
Recenze: James S. A. Corey – Vzestup Persepole. Expanze – kniha sedmá
- Vytvořeno 25. 2. 2019 1:00
- Autor: Dagmar Sieberová

Dvojice autorů Daniel Abraham a Ty Franck vystupující pod pseudonymem James S. A. Corey ve svém posledním díle sci-fi série Expanze s názvem Vzestup Persepole představují další příběh vesmírné lodi Rosinanty a její posádky. Loď i její slavní majitelé zestárli, s věkem přišly technické i zdravotní potíže, což dotyčným ovšem neubralo na odhodlání a schopnostech. Tuto skutečnost záhy zjistí dávno zapomenutý nepřítel.
Z brány Laconie se vynořila z hlubin temné zóny odštěpená část bývalé marťanské flotily. Pod vedením guvernéra Singha zastihla obyvatele naprosto nepřipravené. Setkáváme se s Duartem, řečeným Nejvyšší konzul, jenž naprosto přebudoval svoji flotilu pomocí nechvalně známé protomolekuly. A nyní má drtivou převahu nad všemi frakcemi. Obyvatelé pásu se ale nehodlají útlaku poddat se svěšenou hlavou.
Abraham a Franck v tomto díle nabízejí to, na co je čtenář zvyklý. Máme tu Holdena a jeho posádku, kteří se opět potýkají s problémem. Děj je tradičně psán v er-formě. Kapitoly jsou nadepsány jmény protagonistů, kteří nabízejí svůj pohled na příběh. Jedná se již o sedmou knihu série Expanze a stejně jako v posledních knihách, i v tomto pokračování se snaží autoři jít cestou, která se odlišuje od předchozích dílů.
Inovativní je už samotný fakt, že se děj posunul o třicet let dopředu. Čtenáři je tak umožněno zjistit, jaké změny se udály v životech hlavních hrdinů. Samy postavy nezřídka zmiňují vyšší věk a přibývající neduhy svých těl, stejně jako Rosinanty:
„Stárnoucí marťanská bojovnice, která žije uvnitř stárnoucí marťanské bojovnice,“ řekl Alex se slyšitelným úsměvem v hlase. […]
„Nejsem tak stará, abych ti nemohla nakopat.“ (Str. 28)
Do myšlenek postav přichází i slovo důchod. V důsledku změny situace pak dochází k mocenským třenicím i mezi členy posádky Rosinanty.
Autorské duo pro změnu věnuje stejnou měrou prostor okupantům jako posádce známé lodi. Tato změna nám dává nahlédnout na příběh z obou stran. Právě postava, která mě nejvíce zaujala, pocházela z okupantských řad. Čerstvě povýšený guvernér Singh má spravovat nově zabrané území. Kromě lodi a posádky je pro svou funkci vybaven silným ideologickým přesvědčením. O správnosti jednání Nejvyššího konzula je přesvědčen takovou měrou, až to hraničí s naivitou. Ačkoliv je tato postava silná, co se víry týče, je slabá tělesně, neschopná bránit sebe sama. Na mladém guvernérovi je ukázáno, kam člověka může dovést slepá víra v ideologii.
V knize tedy opět dostává mnoho prostoru politika. Příběh tak může někomu připadat zbytečně rozvleklý až nudný. Mě osobně tyto politické machinace zaujaly:
Vybudovat říši, to znamená nekonečnou řadu postupně sílících mikroskopických částeček moci, jež přecházejí do větší a větší zrnitosti, a každé zrnko představuje potencionálního zrádce. Medina, to byl mikrokosmos problémů, jaké se objeví všude. (Str. 208)
Představen je vzestup Laconie, jejíž expanzivní plány se řídí politikou cukru a biče. A mnoho lidí v okupovaných oblastech se této politice podvoluje a usiluje o návrat k poklidné všednodennosti. Pár lidí se vzpírá nadvládě, jak mají ovšem jednat vůči neporazitelnému nepříteli? S vrcholením zápletky dostává více prostoru i akce.
Stejně jako předchozí díly je i tento detailně promyšlen a skvěle napsán. Stačí kratičký rozhovor mezi protagonisty, aby si čtenář vzpomněl, z jak odlišných míst hrdinové pocházejí:
„Budu myslet na samé radostné věci,“ slíbil Holden. „Na motýlky. Duhy.“
„Co je ksakru motýlek?“ zeptala se Katria. (Str. 262)
Jak už má autorské duo ve zvyku, nabízí poslední kapitola opět situaci, která má vzbudit čtenářův zájem. A můj rozhodně vzbudila. Je zajímavé se ohlédnout za předchozími díly a uvědomit si, jak se příběh s každou knihou vyvíjel. Z detektivního hledání ztracené dcery se stalo dobývání galaxií. Těším se na pokračování a budoucí vývoj příběhu, který spisovatelé přichystají.
O skvělý překlad této knižní série Expanze se zasloužila česká spisovatelka fantastiky Jana Rečková, která zesnula minulý rok.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...