Recenze: Bandi – Žaloba
- Vytvořeno 7. 7. 2018 0:00
- Autor: Marie Svobodová
Kniha Žaloba je sbírkou sedmi povídek propašovaných ze Severní Koreje, které mají podobný námět – hlavní hrdina žije stejný život jako všichni okolo, tvrdě pracuje, aby se zavděčil straně, den co den nosí květiny na hrob Kim Ir-sena a ani ho nenapadne si stěžovat, protože se již od malička učí, že být součástí komunistické společnosti je štěstí a čest. Až se jednou stane něco, co ho donutí prohlédnout, zamyslet se a odkrýt hrůznost diktatury, pro kterou lidský život vůbec nic neznamená.
Padesát let v této severní zemi
Živ jako mluvící stroj
Živ jako spoutaný člověk
Bez nadání
Pln čiré zloby
Ne perem a inkoustem
Ale kostmi máčenými v krvi a slzách
Psal jsem tato svá slova.(Str.261).
Těmito slovy ukončuje severokorejský spisovatel Bandi svou sbírku povídek a prosí čtenáře, aby před jeho zemí nezavírali oči, nýbrž aby prostřednictvím jeho knihy nahlédli do životů tamních lidí. Bandi byl v první polovině devadesátých let svědkem utrpení, které v Severní Koreji vyvolal hladomor, a právě to ho inspirovalo k tomu, aby změnil charakter své tvorby. Povídky pranýřující komunistický režim, které začal psát, samozřejmě nemohl publikovat, pečlivě je však schovával a čekal, až se mu naskytne příležitost je poslat do světa.
Kniha je sbírkou sedmi povídek, které mají podobný námět – hlavní hrdina žije stejný život jako všichni okolo, tvrdě pracuje, aby se zavděčil straně, den co den nosí květiny na hrob Kim Ir-sena a ani ho nenapadne si stěžovat, protože se již od malička učí, že být součástí komunistické společnosti je štěstí a čest.
„Nechal ses ošálit těmi slogany – ‚Rovnost‘, ‚Demokracie‘, ‚Lid je tvůrcem dějin‘ -, všechny vypadaly na první pohled moc pěkně, jenže pod povrchem se skrýval nůž diktatury.“
„Máš pravdu. Všude v přírodě platí, že čím je něco jedovatější, tím lákavěji a přívětivěji to vypadá.“ (Str. 235).
Motivem, který povídky spojuje, je právě moment, kdy se onen hlavní hrdina podívá pod povrch průvodů, květin a hesel a zadívá se přímo do tváře neuvěřitelné strašlivosti a bezcitnosti režimu. Není tedy asi třeba dodávat, že šťastné konce v knize nenajdete.
Další charakteristickou vlastností knihy je gradace – kniha začíná relativně zlehka a poté se povídky stávají čím dál drsnějšími. Je zde povídka o ženě, která brala antikoncepci, jen aby do tohoto zkaženého světa nemusela přivést dítě, o muži, který nedostal vízum, aby navštívil svou nemocnou matku, nebo třeba o tom, jaké problémy způsobí nedostatek květin na hrob Kim Ir-sena. Kniha končí nejtragičtější povídkou obsahující trest smrti, která nám zcela naplno říká, co jsme zatím spíš nepřímo tušili – že život člověka pro Stranu neznamená vůbec, vůbec nic. To je to nejkrutější prohlédnutí ze všech.
Při čtení jsem se nemohla ubránit srovnání s knihami, které vznikaly v době komunistické diktatury v České republice, a našla jsem zásadní rozdíl. Třeba hry Václava Havla jsem vždycky brala jako poukázání na to, jak nefunkční socialistická společnost je. Je z nich tedy na jednu stranu smutno, ale zároveň dávají naději, protože systém, který má tolik chyb, přece nemůže fungovat věčně a jednou třeba sám sebe zahubí. V Bandiho knize povídek ze Severní Koreje spatřuji pravý opak – děsivé líčení toho, jak dokonalý a bezchybný je komunistický systém v jeho zemi a jak funguje bez jediného škobrtnutí. Popisuje osudy lidí, kteří se nebouří, nestěžují si, nepřemýšlejí nad tím, že někde jinde se možná žije lépe. Ať jsou příběhy v knize sebesmutnější, nejpůsobivější je celek, který společně vytváří obraz neproniknutelné mašinerie, která jako by neměla jedinou skulinku a která nedává žádnou naději, že by kdy mohla být svržena.
Proto je autorův pseudonym Bandi (= světluška) tak výstižný – je prvním autorem, kterému se podařilo propašovat své dílo do světa za hranice Severní Koreje. Je prvním důkazem toho, že se najdou lidé, kteří riskují život, aby kritizovali režim, aby nabourali jeho základy.
V tomto smyslu je literatura, kterou nekonformní autoři žijící přímo v Severní Koreji píší za účelem odhalení pravé tváře jejich národa okolnímu světu, sama o sobě počátkem epochálního zvratu, neboť ukazuje, že v dědičné diktatuře, jež se dosud jevila jako neproniknutelná pevnost, se objevují první trhliny. – Kim Song-dong(autor doslovu).(Str. 254).
Snažím se tedy věřit, že Bandi svým popisem beznadějné situace vlastně přináší naději na její zlepšení. Občas mě trochu mrzí, že kniha v západním světě vyvolala pouze intelektuální konverzaci u kávy, nic víc však autor vlastně ani nechtěl. Nešlo mu o vyvolání bouřlivé reakce, jeho dílo nebylo voláním o pomoc – chtěl zkrátka, aby se jeho povídky dostaly ven, aby podaly autentické svědectví o jeho zemi a svým čtenářům umožnily pohled pod masku socialistického štěstí a dokonalosti.
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...