Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Petra Dvořáková – Dědina

1 1 1 1 1 (2 hlasů)

„Chodit v teplákách je něco jiného, než se do nich narodit,“ konstatovala Petra Dvořáková v rozhovoru pro nakladatelství HOST k nedávno vydané knize Dědina. Dokonale vystihla fakt, že pokud jsme se na vesnici nenarodili, nejspíš nikdy úplně nepochopíme mentalitu lidí, kteří se tam narodili. A jaký je tedy vesnický život v 21. století podle Petry Dvořákové?


knihaVesnickou idylku nečekejte. Představa, kterou jsem si díky anotaci vytvořila, že se bude jednat o humornou oddechovku s nostalgickým nádechem ve stylu filmu Vesničko má středisková, vzala během čtení rychle za své. Autorka přinesla otevřený pohled na současný venkov, kde nezahojené křivdy z minulosti zasahují do osudů současníků. Závist, nenávist, není kam před tím utéct, všichni si vidí do talířů, ale nad tím vším vyčnívá LÁSKA k otčině, rodině a půdě. Autorka dokázala pojmenovat výrazné problémy současnosti (nejenom té vesnické) – výchovu dětí, péči o staré lidi, konflikty mezi různými generacemi. Její text rozhodně není odlehčený a humorný, naopak působí drsně až depresivně. Anotace je poněkud zavádějící, možná tak odradí čtenáře, kteří by si rádi přečetli hlubší text, a naopak čtenář, který se těší na pohodovou oddechovku, může být zklamán.

Knihu bych označila spíše za soubor povídek než klasický román. Jedná se o čtyři nezávislé příběhy:

1)    Ta naše Petruška, nevím, co z ní bude
2)    Kdo to vyzvání v neděli dopoledne?
3)    „Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem
4)    „Poď čiči, de seš? Mám pro tebe kósek párku.“

Povídky jsou propojeny postavami a časem, ve kterém se události odehrávají. Osoby vypravěčů se střídají, takže čtenář získává náhled na celou vesnici z různých úhlů. 

Nejsilněji na mě zapůsobilo vyprávění Maruny z povídky „Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem. Jedná se o příběh vesnické prodavačky, chladné a nevlídné ženy, která ale ve svém nitru skrývá lásku ke své rodné vsi, rodině, půdě, i „sedláckou“ moudrost:

Nejhorší je, že lidi sou závistiví. Strašně závistiví a pamatujou si všechno! Kdekdo mně dává dodneška zežrat, že dcera vod sedláků si pořídila vobchod. A že zas prej na lidech rejžuje, jako kdysi. Ale na to, jak naši museli všecko vodevzdat družstvu, na to už zapomněli. (Str. 78).

Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musíte každej znova, jinak byste tady nemohli žít. (Str. 80).

To, že Petra Dvořáková psát umí, dokázala už ve svých předchozích knihách. Ale v Dědině předvedla nadstandardní výkon, oslnila úžasným citem pro jazyk. Dialogy psané v nářečí dodávají textu hodnověrnost, stejně jako uvěřitelné psychologické profily jednotlivých postav. Škoda jen, že jsem se ve velkém množství postav ztrácela, často jsem si nebyla jistá, kdo zrovna text vypráví. A to i přesto, že jsem náhodou přibližně v půlce knihy zjistila, že na rubu obálky je namalovaná „vztahová“ mapa celé vesnice s informací, kdo je kdo.

Ve svých recenzích zmiňuji často pocity z přebalu knihy. V ideálním případě by měl totiž zapůsobit tak, aby přilákal pozornost a my jsme mezi ostatními žhavými novinkami sáhli právě pro ni. U Dědiny se to podařilo, Lucie Zajíčková vytvořila skutečně originální přebal, který dokáže vykouzlit představu vesnického stolu s kostičkovaným ubrusem, talířem po babičce, možná v naší fantazii zavoní i domácí bábovka a přinese aspoň na chvilku iluzi dokonalé venkovské idyly.


Dědina
Autor Petra Dvořáková
Nakladatelství Host
Místo vydání Brno
Rok vydání 2018
Vydání 1.
Počet stran 260
ISBN/EAN 978-80-7577-476-7
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení