Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Světlana Alexijevičová – Válka nemá ženskou tvář

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

Válka nemá ženskou tvář, tak zní název knihy Světlany Alexijevičové, která se v ní rozhodla zachytit vzpomínky válečných hrdinek bývalého Sovětského svazu, které se dobrovolně přihlásily do Rudé armády. Jakou práci ženy v armádě vykonávaly? Co je dodnes děsí a je vůbec něco, na co z tohoto období vzpomínají alespoň trochu rády?



Světlaně Alexijevičové se podařilo sestavit mozaiku vzpomínek mnoha žen, se kterými po dobu několika let vedla rozhovory. Jednotlivé výpovědi jsou sestaveny tak, že dohromady vytváří autentický obraz druhé světové války. Kniha je naprostým protikladem k odborné literatuře zabývající se touto tematikou, čtenáři ale poskytne víc než jakákoliv učebnice.

Hlasy žen 
Jak už sám název knihy napovídá, autorka popisuje druhou světovou válku očima žen. Říká se, že muži jsou obecně méně citliví než ženy. Jestli tomu tak je skutečně, to by mohlo být předmětem další diskuse. Pravdou však zůstává, že vzpomínky zachycené v knize překypují emocemi. Druhá světová válka byla v bývalém Sovětském svazu dlouho vnímána velice vlastenecky. Na to zlé se zapomínalo, hlavní bylo velké vítězství. Světlana Alexijevičová se rozhodla, že pomocí hlasů žen ukáže její pravou tvář, krutou a neženskou. Text byl od svého vzniku mnohokrát upraven především kvůli cenzuře, poslední vydání je tak doplněno o vzpomínky, které dříve publikovány být nemohly.

Ukázka z knihy: 
Naše hrdinství je sterilní a nechce brát na vědomí ani fyziologii, ani biologii. Není k uvěření. A přitom to byla zkouška nejen pro ducha, ale i pro tělo. Materiální schránky duše.“ Kam na tyhle nápady chodíte? To jsou cizí myšlenky, ne sovětské. Vždyť vy se vysmíváte mrtvým v bratrských hrobech. Asi moc čtete Remarqua…Jenže u nás vám nic takového neprojde. Sovětská žena není zvíře…“ (str. 28, Z rozmluvy s cenzorem)

Příběhy, ze kterých mrazí 
Vlastenecké nadšení, ale i špína, hlad, sexuální násilí a všudypřítomná smrt. To všechno jsou stěžejní témata knihy. Někdy se setkáváme s celým příběhem ženy, jindy nám je ukázán pouze útržek jejího vyprávění, který se vztahuje k určitému tématu. Jednotlivé hlasy o válce hovoří lidsky, bez faktických údajů. Zpovědi jsou velice intimní a popisují to nejhorší, co ženy za války viděly nebo zažily, zároveň nám je ale také ukázána ohromná lidskost, která v nás dřímá. Ženy vzpomínají na to, co je vedlo k tomu přihlásit se do Rudé armády, často v nízkém věku šestnácti nebo sedmnácti let. Popisují svoji práci i to, jak těžké pro ně bylo obstát v mužském světě, který byl plný násilí a strachu. Zároveň také odhalují, jaký byl jejich život po válce, kdy byly zbytkem obyvatelstva velmi často vnímány jako prostitutky, které se účastnily bojů jen proto, aby se těšily přítomností mnoha mužů.

Kniha také ukazuje, jak dívky nechtěly ztratit svoji ženskost ani ve válce. Dozvídáme se o úpravách šatů a vlasů, které mohou na první pohled vypadat zbytečně, ale které pomáhaly ženám válku nějak přežít.

Autorka používá autentický jazyk, každá hrdinka knihy je jiná a tak se liší i jejich mluva. Kniha je výborným počinem, který děsí, vyvolává smutek, ale zároveň čtenáři nabízí niterný pohled na nejhorší válku, která připravila mnoho lidí o život, ale také o fyzické a duševní zdraví.

Ukázka z knihy: 
Moje kamarádka Julječka z nich byla nejslabší, však taky věčně marodila…A pak tu byli její čtyři bratříčci, kteří taky prosili o jídlo. A teta Nasťa se z toho zbláznila, takže nemluvila a jen mručela…Až jsem v noci slyšela Julječku, jak prosí: „Maminko, že mě neutopíš! Já už žádný jídlo chtít nebudu. Fakt ne…“ Ráno už Julječku nikdo neviděl…             A teta Nasťa? Do vesnice jsme se vrátili na požářiště, vyhořela celá. Brzy nato se teta Nasťa oběsila na černé jabloni ve vlastní zahradě. Kolem stály její děti a prosily o jídlo…“ (str. 31)

Název knihy: Válka nemá ženskou tvář
Autor: Světlana Alexijevičová
Překlad: Libor Dvořák
Nakladatelství: Pistorius a Olšanská
Edice: Knihy Světlany Alexijevičové                                                                     
Rok vydání: 2018
Vydání: Druhé
Počet stran: 336
ISBN: 978-80-7579-021-7

 

Soutěže

Aktuality

  • Představujeme CREW KIDS, novou edici nakladatelství Crew

    Superhrdinky, a dokonce i superzáporačky, musí chodit do školy. A pro ně je zřízená superhrdinská škola, kde učí i studují lidé se superschopnostmi a v lavicích najdeme například Batgirl, Harley Quinn, Supergirl, Wonder Woman či Poison Ivy. 

    Číst dál...  
  • Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018

    PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení