Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Joan Peruga – Neviditelná republika

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
5

Mezi Francií a Španělskem, v srdci pyrenejských hor, se ukrývá drobounká země, která je dnes známá především lyžařskými středisky a nákupními centry. Joan Peruga ve svém románu Neviditelná republika přesto nastiňuje Andorru jako místo opředené legendami a zatížené naivními představami turistů, které z toho všeho hledá cestu ven, směrem k vlastní identitě.



Vypravěčem románu je novinář Miquel, který před rušným životem barcelonské redakce utíká do lokálního deníku v Andoře. Při sbírání podkladů k článku o andorské národní knihovně se seznámí s její ředitelkou Marií a co nevidět se zaplete do pátrání po tajuplné knize, po níž Marie nadevše touží. Jde o vyprávění anglické cestovatelky, která v 19. století Andorru údajně procestovala a své zážitky detailně popsala. Avšak z jejího deníku se nezachovaly téměř žádné exempláře a útlá knížka se tak stala snem všech vášnivých bibliofilů, mezi něž Marie patří. Existuje ale vůbec cestopis? A pokud ano, je to důkaz o tom, že Angličanka těsně před svou smrtí Andorru skutečně navštívila? Co tam zažila a pak popsala na stránkách svého deníku?

Miquel je během děje konfrontován nejen se svými předsudky a představami, které o malé zemičce ukryté uprostřed Pyrenejí měl, ale také s iluzemi dalších postav, ať už to jsou emigranti z různých části Pyrenejského poloostrova, které potkává, nebo angličtí cestovatelé, kteří se v 19. století vydávali hledat zemi souznící s jejich romantickými představami o nezkaženém venkově. Zdá se však, že mezi idylickou Andorrou 19. století a tou současnou zeje hluboká propast.

Kdysi to bylo celé jinak…

Právě kontrast mezi minulostí a současností, mezi romantickou představou o zaostalé, venkovské krajině a pohledem na dnešní, rychle se rozvíjející kapitalistickou zemi, je nosným pilířem románu. Joan Peruga tady románovou formou rozpracoval téma, jímž se jako historik a geograf roky zabývá ve své badatelské práci. Je jím právě Andorra 19. století, kterou má jako vědec podrobně zmapovanou a kterou klade do kontrastu s tím, jakým směrem se země po průmyslové revoluci rozvinula – a tento rozdíl nevnímá nijak idylicky, právě naopak. Autor otevřeně kritizuje kapitalistické vidění světa, jež umožnilo zpeněžit národní bohatství a romantické představy z minulosti tak obrátilo naruby.

Je až k nevíře,“ povídám rozjitřen předchozím dějstvím, „že ti dobrosrdeční, citliví pastýři jsou předkové mnohých Andořanů, kteří dnes s vidinou rychlého zisku lacino rozprodávají přírodní i duchovní dědictví těchto údolí.“ (Str. 76).

Když je hranice domovem

Dalším z důležitých motivů vyprávění je téma hranice, které se celým románem kontinuálně line. Hranice, fyzické i ty pomyslné, jejich překračování, to, co lidi žene, aby je překročili, to, co je pak pomyslně tahá zpět. Autorovy reflexe nad hranicemi, vyjadřované niternými úvahami i vzájemnými rozmluvami jednotlivých postav, jsou skutečně zajímavým, přímo nosným prvkem knihy.

A neméně zajímavý je i způsob, jakým Peruga vykresluje svůj románový svět. Příběh je psaný silně lyrickým jazykem plným poetických obratů, symbolických obrazů a metafor. Peruga dokáže být velice sugestivní, navodit atmosféru a vykreslit ji do takových podrobností, až má čtenář pocit, že mu scéna vyrůstá přímo před očima:

Pršelo celé odpoledne, dokud se nebeská jezera nevyprázdnila. Na stropě údolí se teď rozprostírá srpnový měsíc a hvězdami vyšívaný gobelín. (Str. 42).

Někdy však Peruga jako by nedokázal odhadnout správnou míru a do metafor a obrazů se zaplétá víc a víc, nadužívá jejich magického efektu a čtenář je tak lyričností ve výsledku přehlcen, kouzlo slova jako by najednou přestávalo fungovat. Místy tak sklouzává až k patetičnosti:

Vše zůstalo tak, jak to slavný mořeplavec zanechal, než vyrazil na své poslední dobrodružství. Než pochopil, že skutečně neprobádaná místa se nacházejí pouze v našem nitru. (Str. 38).

Je však namístě pochválit bravurně zvládnutý překlad Michala Brabce, který dokázal autorský jazyk do češtiny umně převést, dalo by se až říct, že nanovo vytvořit.

Jaká tedy současná Andorra skutečně je a nakolik se liší od romantické představy anglických turistů, kteří ji navštívili a popsali před víc než stoletím? Existovala vůbec někdy taková země, o jaké se můžeme v jejich cestopisech dočíst? Joan Peruga přímou odpověď nedává, ale určitou cestu k rozuzlení nastiňuje.

Možná na tom něco bude, možná že tajemství Andorry tkví právě ve skutečnosti, že její území je součástí hranice,“ přemítám jako někdo, kdo zrovinka přišel na nejzjevnější rozřešení záhady, která mu nedávala spát. (Str. 31).

A svoje hranice má i naše přemýšlení, často zapletené do představ, které mají ke skutečnosti daleko. O neviditelnosti tajemné republiky v srdci Pyrenejí tak možná částečně vypovídá i to, kolik čtenářů si při čtení této recenze uvědomilo, že Andorra ve skutečnosti žádnou republikou není.

Název: Neviditelná republika
Autor: Joan Peruga
Překlad: Michal Brabec
Nakladatelství: Paseka
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
Počet stran: 192
ISBN: 978-80-7432-935-7

 

Soutěže

Aktuality

  • V soutěži Cena Česká kniha mohou opět hlasovat čtenáři

    Cena Česká kniha doznala v letošním roce určité změny. Více se o nich dočtete na stránkách soutěže zde. Pro naše čtenáře je však důležité, že mohou opět poslat hlasy svým favoritům. Několik z hlasujících, kteří budou mít štěstí při losování, může vyhrát pěknou knihu

    Číst dál...  
  • Představujeme CREW KIDS, novou edici nakladatelství Crew

    Superhrdinky, a dokonce i superzáporačky, musí chodit do školy. A pro ně je zřízená superhrdinská škola, kde učí i studují lidé se superschopnostmi a v lavicích najdeme například Batgirl, Harley Quinn, Supergirl, Wonder Woman či Poison Ivy. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Cena Česká kniha

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení