Recenze: Ivan Motýl – Briketa

Vytvořeno 2. 11. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

I když nepopírám, že každý kraj má svůj nezaměnitelný charakter a kouzlo, na něž jsou jeho obyvatelé právem hrdí, jsem toho názoru, že Ostravsko je jedním z nejrázovitějších míst. Těžba uhlí, vysoké pece, výroba koksu a oceli neevokuje místo pro rozkvět kultury, leckdo však může být překvapen pravým opakem.

Ostravsko však mělo a má velmi silnou skupinu lidí, kteří se stále snaží pozvednout její prestiž na poli kultury. Zvlášť v poslední době je tato snaha velmi citelná, a že nejde o snažení marné, na tom nic nemění ani despekt několika snobů, kteří na ni pohlížejí jako na provinční město. Z Ostravska pochází mnoho významných umělců a jejími divadly prošla velká část výborných herců. Někteří na své působení vzpomínají rádi, existují však i ti, kteří to neradi přiznávají.

Důležitější je však to, co kdo dělá pro Ostravu dnes. Nakladatelství Větrné mlýny vydalo pozoruhodnou knihu – almanach poezie ostravských básníků či těch, kteří nějakou báseň Ostravě věnovali. Jejím editorem je publicista Ivan Motýl. Není to kniha jen tak ledasjaká, už svým vzhledem napovídá, o jakou poezii jde. Je černá, strohá a zemitá. Texty jsou vysázeny bílým písmem na temných stránkách. Ponořit se do ní se podobá sfárání do dolu, do těch míst, kde se rube uhlí. Protože jen tam je člověk obklopen antracitem, který je zdánlivě jen černý, ale ve skutečnosti má jeho barva nekonečnou hloubku a lesk diamantu. Název almanachu – Briketa – jeho příslušnost k Ostravsku jen zdůrazňuje.

Poezie v almanachu rozhodně neopěvuje prvoplánovou krásu přírody nebo nereálnou čistou lásku, o tom svědčí už názvy kapitol. Každá z nich je navíc charakterizovaná třemi odstavci, například citací z dobového tisku nebo texty písní. Kromě přiblížení tématu kapitoly a rozvinutí jejího názvu dokázal editor vybrat takové texty, které zahrnují celou epochu, jíž se v almanachu věnuje. Někdy to znamená počátek i konec hrdé a drsné průmyslové tradice Ostravy.

Kromě autorů, kteří k Ostravě neoddělitelně patřili nebo patří, se v almanachu objevují i jména, která bychom nečekali, přesto se v jejich díle básně věnované severomoravské metropoli objevují, například Jan Skácel nebo J. H. Krchovský. Editor nepohrdl ani verši autorů, považovaných spíše za písničkáře, jako je Pepa Streichl nebo Jarek Nohavica. Ale kvalita jejich textů je neoddiskutovatelná.

Je zajímavé sledovat rodinné vztahy některých autorů, uvědomit si, jak se poezie v některých rodinách stává dobrou tradicí. Jmenovat všechny autory zastoupené v almanachu nemá smysl, stejně jako vypisovat názvy všech kapitol. Jejich tématem se stal všudypřítomný alkohol, práce, okolní příroda, ostře kontrastující s údolím ostravské aglomerace, i její zvláštní postavení v době normalizace.

Almanach Briketa je stejně rázovitý jako sama Ostrava. Jeho vzhledem dokázal Ivan Motýl charakterizovat její atmosféru i krásu, skrytou pod povrchem. Říct o svazku, v němž dominuje černá barva, občas doplněná trochou bílé, že je nádherný, se může zdát podivné. Přesto je to pravda.

Název: Briketa
Editor: Ivan Motýl
Nakladatel: Větrné mlýny
Rok vydání: 2013 
Vydání: 1.
Stran: 552
ISBN: 978-80-7443-086-2