
Recenze: Miloš Urban – KAR
- Vytvořeno 30. 4. 2019 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Karlovy Vary žily v povědomí lidí ještě před relativně krátkou dobou jako hrdé lázeňské město, které navštívilo mnoho významných lidí, například Johann Wolfgang Goethe. Jeho sláva ustoupila a staly se spíš známé jako ruská enkláva, v níž vyrůstají nevkusné stavby, zatímco památky chátrají. Miloš Urban se ve svém románu KAR vrací do Karlových Varů jako do města svého dětství.
Spisovatel Julián, kterého do Karlových Varů povolá bývalý spolužák a současný policista Michal Weber, aby mu pomohl rozřešit záhadu podivných vražd a sebevražd, se vrací do svého rodného města. To nastartuje příval vzpomínek, ty však jsou spíš inventurami ztrát.
Pokud novou knihu Miloše Urbana zařadíme mezi detektivky, nedopustíme se chyby, pouze určitého zjednodušení. Najdeme v ní vše, co dobrá detektivka potřebuje. Mrtvoly, policii, která není schopná vyřešit vraždy bez vydatné pomoci amatéra, a nakonec i rozřešení zápletky, která v konečném důsledku není tak složitá, jak se na první pohled zdá.
Pro Miloše Urbana je žánr umělecké detektivky typický. Poněkud se odchyluje od kriminálních románů, které sice mají velmi podstatný přesah a zápletka v nich hraje procentuálně menší roli, ale to, co do nich vkládá Urban, je diametrálně odlišné. Místo širokých společenských kontextů, jimiž si jiní autoři často pomáhají a tím své knihy „vycpávají“ a zakotvují je jednoduše v určité době, se Urban věnuje spíše uměleckým oborům, literatuře, často i architektuře, nebo si zvolí specializovanou disciplínu, jako jsou houby, fotografování nebo konstrukce automobilů. Tím se stává nosným tématem právě tento obor a detektivka zůstává v pozadí a velmi efektivně se stará o zábavu. Touha po nových informacích, kterou v sobě každý člověk má, i když si ji neuvědomuje či ji dokonce schválně potlačuje je tak naplněna, a forma rozhodně nudná není.
Návrat do rodného města a změny, které v mezidobí proběhly, sice nemohou konkurovat hloubce, s jakou se podařilo autorovi podat v románu Santiniho jazyk dílo tohoto slavného stavitele nebo atmosféru Prahy před asanací (Lord Mord), ale přece jen se hlavní hrdina stává pro čtenáře průvodcem po současných i starých Karlových Varech. Do textu v krátkých zmínkách vstupují slavné osobnosti, spojené s tímto městem, zejména Goethe, který se zde stává i jakýmsi symbolem pozdní lásky.
Hlavní Urbanův hrdina mívá často jakési problémy s láskou, možná lépe řečeno s erotikou. Urban není puritán, pro něhož by sex bez lásky nemohl existovat, a v popisech milostných scén je zkušený matador, který dokáže správně volit slova. I v knize KAR tomu není jinak, přesto převažuje touha po trvalém vztahu.
Pro román jsou důležité dvě protikladné ženské postavy. Živočišná a exotické Mariela, z níž se posléze vyklube Muriel, a praktická matematička Markéta, která má přezdívku Makro, bývalá Juliánova manželka. Prosím, povšimněte si v závěru knihy Poděkování za konzultace a cenné rady si zaslouží: Marko „Makro“ Hauliš. Podivný vztah těchto dvou ženských postav evokuje jiné Urbanovy romány, například Poslední tečka za rukopisy nebo již zmíněný Santiniho jazyk.
Ještě dva motivy stojí za poznámku – zneužití chemie a různé druhy závislostí. Částečně spolu souvisí, protože chemické látky (léky, drogy) závislost vyvolávají, ale nejen ty. Člověk si dokáže vytvořit nechtěné vazby různými způsoby a na různé věci a je pro ně schopný udělat leccos, včetně vraždy.
Urbanův román KAR je opět velmi čtivý, a i když se v něm čtenář nedočte tolik informací o architektuře, je přece jen více podobný románům Sedmikostelí nebo Santiniho jazyk, než novějším Přišla z moře, Praga piccola nebo Závěrka. Ale právě to, že se Miloš Urban nerad vrací a hledá nová témata a svým způsobem i jiné žánry, je na jeho knihách zajímavé.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...