
Recenze: J. D. Barker – Čtvrtá opice
- Vytvořeno 31. 1. 2019 0:00
- Autor: Alena Lochmannová

V japonské šintoistické svatyni Nikkó Tóšógú se nachází řezba ze 17. století, zobrazující tři moudré opice. Jedna si zakrývá uši, druhá ústa a třetí oči. Jejich gesta říkají: „Neslyším zlo, nevidím zlo a nemluvím zlo.“ Někdy je společně s nimi znázorňována také čtvrtá opice, která si zakrývá břicho nebo má zkřížené ruce. Ta naznačuje, že „nečiní zlo“. To jsou čtyři jednoduchá pravidla, kterými se řídí v knize Čtvrtá opice vrah. Že je to zvrácené? To rozhodně. Známý autor Jeffery Deaver o knize dokonce řekl: „Nechutně zvrácené.“ A měl naprostou pravdu. Ona zvrácenost však jen podtrhuje označení bestseller, kterým se kniha honosí na svém obalu – a tentokrát to skutečně nejsou jen planá slova.
Detektiv Sam Porter pronásleduje několik let vraha, který je perfekcionista a nikdy po sobě nezanechal jedinou stopu. Jediné, co po sobě nechává, jsou děsivé balíčky s ještě děsivějším obsahem. Nejprve přijde ucho, poté oko, třetí balíček obsahuje jazyk. Následně je nalezeno tělo oběti. Skutečnými oběťmi nejsou však mrtví, ale jejich rodinní příslušníci, kterým jsou balíčky adresovány. Všichni mají jedno společné – udělali něco, co neměli, zapletli se do nelegálních aktivit, jsou to zločinci. Teď to vypadá, že vrah skončil pod koly autobusu. Jaký je ale příběh bez vraha? A byl to opravdu vrah? Porterovi se dostává do rukou vrahův deník, v němž se vrací zpět do minulosti, kdy byl ještě dítětem. Porter doufá, že mu pomůže pochopit jeho motivy a dovede ho k další oběti dřív, než bude příliš pozdě. Nahlíží přitom do mysli člověka, který byl od dětského věku obklopen přísnou disciplínou, vyrůstal s psychopatickými rodiči a jeho hodnoty byly více než zvrácené. A právě deník naznačuje, že vrah ještě neřekl své poslední slovo.
Kniha Čtvrtá opice je vyprávěna z několika perspektiv. Nahlédnout na příběh očima Portera, vězněné oběti či vraha je zajímavým zpestřením a napomáhá dynamizovat děj, který je ale i bez toho plný zvratů, překvapení a svou intenzitou a tempem limituje čtenářovu ochotu knihu odložit. Snad jen rozjezd knihy se zdá být pomalejší, ale to by rozhodně nemělo nikoho odradit, neboť by se připravil o skutečně pikantní čtenářský zážitek.
Rozhodně přínosné a osvěžující jsou dvě linky děje. Porter v současnosti pátrá po stopách poslední oběti, sám se vyrovnává s životní tragédií, kdy přišel o manželku. Kapitoly ze současnosti jsou prokládány úryvky z vrahova deníku, které představují pohled zpět do minulosti. Deník a úryvky z něj jsou návratem do vrahova dětství a postupně odhalují jeho psychopatickou rodinu a umožňují pochopit jeho smýšlení a motivaci. Některé čtenáře může do jisté míry překvapit až zarazit značná dávka brutality a násilí, s níž se v těchto kapitolách setkají. Takový je ale obecně modus operandi vraha, který si nechá říkat V4O.
Jako čtenář mám snad jen několik drobných výhrad k postavě Sama Portera. Ten není typem detektiva, který by čtenáři automaticky přirostl k srdci. Všeho všudy o něm vlastně příliš nevíme a i přesto, že s ním prožijeme celý příběh, je stále velkou neznámou, jakoby přítomný a současně vzdálený. Mně k srdci tedy nepřirostl a nemohu jej zařadit mezi charismatické vyšetřovatele jako Harry Hole, Tom Douglas nebo Lacey Flintová. Na druhou stranu to, co čtenář postrádá na u postav, supluje děj a rafinovaná zápletka.
Naopak velmi příjemným překvapením je konec knihy. Málokdo zůstane nepřekvapen a co více, nepotěšen. Samotný konce naznačuje, že vrah ještě neřekl své poslední slovo, stejně jako Sam Porter. Epilog jednoduše rozehrává další partii, na kterou se mohou čtenáři v knižní podobě těšit v dubnu 2019.
Ukázka z knihy:
Šel jsem hlemýždím tempem po schodech nahoru a usilovně si lámal hlavu, jak jsem se snažil vymyslet uvěřitelnou výmluvu. Jak ji jen přesvědčit, aby nechodila dál, nebo hůř – aby nešla přímo do sklepa?
Našel jsem ji sedět za kuchyňským stolem. Už zase plakala. Utírala si oči vlhkou utěrkou a nožem bodala do krajíčku chleba.
Když jsem vyšel nahoru, zavřel jsem za sebou dveře. Zárubně se přes léto vždy trochu roztáhly a já jsem musel pořádně zatlačit, aby dveře dolehly.
Přešel jsem kuchyň a posadil se ke stolu. Oči jsem měl upřené na studené hovězí. „Máme nějaký problém s bojlerem a Matka to dole pomáhá Otci opravit.“
Řekl jsem to tiše, tak tiše, až jsem se skoro sám neslyšel. Nebyla to právě promyšlená lež, ale musela stačit. Podíval jsem se na ni, na její unavenou tvář.
Paní Carterová mi pohled opětovala. Za těch pár minut její modřiny ještě ztmavly a oči víc opuchly. Jak mohl muž něco takového udělat ženě, kterou miluje? Koleny bouchala zespodu do stolu. Když promluvila, znělo to slabě a jako z dálky. „Je mrtvý, že?“ (Str. 144).
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...