
Recenze: Suzy K. Quinn – Deník uštvané matky
- Vytvořeno 17. 8. 2018 0:00
- Autor: Tereza Zítková

S příběhy o matkách na mateřské dovolené se v současné době roztrhl pytel. Autorky se většinou mateřskou dovolenou snaží odlehčit a problémy pološílených matek nebrat na lehkou váhu. Občas vznikají díla vtipná, nad kterými bezdětní kroutí hlavou a matky, co něco podobného zažily, přikyvují a občas se hystericky uchechtnou. Deník uštvané matky autorky Suzy K. Quinn patří dle mého názoru mezi ty méně povedené.
Hlavní hrdinkou je matka na mateřské dovolené Juliette. Ta si mateřství malovala jako krásnou procházku růžovou zahradou, kde se bude projíždět s kočárkem se vždy upraveným a usměvavým dítětem. Daisy ale nechce spát a vůbec se nechová podle příruček, které Juliette pečlivě studovala. Všechny ty triky zasloužilých matek na její dcerku neplatí a Juliette začíná propadat zoufalství. Navíc její přítel – Daisyin otec Nick – není vzorem všech ctností. Je to herec věčně hledající práci, který se cítí dotčeně, když mu Juliette nenabídne chápavé rameno. A i když se Juliette neustále snaží omlouvat jeho chyby, je to pitomec. O svou dceru se nestará, práci nemá, společně jako rodina žijí v bytě jeho matky, která je neustále bez ohlášení navštěvuje, a navíc Juliette podvádí. Tento poslední fakt se ale milá hrdinka dozvídá bohužel v tu nejhorší možnou chvíli, a to zrovna, když se chystá říct ano tomuto bídákovi. Zdrcená Juliette se i s Daisy stěhuje ke svým rodičům, kde se snaží svůj život dát zase dohromady. Co všechno bude muset obětovat, aby Daisy dala pocit celistvého domova a rodiny, se dozvíte, když si přečtete knihu Deník uštvané matky.
Sama jsem matka na mateřské dovolené a chápu strasti, které prožívá hlavní hrdinka. Prvních pár desítek stránek jsem se i bavila a občas zasmála. Držela jsem jí poctivě palce, aby přišla na to, jak s Daisy zacházet. Pak mě ale kniha začala nudit. Vše se točilo stále dokola – Daisy nespí/Daisy už spí lépe, Nick je hulvát/Nick je otcem mého dítěte a měla bych mu odpustit, jsem tlustá/je mi jedno, jak vypadám, když vlastně nemám pro koho vypadat dobře atd…Již dopředu bylo jasné, jak příběh dopadne. Ve vyprávění nebyl žádný zvrat, který by ho okořenil. Vše mi přišlo předvídatelné a tedy nudné. Hlavní hrdinka mi přišla zoufalejší a zoufalejší a nakonec jsem se přistihla i přitom, že jí vlastně trochu té strasti přeji.
Pokud knihu porovnám například s řadou Deníček moderního fotra českého autora Dominika Landsmana, byl Deník uštvané matky jejím slabým odvarem. Dominik, ač zažíval problémy se svým synátorem také, dokázal vše popsat s nadsázkou a humorem.
Knihu tedy přelouskáte rychle, ale nevím, zda se u ní pobavíte. I když všechno je možné. Každá kniha má svého čtenáře, a tak si třeba i tato najde toho svého. Já mezi ně bohužel nepatřím a to se může zdát, že jsem ta pravá cílová skupina.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...