Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Antonín Šlechta – Ptala se mne na štěstí

1 1 1 1 1 (2 hlasů)

Hledat ve zdánlivě fádních životech obyčejných lidí perličku příběhu je umění, které není dáno všem. Přesto se v nich vždy nějaká skrývá a záleží jen na autorovi, jak ji dokáže odhalit a předat čtenářům. Kniha Ptala se mne na štěstí, kterou napsal Antonín Šlechta, do této kategorie bezpochyby patří.



Autor své povídky koncipoval jako převyprávěné příběhy konkrétních lidí. Přestože není důležité, zda jsou osudy, jež popisuje, skutečné, řada indicií naznačuje, že tomu tak skutečně je. Každá z povídek je uvedena odstavcem, v němž vysvětluje, od koho ten či onen příběh vyslechl a jakým způsobem jej zpracoval. U některých mění jméno hrdiny, někdy dokonce vše bere na sebe a vystupuje jako fiktivní vypravěč.

Sbírku uvádí povídka, jež dala název celé sbírce. Představuje dialog mezi autorem a Valérií, odehrávající se ve filozofické rovině, notně podbarvené světabolem a skleslou melancholií. Pochybnosti, má-li život vůbec nějaký smysl, ústí někam do ztracena, i když si autor alespoň v hrubých rysech na některé existenciální otázky odpovídá.

Povídky Antonína Šlechty nestojí na dějové lince. To, co vypravuje, jsou črty ze života lidí, dojmy, perličky, jako třeba založení Svobodné republiky Končinské slunné pláně. Pro autora není důležitý samotný fakt, že si někdo založí vlastní republiku, nebo snad nějaká pikantnost s tím spojená, ale atmosféra, která v ní vládne, a vnitřní postoj jejího zakladatele.

Dalším typem textů, obsažených ve Šlechtově sbírce, jsou eseje na volné téma, autor se například vžívá do pocitů cibule, zpracovávané atraktivní kuchařkou, nebo se zamýšlí nad významem svého jména. V povídkách tohoto ražení je prostor pro mírný humor, i když autor nepatří k těm, kteří se snaží čtenáře pobavit za každou cenu.

Některé příběhy rezonují s autorovým životem, zejména pokud se týkají rozpadů partnerských vztahů, ovšem takové téma se v literatuře objevuje velmi často a spisovatelé do něj rádi promítají své zkušenosti, zejména proto, že jde o silné a emotivní zážitky. Antonín Šlechta se ale zdařile vyhýbá nástrahám přeexponovaných citových výlevů.

Jak už tady padlo, děj není to, co bychom ve Šlechtových povídkách mohli hledat. V této souvislosti je zřejmé, že ani pointa není výrazná, mnohdy povídky ústí spíše do vytracena. Důležitá je atmosféra a pocit, který ve čtenáři vyvolává. Autor doslovu Karel Sýs charakterizuje Šlechtovy texty jako poezii a skutečně se jí velmi blíží. V tom dobrém smyslu, kdy autor dává důraz na jiné aspekty slova než striktně významové.

Povídky Antonína Šlechty je potřeba procítit, ocitnout se v nich „na plný úvazek“, dovolit si nehledat v textu nějakou historku. Je to obtížné, protože obliba poezie stále klesá, čtenáři ztrácejí schopnost ji vnímat. Žijeme v době touhy po příbězích, které už nejsou jen součástí televizních seriálů, ale i většiny knih. Proto je dobře, že to někteří autoři stále nevzdávají a nepřizpůsobují se vkusu středního proudu.


Ptala se mne na štěstí
Autor Antonín Šlechta
Nakladatelství Nakladatelství Kmen
Místo vydání -
Rok vydání 2018
Vydání 1.
Počet stran 136
ISBN/EAN 978-80-906880-6-3
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Představujeme CREW KIDS, novou edici nakladatelství Crew

    Superhrdinky, a dokonce i superzáporačky, musí chodit do školy. A pro ně je zřízená superhrdinská škola, kde učí i studují lidé se superschopnostmi a v lavicích najdeme například Batgirl, Harley Quinn, Supergirl, Wonder Woman či Poison Ivy. 

    Číst dál...  
  • Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018

    PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení