiku v románu Aleny Mornštajnové primárně nejde. Ji zajímají zejména postavy a jejich psychologie, ovšem ta nelze vytrhnout z kontextu prostředí, v němž žijí. Politické názory hlavy rodiny převezme syn Svatopluk a celý život je považuje za samozřejmé natolik, že není schopen ani ochoten je podrobit kritice.

Kapitoly v románu se střídají – jednou se týkají otce Svatopluka, podruhé dcery Bohdany. Časové roviny se míjejí, otcova začíná jeho narozením, Bohdanina v době jejího dětství. A tak jak jsou vzdálené časové osy, tak jsou si vzdálení otec s dcerou. Tady se naplno projevuje autorčino vypravěčské umění. Bohdanino vyprávění a její zápisky dokážou čtenáře popudit proti Svatoplukovi, který ji ignoruje, odstrkuje a v podstatě i ponižuje. Bohdana naznačuje, že je jiná, ale Aleně Mornštajnové se dlouho daří tajit v čem. Čtenáře tak udržuje v napětí nejenom příběhem, ale i zdánlivě nepodstatnými detaily. Detaily jsou však v literatuře důležité a mnohdy tvoří hranici mezi špatnou a dobrou.

Koncepce románu Tiché roky je velmi účelná, linky příběhu do sebe zapadají a jejich logika je dokonalejší než v předchozí knize Hana. Alena Mornštajnová zřejmě ještě literárně dozrává, i když se zdálo, že už svou první knihou do literárního světa vstoupila jako zralá a sebevědomá osobnost. Její potenciál je ale ještě větší.

Čtenář, který je zvyklý na dramatické příběhy plné zvratů, by na začátku knihy mohl být trochu zklamán, protože děj plyne trochu líně a v dohledu není žádný zvrat. Poklidné vody osudů zapšklého Svatopluka a zakřiknuté Bohdany jsou záměrně matoucí. Karel Čapek ve své novele Obyčejný život také nejprve tvrdí, že jeho hrdina prožil jen obyčejný život, i Alena Mornštajnová tajemství rodiny Žáků nevyjeví hned. Zlom, který nastane během jednoho krátkého okamžiku, je o to působivější, oč rychleji nastane.

Autorka se ve většině románů soustředí na ženské postavy, jejich psychologii dokázala podat mnohem přesvědčivěji, než u postav mužských. Tentokrát se však Svatopluk skutečně „povedl“. Jeho vztah k první manželce Evě i k prvorozené dceři Blance je natolik uvěřitelný a skutečně lidský, že prvotní averze vůči Svatoplukovi je najednou pryč. Čtenář k němu pravděpodobně nepřilne, ale jeho chování začne vnímat v jiném světle.

Pro příběh není místo děje důležité. Přesto jej Alena Mornštajnová alespoň částečně přenesla do svého rodného Valašského Meziříčí. I když… autorka píše vždy pouze Meziříčí, může jít o jiné, třeba o Velké. Tam se rodina Žákových přestěhuje po dramatických událostech z Prahy.

Na románech Aleny Mornštajnové je pozoruhodný jazyk. Vyrovnaný, klidný, vytříbený. V současné literatuře je spíše výjimkou, aby na něj autor takto dbal. Dnešní čtenář si žádá spíše příběh, ten se prodává. Je skvělé, pokud se tak dobrý příběh podaří dodat v kvalitním obalu. Odpadají tak spekulace na téma, zda se přizpůsobovat obecnému vkusu, nebo snažit čtenáře (diváka či posluchače) vychovávat, tříbit jeho schopnost vnímat umění.


Tiché roky
Autor Alena Mornštajnová
Nakladatelství Host
Místo vydání Brno
Rok vydání 2019
Vydání 1.
Počet stran 296
ISBN/EAN 978-80-7577-911-3
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Česká vlna

    Česká próza je na vzestupu. Sílí zájem čtenářů, zvyšuje se kvalita knih a stoupá zájem kritiků. V řebříčcích prodejnosti české knihy suverénně porážejí ty zahraniční. A objevují se stále noví autoři, nové knihy a nové příběhy, o které je zájem i za našimi hranicemi. Nakladatelství Host a Centrum současného umění DOX v Praze proto připravily na sobotu 23. listopadu program, který čtenářům umožní setkat se s oblíbenými autory při netradičně pojatých besedách.

    Číst dál...  
  • Čtení s Robertem Fulghumem

    Americký spisovatel Robert Fulghum má ve veliké oblibě Českou republiku. A Česká republika má ráda tohoto autora. Fulghum se proslavil především svými knihami s drobnými úvahami. Letos na podzim vyrazil po naší zemi na turné, na němž svým čtenářům představuje druhý díl trilogie Opravář osudů. Tato knižní série je jedinečná tím, že vyšla pouze u nás – vypráví totiž o Češích pro Čechy.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení