
Recenze: Daniel Petr – Sestra smrt
- Vytvořeno 1. 6. 2018 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Daniel Petr napsal před pěti lety knihu Straka na šibenici (recenze zde). V kontextu české literatury šlo o originální román, propracovaný a poutavý. Jeho nová kniha Sestra smrt vzbuzovala zvědavost. Bude taky tak dobrá?
Zatímco se Straka na šibenici jen zlehka dotkla detektivního žánru, nenápadně a decentně, jen tak, aby ozvláštnila děj, Sestra smrt je již plnohodnotným detektivním románem. Jak napovídá podtitul Severská krimi ze severu Čech, nechal se autor inspirovat kdysi originálním a oblíbeným subžánrem, vyznačujícím se brutalitou zločinu a osamělým detektivem, a snaží se ve své knize tuto stopu sledovat.
Hlavním hrdinou se stal vyšetřovatel Václav Rákos, ocitající se z nějakého důvodu v Rumburku. Jeho manželka je na nějaké konferenci a syn spí v pokoji penziónu v obci Křinice. Začátek, v němž se těžko hledá Rákosova motivace k tak absurdnímu jednání, negativně poznamená celý další obsah knihy.
Daniel Petr kombinuje románovou postavu detektiva, pracujícího na vlastní pěst, individualisty, který by se v policejní praxi nemohl uplatnit, se známými případy, které před nějakou dobou otřásaly českou společností. Podle jednoho z nich je román i nazván – sestra, obviněná ze zabití pacientů v rumburské nemocnici, které dal některý z novinářů jméno sestra smrt.
Autor se však neomezuje jen na tento případ, kombinuje a zapojuje do svého románu další reálie. Metanolovou kauzu i dozvuky válečných zločinů v Jugoslávii. Snaha o to, aby do sebe vše zapadlo, je násilná, což není chyba autorova zpracování, ale počátečního záměru.
Daniel Petr chtěl napsat detektivku se severským nádechem a to se mu podařilo. Otázkou zůstává, zda by se měl autor, který prokázal schopnost originálního pohledu na svět v knize Straka na šibenici, pouštět do detektivky, jakých už byly napsány celé stohy. Ale budiž. Není originální, ale je dobře napsaná a jako odpočinkové čtení ideální. V tom případě se není potřeba zabývat pravděpodobností chování postavy Václava Rákose nebo interpretací smrtí pacientů v rumburské nemocnici.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...