
Recenze: Salman Rushdie – Zlatý dům
- Vytvořeno 19. 2. 2019 1:00
- Autor: Michaela Babíková

Silné téma, netradiční a výrazné postavy, osobitý literární styl – Salman Rushdie velmi dobře ví, z jakých „ingrediencí“ namíchat román, který vzbudí pozornost. Nutno podotknout, že ve svém nejnovějším románu Zlatý dům těmito ingrediencemi nejen nešetří, ale umí je i pořádně okořenit. Kniha označovaná jako „první velký román trumpovské éry“ skrývá ve svých pevných (jako za starých časů potažených látkou) deskách hlubokou sondu do života současné americké společnosti.
Román Zlatý dům je literárními kritiky připodobňován k Velkému Gatsbymu naší doby. Stejně jako slavné dílo F. S. Fitzgeralda se i ve Zlatém domě setkáváme s autorovou snahou reflektovat epochu, ve které žije. Podobné je i jedno ze základních témat, tedy popření vlastní identity, snaha smazat minulost a vytvořit ze sebe zcela novou osobnost. Tak jako o vzestupu a pádu Jaye Gatsbyho vypráví prostý mladíček Nick, ve Zlatém domě pozici voyeurského vypravěče zaujímá mladý režisér René. Tím ovšem podobnost mezi oběma díly končí. Zatímco Velký Gatsby vypráví jednoduchým stylem poměrně prostý příběh, Zlatý dům přináší spoustu odboček, témat i prolínání různých literárních stylů.
Poklidně plynoucí život v Zahradách (newyorské čtvrti) naruší příjezd Nera Goldena a jeho tří synů. Čtyři muži bez minulosti, s falešnými jmény a nabubřelým, vyzývavým chováním okamžitě vzbudí zvědavost svých nových sousedů, zejména pak mladičkého režiséra Reného. René je jimi natolik znechucen a uchvácen zároveň, že se rozhodne přijít jejich tajemství na kloub a natočit o nich polodokumentární film.
Jak René vypráví příběh „Zlatého“ Nera a jeho synů, čtenář začíná o jeho spolehlivosti pochybovat. Příliš odsuzuje, příliš intrikuje, příliš se zaplétá do života této podivné rodiny. Přesto čtenář zůstává polapen a nechává si od něj vyprávět dál. O dominantním Nerovi, bývalém společníkovi bombajské stavební a filmové mafie, o jeho nádherné a intrikánské novomanželce Vasilise, o nejstarším synovi Péťovi, trpícímu vysoce funkčním autismem, o prostředním zhýralém umělci Apuovi, o nejmladším D., který se nedokáže rozhodnout, zdali je mužem či ženou, a také o…no, to bych vám už prozradila příliš.
Zlatý dům patří ke knihám, které nelze oddělit od jejich autora. Osobnost Salmana Rushdieho a jeho životní zkušenosti se velmi silně odrážejí v celém jeho díle a činí ho nezaměnitelným.
Salman Rushdie se narodil v Bombaji roku 1947, tedy do období, kdy Indie získala samostatnost. Sílící náboženský tlak přiměl jeho rodiče přesídlit nejprve do Pákistánu a později do Velké Británie. Rushdie vystudoval historii na univerzitě v Cambridgi, usadil se v Londýně a v současné době žije v New Yorku.
Exotický původ a zkušenost exilu hluboce ovlivnily jeho literární tvorbu. Vystěhovalectví, střet kultur Východu a Západu, vykořeněnost i náboženství tvoří ústřední témata jeho knih. Pro jeho styl psaní je zase charakteristické prolínání různých způsobů vyprávění a nádech magického realismu.
Salman Rushdie patří doslova mezi spisovatelské celebrity. Často vystupuje v televizi, je zván na nejrůznější festivaly, ale především každá jeho kniha je netrpělivě očekávána jak čtenáři, tak literárními kritiky. Na svém kontě má již bohatou řádku úspěšných knih. Nejvíce se proslavil svým druhým románem Děti půlnoci, za který získal prestižní literární cenu Booker Prize. Další z jeho knih, Satanské verše, mu přinesla nejen uznání, ale také velmi perné chvilky. V některých zemích román vyvolal protesty ze strany muslimů, Rushdie byl obviněn z rouhačství a roku 1989 na něj nejvyšší vůdce Íránu vydal fatvu, ve které Rushdieho odsoudil k smrti. Rushdie se tak musel dlouhá léta ukrývat před muslimskými fanatiky.
Troufám si tvrdit, že knihu Zlatý dům budou fascinovaně otevírat ještě následující generace. Ožehavá témata dnešní doby, nespočet odkazů na umělecká díla z dob antiky až po současnost, filmová stylizace, zcela jedinečný literární styl, nádech exotiky – to vše román naprosto odlišuje od všeho, s čím se můžete v knihkupectvích setkat.
Ukázka:
Muž, který si říkal Nero Golden, se v prvé řadě skryl za oponou mrtvých jazyků. Mluvil plynně starořecky a latinsky a přinutil své syny, aby se to naučili také. Někdy spolu rozmlouvali řečí Říma či Atén, jako by šlo o zcela běžné jazyky, jen další z bezpočtu newyorských slovníků. V Bombaji jim řekl: „Každý si vyberte svoje antické jméno,“ a z toho, jak synové volili, je patrné, že na rozdíl od otce, který se nechal vést svými imperialistickými tužbami, čerpali inspiraci spíše z literatury a mytologie. Nechtěli si hrát na krále, ačkoli nejmladší z nich, jak sami uvidíte, se rozhodl zahalit božstvím. Proměnili se v Petronia, Lucia Apuleia a Dionýsa. Jakmile měli vybráno, otec už je jinými jmény nikdy neoslovil. (str. 41–42).
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...