
Recenze: Joseph Incardona – Žár
- Vytvořeno 17. 3. 2019 1:00
- Autor: Pavel Bušta

Pronásledování kutálejícího se čtyřkilového sýra, adrenalinové žehlení nebo třeba saunování: pro lidstvo není žádná aktivita natolik bizarní, aby se v ní nedalo závodit. Právě o té poslední zmíněné napsal švýcarský spisovatel a scénárista Joseph Incardona knihu Žár.
Inspiroval se skutečným šampionátem v saunování, který se ve finském městě Heinola konal až do roku 2010, kdy jeden ze dvou nejodolnějších borců zemřel. Incardona si z reality vypůjčil i národnosti obou rivalů, dál už ovšem na skutečném základě staví smyšlený příběh. V jeho knize nese drobný ruský mužík jméno Igor Azarov a táhnou se za ním stíny agentské minulosti. Urostlý Fin Niko Tanner je zase populárním pornohercem, který se s ničím nepáře a umí za to – doslova – vzít.
Výchozí pitoreskní situace evokuje zatím poslední román Jaroslava Rudiše Český ráj, avšak chlapské pocení je to jediné, co mají knihy společného. Švýcarský autor výstřednosti svých postav dovádí do krajností a přisuzuje jim motivace vyvěrající z existenciální úzkosti. Systematický Igor se upíná k výhře v šampionátu jako k vykoupení ze svých zločinů, jež si jde do určité míry pouze domýšlet, hedonistická pornohvězda se s hrůzou děsí vlastního selhání a nemohoucnosti přicházející s postupujícím věkem. Obě postavy hledají záblesk nesmrtelna v extrémním a nesmyslném výkonu.
Ačkoli vydavatel prezentuje Žár jako černohumornou knihu (což je dnes skvělý marketingový tahák), místo drsného vtipu v ní nalezneme maximálně pár sarkastických úšklebků. Jde spíš o krátké nahlédnutí do duší dvou zcela rozdílných mužů, jež spojuje podobná motivace. Stručné a rychlé vyprávění neodhalí příliš z minulosti postav, naopak nechává mnohé na fantazii čtenáře. Na první pohled nevinná zápletka se postupně mění ve vyprávění, jímž stále silněji zmítají zastřené temné proudy. Přesto se nelze zbavit pocitu, že autor jen klouže po povrchu.
Žár lze přečíst za dobu rovnou jednomu důkladnému saunovacímu cyklu. Stejně jako při návštěvě sauny se trochu zapotíte, ale stačí se jen trochu oklepat a pocit úzkosti z nesmyslnosti lidského konání zmizí v nenávratnu.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...